Renesance, kolonialismus a obchod s otroky (4/5) · 11:32
Sedmiletá válka Sedmiletá válka, první válka globální, trvala 7, 9 nebo 23 let. Byla dost matoucí. Evropské mocnosti se utkaly na pěti kontinentech. John se zaměří na boje v Americe, v Asii a v Africe. Sedmiletá válka ovlivnila směřování britského impéria a vedla přímo k americké revoluci.
Ahoj, jmenuji se John Green. A tohle je Rychlokurz světové hist... PROBOHA! Dnes budeme mluvit o válce. Všude to bouchá! Historici mají obvykle války dost v oblibě, protože mají jasně dané začátky, průběhy a konce, a protože vždy mají přiměřené množství smrti a dramatu a smrtelně zraněné vojevůdce s velkými posledními slovy jako "Překročme řeku a pojďme si odpočinou ve stínu stromů." Zatímco poslední slova obětí moru byly spíše něco jako "Uuuugh." Promiňte mi, oběti moru. Jako byste neměly starostí dost, teď máte ještě mě, kdo si utahuje z vašich smrtelných bolestí. U válek jsou lehká "kdy", "kde", "kdo" a "proč". 1861 až 1865, Spojené státy, sever proti jihu, kvůli zrušení otroctví a záchraně unie. Pane Greene, pane Greene! Řeknete nám zase něco o těch skrytých souvislostech za tím, čemu si myslíme, že už rozumíme? Pardon, minulé já, ale ano. Ale abych tě uklidnil, mám tady nějaké další exploze. V 17. a 18. století se odehrála kopa velkých válek, ale dnes se zaměříme na Sedmiletou, jinak známou jako francouzsko-indiánské války, protože to byla první globální válka. Vlastně dokonce i Winston Churchill to nazval první světovou. I když je tenhle kurz velmi zaměřený na Evropu, jediné co vám o evropských válkách řeknu je, že Prusko a Británie bojovaly s Francií a Rakouskem a že rakouští Habsburkové chtěli získat Slezsko, což se jim nepovedlo. A víc o tobě neřeknu, Evropo! Kdo ví, jak dlouho trvala Sedmiletá válka? Nikdo? 23 let? Nesnáším tě, mé minulé já. Ale čirou náhodou, nejsi úplně vedle. Takže jak dlouho? Sedmiletá válka začala 1756 a skončila 1763. Pokud tedy nevěříte tomu, čemu věří mnoho historiků, že Sedmiletá válka trvala 23 let, protože byla pokračováním o rakouské nástupnictví. Pak je tady taky fakt, že spousta informací v dnešním díle je z knihy s názvem "Světová Sedmiletá válka 1754-1763", což je let devět. Co se týká toho "kdo", šlo většinou o boje mezi Brity a Francouzi, kteří si hráli na ten souboj s noži z Beat It nebo West Side Story, záleží kolik vám je. Ale někteří Britové byli vlastně Američané a obě strany byly podporovány americkými Indiány a v Indii byl souboj mezi indickými Indiány, Brity a Francouzi a jak jsem už říkal, Francouzi bojovali s Prusy a Britové s Rakušany. Teď kde. Evropa, území Spojených států, Karibik, pobřeží Afriky, Indie, vlastně svět. A proč? Zdánlivě území. Britští kolonizátoři chtěli rozšířit svých 13 kolonií o území na západě. To území ale technicky patřilo Francii, která to tam nechala ležet ladem, až na pár obchodních stanovisek a byli celí "Je ne vais pas l'Anglais!" ("Nechci žádné Angličany!") Děkuji vám, 4 roky středoškolské francouzštiny. Každopádně, ono tolik o území nešlo. Bylo to o našem starém příteli obchodu. Britové chtěli americké vnitrozemí aby tam mohli zaslat více kolonizátorů, protože profitovali jak z vývozu surovin z Ameriky, tak z dovozu britského spotřebního zboží do Ameriky. Více kolonistů znamenalo větší obchod, což zamenalo více peněz, což znamenalo ještě hezčí kloboučky. Francouzům došlo, že díky tomuhle námořnímu obchodu Britové bohatnou natolik, že by mohli jít po cenných francouzských koloniích, ne po těch vnitrozemských, ale po otrockých plantážích s cukrem v Karibiku. Někde tady začal boj a zatímco Britové vyslali britské vojáky, většinu prvotních bojů vedli kolonizátoři. Nejspíše nejslavnějším velitelem britských vojsk byl plukovník z Virginie George Washington. Vlastně možná právě on začal střelbu v bitvě u Fort Necessity v květnu 1754. Washington byl v této bitvě zajat, ale hned ho propustili, protože válka v 18. století byla fakt divná. Každopádně k opravdové severoamerické akci došlo v New Yorku a v Kanadě. V bitvě na Abrahamových