Globalizace I Dobré stránky globalizace.

Ahoj, jsem John Green, tohle je Rychlokurz světových dějin a dnes máme předposlední díl. Budeme mluvit o globalizaci. Tohle měl být poslední díl, ale nemohl jsem vás v tom nechat, světohistorici. Dnes budeme mluvit o globalizaci a probereme, proč vůbec studovat dějiny. - Pane Greene! - Ano, mé já z minulosti? = Učíme se, abychom měli dobré známky, šli na dobrou školu a dostali dobrou práci. - Takže díky tomu vyděláš víc peněz a budeš trošku větším kolečkem mezi sedmi miliardami kolečky, které pohánějí tržní motor planety, že? Dobře, pokud studuješ historii kvůli tomuhle, tak musíš chápat, že tvoje tričko, je jak důvodem, tak důsledkem tvých ambicí. Tohle tričko je jako globální ekonomika; je efektivní, přebytečné, superpropojené a také neudržitelné. To tričko vypráví příběh globalizace, tak se na něj podívejme. (znělka) Globalizace je kulturní fenomén, projevuje se v současném umění a migraci obyvatel a v jazykových změnách, ale my se budeme soustředit, tak jako obvykle v Rychlokurzu, na obchod. Dnešní svět, zde ukázaný jako koláž z plsti, vykazuje rozšířenou globální ekonomickou závislost. Jasně, ekonomická závislost a průvodní kulturní vlivy nejsou nic nového. Vzpomeňte si, že jsme našli obchodní záznamy z Harappské civilizace po celé Mezopotámii. Ale z několika důvodů se množství tohoto obchodu významně zvýšilo. Zaprvé: mezinárodní společnosti mají celosvětový dosah a stále větší moc. Zadruhé: Cestování a doprava jsou levné a bezpečné. V roce 1800 trvala cesta přes Atlantik asi dva měsíce, dnes to zabere pět hodin letadlem nebo méně než týden lodí. Zatřetí: Vlády snížily clo a regulace mezinárodního obchodu, což vedlo k tomu, co eufemisticky nazýváme "volný trh". Ale jestli je tenhle trh tak volný, tak proč je kanál BBC Amerika na mé kabelovce tak zatraceně drahý? K porozumnění úlohy vlády v mezinárodním obchodu se podívejme opět na to tričko. Tohle tričko, jako většina ostatních, obsahuje 100 % americkou bavlnu. Spojené státy sice nevyrábějí nejlepší nebo nejlevnější bavlnu, jenže americká vláda dotuje produkci bavlny. Proto je ta bavlna levnější než bavlna obdobné kvality z Brazílie nebo Indie. Během posledních 30 let se podíl vyvážené bavlny klesal a vývoz bavlny Brazílie, Indie a Afriky stoupal. Takto to nejspíš bude pokračovat, jelikož Spojené státy dále snižují drahou podporu své bavlny. Vlastně už dnes je možné najít trička z brazilské, indické nebo ugandské bavlny nebo ze směsi bavlny z celého světa. Ale protože americká vláda nedotuje průmysl tak jako zemědělskou produkci, tak se bavlna přede a tká v zemích s nižšími platy, jako je Mexico, Guatemala, Vietnam, Čína, Indie, Čína, Čína, někdy dokonce Čína, a hotová trička, polotovary, se posílají do Evropy nebo do Spojených států na potisk a prodej. Řekli byste, že nejdražší na tomto procesu je přepravit tohle přes Pacifik, udělat z toho tohle, a pak to zase poslat zpátky přes Pacifik. Ale mýlíte se. Velkoobchodní cena polotovaru je asi 3 dolary, drahý na tom je potisk, výdaje spojené s maloobchodním prodejem a zaplacení návrháře z Thought Bubble, který si dal práci s vytvářením Mongola, který je rozkošný a děsivý zároveň. Současný světový obchod je docela anarchický a neregulovaný, aspoň ne mezinárodními institucemi a vládami. Má to co dělat s teoretickými ekonomy, většinou ve Státech a v Evropě, kteří s úspěchem prokázali, že vládní regulace omezují růst a snižují výnosy. Některé národy v Jižní Americe, Karibiku a Africe o volný trh zrovna moc neusilovali, ale byli do něj vehnány většími ekonomikami, se kterými nutně potřebovaly obchodovat. Takže v posledních 30 letech všechny