Nacionalismus, imperialismus a globalizace
Přihlásit se
Nacionalismus, imperialismus a globalizace (7/8) · 11:21

Globalizace I Dobré stránky globalizace.

Navazuje na Revoluce a moderní společnost.
Ahoj, jsem John Green, tohle je Rychlokurz světové historie a dnes máme předposlední díl Rychlokurzu. Budeme mluvit o globalizaci. Tohle měl být poslední díl, ale nemohl jsem vás v tom nechat, světohistorici. Takže dneska budeme mluvit o globalizaci, a proto budeme mluvit o tom, proč vůbec studovat dějiny. Pane Greene! Ano, mé já z minulosti Učíme se, abychom měli dobrou známku, šli na dobrou školu, dostali dobrou práci. Takže díky tomu vyděláš víc peněz a budeš trošku větším kolečkem mezi sedmi miliardami kolečky, které pohánějí tržní motor planety, že? Dobře, ale je tohle důvod, proč studuješ historii, tak musíš chápat, že to tričko, které máš na sobě, je jak důvodem, tak důsledkem tvých ambicí. Tohle tričko je jako globální ekonomika; je efektivní, přebytečné, superpropojené a také neudržitelné. To tričko vypráví příběh globalizace, tak se na něj podívejme. (znělka) Globalizace je kulturní fenomén, projevuje se v současném umění a migraci obyvatel a v jazykových změnách, ale my se budeme soustředit, tak jako obvykle v Rychlokurzu, na obchod. Dnešní svět, zde ukázaný jako směska z plsti, ukazuje rozšířenou globální ekonomickou závislost. Jasně, ekonomická závislost a průvodní kulturní vlivy nejsou nic nového. Pamatujete si, že jsme našli obchodní záznamy z civilizace kolem Indu všude po Mezopotámii. Ale z několika důvodů se množství tohoto obchodu významně zvýšilo. Zaprvé: mezinárodní společnosti mají celosvětový dosah a stále větší moc. Zadruhé: Cestování a doprava jsou levné a bezpečné. V roce 1800 trvala cesta přes Atlantik asi dva měsíce, dnes to zabere pět hodin nebo méně než týden lodí. Zatřetí: Vlády snížily clo a limity mezinárodního obchodu, což vedlo k tomu, co eufemisticky nazýváme "volný trh". Jestli je tenhle trh tak volný, tak proč je BBC Amerika prémiovým kanálem v mém balíčku na kabelovce? Abychom rozuměli úloze vlády v mezinárodním obchodu, podívejme se znovu na to tričko. Tohle tričko, jako většina triček na světě, obsahuje 100% americkou bavlnu, a to ne proto, že Spojené státy vyrábějí nejlepší nebo nejfunkčnější bavlnu, je to proto, že americká vláda dotuje produkci bavlny. Proto je ta bavlna levnější než bavlna obdobné kvality z Brazílie nebo Indie. Během posledních 30 let podíl vyvážené bavlny klesal a vývoz bavlny Brazílie, Indie a Afriky stoupal. Takto to nejspíš bude pokračovat, jestli Spojené státy zruší drahou podporu své bavlny. Vlastně už dnes je možné najít trička z brazilské, indické nebo ugandské bavlny nebo ze směsi bavlny z celého světa. Ale protože americká vláda nedotuje průmysl tak jako zemědělskou produkci, tak se bavlna přede a tká v zemích s nižšími platy jako je Mexico, Guatemala, Vietnam, Čína, India, Čína, Čína, někdy dokonce Čína, a hotová trička - polotovary se pak posílají do Evropy nebo do Spojených států na potisk a pak na prodej. Řekli byste, že nejdražší na tomto procesu je přepravit tohle přes Pacifik, udělat z toho tohle, a pak to zase poslat zpátky přes Pacifik. Ale mýlíte se. Velkoobchodní cena polotovaru je asi 3 dolary, to drahé je potisk, výdaje spojené s maloobchodním prodejem a zaplatit návrháře v bublině, který si dal práci s vytvářením Mongola, který je rozkošný a děsivý zároveň. Současný světový obchod je docela anarchický a neregulovaný, aspoň ne mezinárodními institucemi a vládami. Má to co dělat s teoretickými ekonomy, většinou ve Státech a v Evropě, kteří s úspěchem prokázali, že vládní směrnice omezováním růstu snižují výnosy. Některé národy v Latinské Americe, Karibiku a Africe o volný trh zrovna moc neusilovali, ale byli do něj vehnáni většími