pláních v roce 1759 například Britové porazili Francii a dobyli město Quebec. Oba, britský velitel generál Wolfe a francouzský velitel general Montcalm, v bitvě padli a Wolfeho smrt pak byla zvěčněna na slavném obrazu od Benjamina Westa. Jak obrázek naznačuje, téměř všechny boje v Severní Americe byly spojeny s účastí původních obyvatel. Nejrůznější kmeny stály na stranách jak Britů tak Francouzů, ale všeobecně vzato, původní obyvatelstvo se spíše přiklánělo k Francouzům. Do té doby byli chytří Indiáni schopni štvát proti sobě Brity a Francouze a udržovat si jistý stupeň autonomie. Dokud byli Francouzi přítomní, Britové byli omezeni v roztahování se na území původního obyvatelstva, kde lovili a pěstovali. O amerických Indiánech jsem toho moc neřekl, především proto, že byli zeměpisně izolováni a neměli písmo, ale dejme jim alespoň bublinu. Než přijeli Evropani, většina původních Američanů žila v kmenových skupinách a živila se kombinací drobného zemědělství a lovením a sběrem, záleželo na lokalitě. Nemůžeme příliš zobecňovat, protože existovalo mnoho různých kmenů, ale můžeme říct, že co se týče pohlaví, měli mnohem větší rovnoprávnost než Evropané, což vysvětluje, proč Evropanky, které byly zajaty Indiány, pak občas chtěly spíše zůstat s kmenem než být zachráněny, i když tohle je dost kontroverzní. O Indiánech můžeme říct to, že jejich pojetí majetku bylo velmi odlišné od toho evropského. Jedinci nevlastnili zemi v evropském smyslu. Užívali ji a to ne vždy obzvláště intenzivně. Když přišli Evropané do Severní Ameriky, měli problém vůbec poznat, že Indiáni pěstovali plodiny, protože jejich způsob hospodářství byl tak odlišný od evropského. Francouzi a především Angličané usoudili, že Indiáni zemi nezkvalitňovali, což znamená, že ji nevlastnili, a proto bylo v pořádku, že si ji Evropané přivlastnili. Jak asi tušíte, pro Indiány to bylo problematické. Obecně vzato, indiánské kmeny vycházely ze začátku lépe s Francouzi než s Holanďany či Angličany, za prvé proto, že Francouzi se neusídlovali ve velkých počtech jelikož byli hlavně obchodníci a lovci kožešin a za druhé, francouzští misionáři, kteří přicestovali do Ameriky byli katoličtí, často jezuité, a byli tak odhodlaní obrátit Indiány na svou víru, že se naučili indiánské jazyky a snažili se katolicismus udělat přístupnější k indiánskému náboženství. Konečný výsledek války. Hodně zredukovaná francouzská přítomnost na americkém kontinentě způsobila, že Indiáni už dále netěžili ze vzájemného boje Britů a Francouzů což umožnilo Britům dříve nemožné. Na konci, Američtí Indiáni byli nejspíš ti největší poražení Sedmileté války Díky, myšlenková bublino. 2000 mil jižně v Karibiku se také hodně bojovalo mezi Brity a Francouzi kvůli koloniím pěstujícím cukrovou třtinu. Většinou to byly námořní bitvy a v roce 1761 se zapojili i Španělé, protože měli také některé tyto kolonie. Zatímco popis bitvy je zdlouhavý je zajímavé poznamenat, že zatím největší hrozba pro bojující byla nemoc. V říjnu 1761 Britové ztratili asi 1000 mužů v boji a asi 5000 na nemoc. Mezitím, v západní Africe Britové a Francouzi bojovali také, protože... proč ne? Britové napadli Francouze na obchodním místě zvaném Saint Louis. Stane, nenuť mě to říkat správně. Fajn, Saint Louis. Ve městě jménem GorĂŠe, oboje v Senegalu. Proč? Kvůli obchodu, samozřejmě. Senegal byl hlavním zdrojem pro pryž což je důležité z mnoha důvodů ale především je to hlavní ingredience ve fenoménu dietní coca coly a mentosu. Samozřejmě, Britové ho chtěli velké množství. Francouzi také s Brity válčili v Indii. V 18. století byla Indie pod vládou Mogulské říše ale asi to říkám špatně, ne? Mogul. To zní mnohem věrohodněji. Ale stejně jako během většiny její historie, opravdová síla Indie ležela v rukou místních králů a princů, občas nazývaných Nawab. Tito princové, stejně jako jejich evropské protějšky, neustále soupeřili o moc a kontrolu nad větším územím. Aby jej získali, často vyhledávali pomoc, především vojenskou pomoc od Evropanů. Toto je jedna z notoricky známých