Nacionalismus, imperialismus a globalizace (2/8) · 12:57
Imperialismus V 19. století si Evropané, v čele s Angličany, podmanili velké části Afriky a Asie. Lepší medicína, parní stroje i kvalitnější zbraně našly uplatnění v čínských opiových válkách i při kolonizaci Afriky. Potřebná byla i ochota zneužívat přírodní zdroje i obyvatele "primitivních" národů.
Zdravím, tady John Green. A to je rychlokurz světové historie. Dnes budeme mluvit o imperializmu 19. století. Impéria nebyla v 19. století nic nového. Ale dosáhla nových "výšin." Tedy pádů a vítězství. Jedno z toho. Pusťte úvod, rozmyslím si to. (hudba) Nevím. Stále. Nejdřív Čína. Čína je manufakturní velmoc. Neví, že ji brzy dobije Evropa. Stále však obchoduje na světové scéně. Dováží stříbro ze Španělského impéria. Evropané museli použít stříbro, protože nic jiného od nich Čína nechce. Tak to pokračovalo v 18. století. V roce 1793 proběhla mise McCartneyho. Snažili se zlepšit obchod s Čínou. A nepovedlo se jim to. Toto byla odpověď císaře jménem Qianlong: "Jako doposud, jen v Kantonu všechny Evropské národy, stejně jako vaši barbařští kupci, obchodovali s naší nebeskou říší. Po způsobu mnoha let, Ač naše nebeská říše již vlastní vše v nadměrném množství a nechybí jí zhola nic." Pak Evropané, hlavně Britové, našli něco, co by Číňané kupovali. Opium. Do roku 1830 britský neregulovaný obchod zaplavil Čínu opiem. To ohrozilo čínskou výhodnou obchodní bilanci a udělalo z mnoha Číňanů drogově závislé. V roce 1839 Čína reagovala na neférové obchodní praktiky tak, že připravila přísný dopis, který ale nikdy neposlali. Komisař Lin Zhexu napsal návrh dopisu, který obsahoval výhrůžku, že přeruší obchod v rebarboře, hedvábí a čaji, to jest produktů, bez nichž nemohou cizinci žít. Ale i kdyby Britové obdrželi výhružný dopis ohrožující vzácný přísun rebarbory, asi by ani neodpověděli, protože prodeje drog je skvělý byznys. Číňané zasáhli proti Britům konfiskací a vhozením jejich opia do moře. Britové odpověděli žádostí o náhradu škody. A žádali přístup na čínské území, aby mohli obchodovat. Číňané odpověděli ve smyslu: "Kámo, není to trochu moc? A tak Britové poslali dělové lodě a otevřeli obchod s Kantonem silou. Čínský generál Yinjing zaútočil zpět v roce 1842. Měli vypracovaný plán střílet zapálené opice na britské lodě. Stane, je to pravda? Plán byl, že přiváží opice na rakety s ohňostroji. Ale nikdy na to nedošlo. To bylo trochu mimo. Zdá se, že nikdo nechce zapalovat opice. Já jen, že "Hořící opice" je super jméno pro hudební skupinu. Nebo třeba "Pražený Primáti", "Šimpálí", nebo "Hoříkosman". Stane, asi bychom neměli učit dějepis, můžeme se živit vymýšlením jmen hudebních skupin. To mi jde. Takže bez opičích ohňostrojů to Číňané prohráli. A podepsali Nanjingskou dohodu. Podle ní připradl Britům Hong Kong a pět dalších přístavů. spolu s náhradou ve výši dvou miliard dolarů v hotovosti. Číňané se také vzdali suverenity. A vstoupili do evropské sféry vlivu. Evropané byli podřízeni svým zákonům a nikoli čínským. Výměnou za to Čína získala velké nic. Výsledkem války také mohl být posun v obchodní bilanci výhodný pro Brity. To se ale nestalo. Britové importovali z Číny tolik čaje, že obchodní deficit se zvedl o více než 30 miliard dolarů. Ale další válka, nejničivější obecné povstání v Číně a možná v celé historii, Povstání Taiping, obrátilo situaci. Evropané a hlavně Britové začali znovu ekonomicky dominovat v Číně. Za imperialismus 19. století bývá považován postup Evropy v Africe a změnu z toho na toto. Boj o Afriku. Taková míchanice, kterou Evropa udělala z Afriky. Ohledně omelet. Na to je potřeba rozbít pár vajec. Někdy se jich ale rozbije moc. A už to není omeleta. Evropa působila v Africe od 16. století. Portugalci použili děla, aby ovládli města na pobřeží. Vytvořili si obchodní impérium. V 2. polovině 19. století Evropa najednou kolonizovala celou Afriku. Jak? Evropané ovládli skoro celý svět. Důvod byl