trhy snižovaly cla, zbavovaly se regulací a privatizovaly bývalé státní podniky. A často tak dělají, aby uspokojili Mezinárodní měnový fond, který nabízí půjčky rozvíjejícím se světovým ekonomikám s heslem "Něco za něco". Jestli jsou takotvá deregulace vhodná pro rozvíjející se světové ekonomiky je předmětem diskuse, a také se do ní pustíme, ale až příští týden. Nejdříve potřebujeme rozumět podstatě tohoto trhu. Pamatujete si z dílu o průmyslové revoluci, že západní průmyslové velmoci vyráběly většinu zboží, které pak prodávaly na mezinárodních trzích. Ale také si pamatujete, že domácí spotřeba byla velmi důležitá. Všechna první auta Ford T postavili Američané a také koupili Američané. Od 60. let 20. století a dnes obzvlášť vyrábějí dříve neprůmyslové oblasti spotřební zboží pro vlastní trh, ale hlavně pro ty zahraniční. To tričko vyrobené v Číně a Dominikánské republice, než se doveze do Mexica a pak do Spojených států, je příkladem toho, o čem tady mluvím, stejně tak ten počítač, na kterém mě sledujete. Vás počítač byl nejspíš vyroben v Číně, ze součástek z celého světa, hlavně Taiwanu, Japonska a Jižní Koreji. A tahle mezinárodní výroba si vždy hledá nové trhy např. Brazílie, která má obrovský technologický průmysl. Tam se vlastně vyrábějí i iPady. Pardon, hraju Angry Birds. Všechny tyto země mají společné, že i když existuje domácí poptávka pro věci jako iPady a trička, zahraniční poptávka je mnohem, mnohem větší. Je čas na otevřený dopis? (hraje harfa) Otevřený dopis Keksíkovi. (cookie moster) Podíváme se nejdřív, co máme v tajné přihrádce. Je to tyčinka s příchutí cookies pro ty, kteří milují sušenky, ale chtějí jíst zdravě. Drahý Keksíku, má se to takhle. Nemáš žaludek. Proto když si dáš do pusy sušenku tak se rozdrobí a pak ti z pusy zase vypadne. Tohle mě ale fascinuje, Keksíku, věřím ti, když říkáš, že keksy miluješ. Nevadí, že je vlastně nemůžeš jíst, protože tam, kde bys měl mít žaludek, máš něčí ruku. A to z tebe, Keksíku, dělá krásný příklad pro současnou spotřebu. Pořád jíš, i přestože jíst nemůžeš. Keksíku, jsi ukázkou toho nejlepšího i nejhoršího v nás. S pozdravem, John Green. Přestože nám tvrdohlaví marxisté budou odporovat, v roce 2012 je už celkem jasné, že světový kapitalismus byl prospěšný mnoha lidem. Zvedl celosvětovou ekonomickou produkci, a i když američtí automechanici ztrácejí práci, přesun výroby do zemí s nižšími mzdami dovoluje většímu množství lidí žít lépe než dřív, když měly na výrobu monopol země prvního a druhého světa. I když nechci spojovat korelaci a kauzalitu, asi 600 milionů lidí se v posledních 30 letech vymanilo z chudoby, alespoň podle světové definice chudoby, což je život s méně než 1,25 dolaru na den. Američané se mohou hádat, jestli směšně levné oblečení, boty a televize stojí za ekonomický a sociální rozvrat, ale pro vietnamské pracovníky ušití páru tenisek představuje příležitost, jak mít delší, zdravější a bezpečnější život, než kdyby se ty boty vyráběly ve Spojených státech. Ale než naskočíme na vlnu oslavující globalizaci, uvědomme si, že tento úžasný nový svět má také vedlejší účinky. Například to nebylo až tak dobré pro rodiny, určitě to nebylo dobré pro životní prostředí a taky je možné, že se globalizace blýskne ukončení lidského druhu. Ale o tomhle budeme mluvit příští týden, pro dnešek na tu vlnu naskočme a rovnou do myšlenkové bubliny. Lidé se nyní stěhují víc než kdy dříve. 21 % lidí žijících v Kanadě se narodilo někde jinde, stejně jako ohromujících 69 % současné kuvajtské populace. Stěhování se zjednodušilo, protože: 1. létání je celkem levné, zvlášť pokud letíte jen párkrát za život, a 2. je docela jednoduché a levné zůstat v kontaktu s příbuznými žijícími daleko díky Skypu, mobilním telefonům a předplaceným kartám na volání. 