ekonomikami, se kterými nutně potřebovaly obchodovat. Takže jsme v posledních 30 letech viděli všechny trhy snižovat cla, zbavovat se limitů a privatizovat bývalé státní podniky. A často tak dělají, aby uspokojili Mezinárodní monetární fond, který nabízí půjčky vyvíjejícím se světovým ekonomikám s heslem "Propojeno mnoha nitkami". Jestli jsou tyto snížené limity dobré pro rozvíjející se světové ekonomiky je předmětem diskuse, a také se do ní pustíme, ale až příští týden. Nejdříve potřebujeme rozumět podstatě tohoto trhu. Pamatujete si z dílu o průmyslové revoluci, že západní průmyslové velmoci vyráběli většinu zboží, které pak prodávaly na mezinárodních trzích. Ale také si pamatujete, že domácí spotřeba byla velmi důležitá. Všechna raná Téčka (Ford T) postavili Američané a také koupili Američané. Od 60. let 20. století a dnes obzvlášť vyrábějí dříve neprůmyslové oblasti spotřební zboží pro vlastní trh, ano, ale hlavně pro ty zahraniční. To tričko vyrobené v Číně a Dominikánské republice, než se doveze do Mexica a pak do Spojených států, je příkladem toho, o čem tady mluvím, stejně tak ten počítač, na kterém mě sledujete. Vás počítač byl nejspíš vyroben v Číně, ze součástek z celého světa, hlavně Taiwanu, Japonska a Jižní Korey. A tahle mezinárodní výroba si vždy hledá nové trhy, jako např. Brazílie, která má obrovský technologický průmysl. Tam se vlastně vyrábějí i iPady. Promiňte, snažím se hrát Angry Birds. Všechny tyto země společné mají společné, že i když existuje domácí poptávka pro věci jako iPady a trička, zahraniční poptávka je mnohem, mnohem větší. Je čas na otevřený dopis? (hraje harfa) Otevřený dopis Keksíkovi. Podíváme se nejdřív, co máme v tajné přihrádce. Je to tyčinka s příchutí cookies pro lidi, kteří milují sušenky, ale dělají, že jedí zdravě. Drahý Keksíku, má se to takhle. Nemáš žaludek. Proto když si dáš do pusy sušenku tak se rozdrobí a pak ti z pusy zase vypadne. Tohle mě ale fascinuje, Keksíku, věřím ti, když říkáš, že keksy miluješ. Nevadí, že je vlastně nemůžeš jíst, protože tam, kde bys měl mít žaludek, máš něčí ruku. A to z tebe, Keksíku, dělá krásný příklad pro současnou spotřebu. Pořád jíš, i přestože jíst nemůžeš. Keksíku, jsi ten nejlepší i nejhorší z nás. S pozdravem John Green. Přestože nám tvrdohlaví marxisté možná budou odporovat, v roce 2012 je už celkem jasné, že světový kapitalismus byl prospěšný mnohým lidem. Zvedl celosvětovou ekonomickou produkci, a i když američtí automechanici ztrácejí práci, přesun výroby do zemí s nižšími mzdami dovoluje většímu množství lidí žít lépe než dřív, když měly na výrobu monopol země prvního a druhého světa. I když nechci spojovat souvztažnost a příčinnost, asi 600 milionů lidí se v posledních 30 letech vymanilo z chudoby, alespoň podle světové definice chudoby, což je život s méně než 1,25 dolaru na den. Američané se mohou hádat, jestli směšně levné oblečení, boty a televize stojí za ekonomický a sociální rozvrat, ale pro vietnamské pracovníky ušití páru tenisek představuje příležitost, jak mít delší, zdravější a bezpečnější život, než kdyby se ty boty vyráběly ve Spojených státech. Ale než naskočíme na vlnu oslavující globalizaci, uvědomme si, že tento úžasný nový svět má také vedlejší účinky. Například to nebylo až tak dobré pro rodiny, určitě to nebylo dobré pro životní prostředí a taky je tu pravděpodobnost, že se globalizace blýskne jako ukončení lidského druhu. Ale o tomhle budeme mluvit příští týden, pro dnešek na tu vlnu naskočme a rovnou do myšlenkové bubliny. V dnešní době se lidé stěhují více než kdy dříve. 21 % lidí žijících v Kanadě se narodilo někde jinde, stejně jako ohromujících 69 % současné kuvajtské populace. Stěhování se zjednodušilo, protože: 1. létání je celkem levné, zvlášť pokud letíte jen párkrát za život, a 2. je docela jednoduché a levné zůstat v kontaktu s příbuznými žijícími daleko díky Skypu, mobilním telefonům a předplaceným kartám na volání. 