jeden: industrializace. A taky nacionalizmus. Evropané si mysleli, že je v jejich zájmu kolonizovat. Je to jako písnička ze zpívanky pro malé patriotické nácíčky. "K jako kolonie, kdo, zpíváme si nyle, stáda jich má velká? naše Británie Velká." Šlo zejména, a tady to je jak od Marxe, o kontrolu nad výrobními prostředky. Evropané chtěli kolonie, aby si zajistili surovinové zdroje. Šlo o len, měď, železo, kaučuk. Potřebovali to pro svůj průmysl. To byl důvod pro imperializmus. Evropský průmysl také imperializmus vyzbrojil. Evropané nezabírali území v Africe před druhou polovinou 19. století prostě proto, že nechtěli. Nezabrali, protože nemohli! Kvůli nemocem. Narozdíl od Ameriky, Afričané neumírali na nemoci jako třeba neštovice. Měli neštovice už před tím. Byli imunní stejně jako Evropané. V Africe měli vlastní nemoci, například žlutou horečku, malárii a spavou nemoc. Ty zabíjely Evropany ve velkém. Také nemoc nagana, rozšířená v Africe, zabíjela koně. Což ztěžovalo Evropanům využití afrických stepí. A tak se nemohli dostat do centra kontinentu, protože jim umřeli koně, kteří sloužili pro přepravu věcí. Zatímco v 16. století měli Evropané pušky, nebyly moc užitečné, zejména bez koňů. Takže se bojovalo jako zastara, meči a šavlemi. To fungovalo v Americe, proti Inkům a Aztékům, ale v Africe to nebylo k ničemu, protože Afričané měli také meče, oštěpy a sekery. Přestože se o kolonizaci snažili v 16., 17. a 18. století, afričtí moskyti, mikroby a lidé se nedali. Co se však změnilo? Technologie. Nejdřív parníky umožnily Evropanům cestovat do vnitrozemí a přivážet zásoby a lidi po afrických vodních cestách. Nejsou koně? Žádný problém. Chinin byla další výhoda. Třeba ve formě toniku. Ten se míchal do britského nápoje gin s tonikem. Chinin sice není tak účinný, jako moderní antimalarika, nemoc neléčí, ale ulevuje příznakům. Nejdůležitější technologií, která pomohla Evropanům dobít Afriku, byly pušky. V 19. století už měli Evropané velmi vyvinuté zbraně. Zejména automatické pušky Maxim sloužily při boji s Afričany. Afričané jich měli mnohem méně. Otevřeme dopis? Mám zpátky křeslo. (zvuk) Otevřený dopis Hiramu Maximovi. Co je dnes v tajné schránce? Darth Vader. Pěkná připomínka imperializmu. Milý Hirame Maxime, Nesnáším Tě. Ne snad proto, že jsi vynalezl automatickou pušku Maxim. Což je ovšem trochu problém. Ne snad proto, že vypadáš jako plukovník Sanders. Ale proto, že jsi bigamista. A já jsem proti bigamii. Navíc jsi se narodil jako Američan, ale stal si se Britem. Takže jsi vlastně postřílel Otce národa svou atomatickou puškou. Ale hlavně proto, že mezi Tvými vynálezy byla pouťová atrakce Létající stroj na kolotoči. Pane Maxime, nesnáším létající stroje na kolotoči. To proto, že hodně dívek mi kvůli nim řeklo, že jsem srab. Nejsem srab! Jen v nich nechci zemřít. A to je Tvoje chyba, Hirame Maxime. A také nikdo nevěří Tvému příběhu s žárovkou. Zdravím! John Green. OK, to se často přehlíží: evropský imperializmus přinesl hodně bojování a hodně umírání. Evropská nadvláda v Africe, byla výsledkem válek. Ve kterých zemřelo mnoho Afričanů a Evropanů. Velká část Evropanů zemřela na nemoce. Je velmi důležité si uvědomit, že Afričané se nesmířili s Evropskou nadvládou. Často bojovali. Nakonec byli poraženi technologicky vyspělejším nepřítelem. Bylo to jako v Číně. A v Indii, ve Vietnamu. Je to jasné. Na konci 19. století byla většina Afriky, Asie pod nadvládou evropských mocností. Dokonce i Belgie získala svůj díl a to ani neexistovala na začátku 19. století. Belgie existovala nezávisle jen 12 let v předchozích 3 tisících letech. Výjimkou byla Japonsko. To zvesela sledovalo svoje imperiální cíle. Thajsko, Írán a Afganistán. Nikdo nedokáže dobýt Afganistán. Ledaže jste Mongolové. Mohlo by se zdát, že Evropa vládla svým koloniím železnou rukou a že všude bylo násilí ale pravda je složitější. Jdeme do bubliny. Většinou Evropané vládli svým koloniím pomocí a někdy pouze