událostí sedmileté války v Indii, Černá díra v Kalkatě. V červnu roku 1756 britský guvernér v Kalkatě, Roger Drake udělal chybu a urazil emisara poslaného Nawaby, Siraje ud-Dulaha, který oblehl a zajal britskou posádku o 500 lidech s jeho vlastní armádou 30 000 lidí. Drake uprchl na nedaleké lodě s ženami a dětmi z města. Znáte to pořekadlo, ženy a děti a guvernéři první. Ale obránci města zůstali a přeživší byli uvězněni v malé místnosti bez oken, která vešla ve známost jako Černá díra a 40 ze 63 vězňů se přes noc udusilo. Tento příběh je tak známý ve válce, která zabila 1 milion lidí, protože britský tisk zveličil ta čísla, aby vytvořil podporu pro válku v Indii. Nebyl to poslední případ, kdy zveličení protivníkovy brutality pomůže vytvořit podporu pro válku. Možná ta nejzajímavější věc o vojenských kampaních akcích v této části světa je to, že alespoň ze začátku nebyly vykonávány vládami samotnými, ale korporacemi, které měly vlastní armády. Britská Východoindická společnost z nich byla nejúspěšnější předně kvůli vojenským schopnostem velitele Roberta Clivea. Je čas pro ten otevřený dopis? Otevřený dopis pro Roberta Clivea. Ale nejprve se podíváme, co je v tajné přihrádce. Bubliny! To dává smysl, Stane. Britská Východoindická společnost byla zapojena do několika prvních trhových bublin. Bubliny. Drahý Roberte Clive, Byl jste komplikovaný muž, ne zrovna sympatický, ale vyhrál jste velmi důležitou bitvu u Palásí v r. 1757. Způsob, jakým jste ji vyhrál říká hodně o vztahu mezi Evropou a jejími koloniemi. Klíčem k vašemu úspěchu bylo spiknutí a svržení Nawab zorganizované bengálskou bankéřskou rodinou Sethů. Ne, Stane. Sethové. Ano. No tak. Z vděku pro podporu spiknutí, nový Nawab rychle podepsal dohodu s tvou společností, Východoindickou společností. Poté měli Britové efektivní kontrolu nad trhem v Bengalu a Francouzi z něho byli vyloučeni. Byl to neuvěřitelně cenný region, protože produkoval hedvábí a levné bavlněné oblečení na export a to dalo Britům rozhodující výhodu nad Francouzi a nakonec jim dovolilo ovládnout celou Indii. Vy jste toho dosáhl, Roberte Clive, hlavně podněcováním revoluce. Proč to fungovalo pro vás a ne pro CIA? S pozdravem, John Green. Teď už jste nejspíš přišli na to, že když Francouzi stále prohrávali bitvy, tak nakonec prohráli i válku. Hlavní mírová dohoda, podepsaná v Paříží v r. 1763, omezovala francouzskou přítomnost v Karibiku, Indii a Severní Americe, ačkoli ne úplně, jinak by nemohli prodat Louisianu Thomasu jeffersonovi v r. 1803. Francie byla samozřejmě dramaticky oslabena, ale to nakonec byla i Británie. Jedna málo zmiňovaná věc je skutečná lidská cena války. Asi 1 milion bojovníků zemřelo v sedmileté válce, ale ani to není celý příběh. V 18. století armády většinou jedly to, co sehnaly, což ve výsledku znamenalo hlavně drancování okolí. Jedna Pruská provincie v Evropě přišla o pětinu své populace kvůli drancování a v Severní Americe usedlíci v hraničních regionech žili v neustálém strachu z přepadení. jeden z méně známých výsledků války byla systematická deportace francouzských usedlíků (Acadians) z Maine do Louisiany, kde se jim říká Cajuns. To znamená, že hvězdy televizní show Lobster Wars a Swamp Wars jsou skoro ti samí lidé. Cože? Neexistuje televizní show Swamp Wars? Stane, zruš všechno a zavolej do stanice Discovery channel. Poslední věc o válkách. Jsou drahé. V r. 1756 britský národní dluh činil 75 milionů liber. V r. 1763 to bylo 133 milionů liber. Někdo to musel zaplatit a Britové cítili, že by bylo fér aby to byli američtí kolonisté. A tyto daně, které pomohly nastartovat americkou revoluci, byly přímým důsledkem sedmileté války. Zdá se, že vítězství sedmileté války stálo Británii její první impérium. Ale když si vzpomeneme, že to byla globální válka a především, když zohledníme události v Indii, tak sedmiletá válka vypadá jako počátek Britského druhého a většího impéria. Výhra může být prohra a prohra může být výhra. Takový je život i historie. Děkuji za pozornost. Uvidíme se za týden.
0:00
11:32