3. i přes zvýšení průmyslu v rozvojových zemích, obchodní příležitosti jsou často mnohem lepší v bohatých zemích. Peníze poslané lidmi pracujícími v zahraničí dnes popohánějí ekonomický růst v rozvojových zemích. Třeba v Tádžikistánu tyto částky tvoří 35 % hrubého domácího produktu. S tolika lidmi stěhujícími se po celém světě není divu, že globalizace také znamená míšení kultur. Když se lidé přestěhují, nevzdávají se své literatury, kuchyně, uměleckých a hudebních tradic. Globální kultura je trochu paradox, protože někteří lidé vnímají dnešní kulturu jako stále více amerikanizovanou, že? Třeba seriál Přátelé se vysílá ve více jak 100 zemí. Dietní Coca Colu můžete koupit i v džungli na Madagaskaru. NBA je v Číně velký fenomén. Dnes se mluví méně jazyky a kultura není tak rozrůzněná. Na druhou stranu, přístup jednotlivce k rozmanitým kulturním zážitkům nebyl nikdy snazší. Bollywoodské filmy, švédský hiphop, brazilské telenovely, záběry z fotbalových zápasu v Kongu, k tomuhle všemu máme přístup. Míšení různých kuchyní je velmi populární. Překládají se romány více než kdy jindy, i když jen málo se jich opravdu čte. A nejjasnějším znakem kulturní globalizace je fotbal, světová hra konečně dorazila do Ameriky, kde vysílání největšího společenské akce, jakou kdy lidstvo vidělo, Liverpool Football Club, mělo největší sledovanost v roce 2012. Díky, bublino. Ještě poslední prosba. Můžeš ukázat mě v dresu Liverpoolu? Na hřišti v Anfieldu, jak držím Pohár Premier League a Steven Gerrard mě drží kolem ramen? Jo! Přesně tak! Bublinu, jsi skvělá! Ok, tak tohle všechno ukazuje, jak nás globalizace změnila a jestli je to k lepšímu. Pokud byste ve Spojených státech pobírali minimální mzdu, tohle tričko, koupené v blízkém obchůdku, dftba.com, by vás stálo asi tři hodiny práce a ano, to zahrnuje i dopravu. Ke dni, kdy vám přijde až ke dveřím, bavlna toho trička za sebou bude mít cestu nákladním autem, vlakem, lodí, nejspíš i letadlem, pokud budete chtít doporučenou poštu, a bude nejspíš cestovat dál než Magalhaes během své slavné cesty kolem světa. Tohle všechno dostanete za tři hodiny práce, k porovnání, mnohem méně pohodlný kus oděvu před sto lety by vás stál desetkrát tolik práce. Tato zlepšení jsou doprovázena tak radikálními změnami, že máme problém si dát vše do kontextu. Třeba růst lidské populace během věků vypadá takto: Bum! V roce 1800 byla na Zemi jedna miliarda lidí, a to bylo víc než kdykoliv dřív. Žili jsme asi dvakrát déle, než byl průměr jen před dvěma sty lety, hlavně díky lepšímu zdravotnictví pro ženy a porodnictví, ale také díky antibiotikům a druhé zemědělské revoluci, která začala v 50. letech, tzv. Zelené revoluci, kdy užívání chemických hnojiv vedlo k výrazně většímu výnosu z polí. Tento nárůst byl rozložen po celém světě, ale pokud se na tohle díváte, tak jste A) přežili svůj porod, a B) předpokládáte, že vaše děti ho přežijí také. To je pro lidi nové a jako rodič vás můžu ujistit, je to zázrak, který by se měl oslavovat. Studujeme dějiny, abychom těmto změnám porozuměli a abychom si pamatovali, co jsme získali i ztratili na cestě za tím, kde jsme dnes. Příští týden, náš poslední, se podíváme na stránky globalizace, které důvodem k oslavě nejsou. Ale pro dnešek si dejme chvíli na zvážení, jak jsme se dostali odsud sem. Jak houževnaté a neukojitelné ambice lidstva vedou svět do stavu, kdy se nám celá Alexandrijská knihovna vejde do iPhonu společně se vším, co kdy Mozart složil. V takovém světě je snadné si myslet, že jsme velcí a mocní, možná dokonce neporazitelní; je snadné se tak cítit, ale taky nebezpečné. Díky, že jste se dívali. Uvidíme se příští týden.
video