přes prostředníky a kolaboranty. Například v Indii v 90. letech 19. století bylo méně než 1 000 britských úředníků, kteří měli vládnout 300 miliony Indům. Většina britských jednotech v Indii, více než 2 třetiny z nich, byly indické pod britským velením. Kvůli relativně malému množství většina evropských kolonizátorů používala nepřímou vládu. Spoléhali se na vlády, které již existovaly, a ovládali přímo je. Frederick Lugard byl britský šéf Nigérie. Říkal tomu vláda "skrz a pomocí" domorodců. Tomu rozuměli hlavně britští úředníci, což byli zejména středostavovští muži s aristokratickými choutkami. Rádi se ukazovali ve společnosti vyšších tříd indické a africké smetánky. Místní vládci ale nebyli prostě figurky. Měli často skutečnou moc. Třeba v Indii. Více než třetinu území ovládala indická knížata. Francouzská teritoria Maroko a Tunis ovládali arabští monarchové. Francouzi vládli pomocí králů v Laosu, Kambodži a Vietnamu. Většinou se Evropané mohli spolehnout na vojenskou technologi a tak nutili místní vládce dělat to, co chtěli. Mohli vyměnit místní úředníky za Evropany, pokud chtěli. Ale většinou vládli nepřímo. Bylo to jednodušší a levnější. A bylo v tom méně malárie. Díky myšlenková bublino. Sice nevíme, proč se místní vládci smířili s evropským imperializmem, ale asi to uhádneme. Byli stále vládci. Zůstala jim prestiž, koruny na hlavě a nějaká ta moc. Někteří dokonce i získali. Třeba evropské vzdělání pro sebe a své děti. Mahatma Gandhi byl například synem vysokého indického úředníka. Mohl studovat právo v Anglii. Bylo to praktické. Alternativa byla bojovat a to obvykle nevyšlo. Je to jako v té písničce: "Ať už tak a nebo tak, oni nic, my Maxima!" I s takovou technologickou převahou, to ne vždy šlo dobře. Tvralo to 25 let od roku 1845 do 1870, než Britové porazili Maori na Novém Zélandu. Maorové byli rváči. Měli muškety a znali taktiku obranné války. (vtip) Museli na ně poslat trojnásobnou přesilu, 750 000 kolonistů, aby se Maorové vzdali. Maori nebo Maorové? Věc gramatiky. Nabízí se paralela mezi americkou historií a Maory. Srovnání mezi nimi a severoamerickými kmeny. Apači a Lakota. USA má také imperialistickou historii. Když docházelo k dobývání národního území v 19. století. Ale zpět do Afriky. Někteří afričtí vládci přijali nové technolgie tak dobře, že se jim podařilo odolat imperializmu. Ethiopský Menelik II. porazil Italy v boji. Zajistil si nezávislost a vlastní říši. Evropská modernizace ale také přinášela problémy. To zjistil Khedive Ismail z Egypta v 19. století. Oslavil svůj úspěch operou. Verdiho Aida se hrála při otvírání káhirské Opery v roce 1871. Giuseppe Verdi není příbuzným Johna Greena. Ismail měl ambice rozšířit území pod Egyptskou nadvládou směrem nahoru po Nilu, na západ od jezera Čad. Potřeboval k tomu peníze a to bylo jádro pudla. Jeho půjčky vedly ke krachu Egypta a Briské nadvládě nad financemi státu a podílu na Suezském kanálu. Ten postavil Ismail s pomocí francouzských inženýrů a kapitálu v roce 1869. Britové poslali 1 300 úředníků, aby dali egyptské finance dohromady. Útok razítek vybudil národní cítění. To vedlo k britské vojenské intervenci po roce 1881 s cílem bránit britské zájmy. Takový obchodní imperializmus je v jádru imperialistického stnažení. Industrializované národy vnucovaly ekonomickou integraci rozvíjejícím se zemím. A z nich dobívaly hodnoty. Jakoby se jednalo o důl nebo pole, které jim patří. Zde se spojuje politická a ekonomická historie. S růstem západních korporací v druhé polovině 19. století se zvýšil jejich vliv doma a také na území, ve kterém investovali. Nakonec nezáleží, jestli je kolonizátorem firma nebo stát, zůstane složité dědictví imperializmu. Proto máte levné banány v obchodě. Proto jsou call centra v Indii. Proto jíme africkou čokoládu. A všechno ostatní je z Číny. Imperiální výpady trvaly jedno století. Výsledkem byl svět, jak ho známe dnes. Děkuji za pozornost. Zase za týden!
0:00
12:57