3. i přes zvýšení průmyslu v rozvojových zemích, obchodní příležitosti jsou často mnohem lepší v bohatých zemích. Peníze poslané lidmi pracujícími v zahraničí dnes pohánějí ekonomický růst v rozvojových zemích. Třeba v Tádžikistánu tyto částky tvoří 35 % hrubého domácího produktu. Když se tolik lidí stěhuje po celém světě, není divu, že globalizace také způsobuje míšení kultur. Když se lidé přestěhují, nevzdávají se své literatury, kuchyně, uměleckých a hudebních tradic. Globální kultura je trochu paradox, protože mnoho lidí vnímá dnešní kulturu jako stále více amerikanizovanou. Třeba seriál Přátelé se vysílá ve více než 100 zemí. Dietní Coca Colu můžete koupit i v džungli na Madagaskaru. NBA je v Číně velký fenomén. Dnes se mluví méně jazyky a kultura není tak různorodá. Na druhou stranu, přístup jednotlivce k rozmanitým kulturním zážitkům nebyl nikdy snazší. Bollywoodské filmy, švédský hiphop, brazilské telenovely, záběry z fotbalových zápasu v Kongu, k tomuhle všemu máme přístup. Míšení různých kuchyní je velmi populární. Překládají se romány více než kdy jindy, i když jen málo se jich opravdu čte. A nejjasnějším znakem kulturní globalizace je fotbal. Hraje se po celém světě a konečně dorazil i do USA. Vysílání zápasů nejvíc nejlepšího klubu celé historie, fotbalistů Liverpoolu, mělo v roce 2012 rekordní sledovanost. Díky, bublino. Ještě poslední prosba. Můžeš ukázat mě v dresu Liverpoolu? Na hřišti v Anfieldu, jak držím Pohár Premier League a Steven Gerrard mě drží kolem ramen? Jo! Přesně tak! Bublino, jsi skvělá! Ok, tohle všechno ukazuje, jak nás globalizace změnila a jestli je to k lepšímu. Pokud byste ve Spojených státech pobírali minimální mzdu, tohle tričko, koupené v blízkém obchůdku, dftba.com, by vás stálo asi tři hodiny práce, a to zahrnuje i dopravu. Než k vám dorazí až ke dveřím, bavlna toho trička za sebou bude mít cestu nákladním autem, vlakem, lodí, nejspíš i letadlem, pokud budete chtít doporučenou poštu. Nejspíš toho procestuje více než Magalhães během své slavné cesty kolem světa. Tohle všechno dostanete za tři hodiny práce! Naproti tomu mnohem méně pohodlný kus oděvu by vás před sto lety stál desetkrát tolik práce. Tato zlepšení jsou doprovázena tak radikálními změnami, že máme problém si dát vše do kontextu. Třeba růst lidské populace během věků vypadá takto: Bum! V roce 1800 byla na Zemi jedna miliarda lidí, a to bylo víc než kdykoliv dřív. Žijeme nyní asi dvakrát déle, než byl průměr jen před dvěma sty lety, hlavně díky lepšímu zdravotnictví pro ženy a porodnictví, ale také díky antibiotikům a druhé zemědělské revoluci, která začala v 50. letech, tzv. Zelené revoluci, kdy užívání chemických hnojiv vedlo k výrazně většímu výnosu z polí. Tento pokrok nebyl rozložen po světě rovnoměrně, ale pokud se díváte na tohle video, tak jste asi A) přežili svůj porod, a B) předpokládáte, že vaše děti ho přežijí také. To je pro lidstvo novinka a jako rodič vás můžu ujistit, že je to zázrak, který by se měl oslavovat. Studujeme dějiny, abychom těmto změnám porozuměli a abychom si pamatovali, co jsme získali i ztratili na cestě za tím, kde jsme dnes. Příští týden, náš poslední, se podíváme na stránky globalizace, které důvodem k oslavě nejsou. Ale pro dnešek se jen zamysleme, jak jsme se dostali odsud až sem. Jak houževnaté a neukojitelné ambice lidstva vedly k tomu, kdy se nám celá Alexandrijská knihovna vejde do iPhonu, společně se všemi skladbami od Mozarta! V takovém světě je snadné si myslet, že jsme velcí a mocní, možná dokonce neporazitelní. Je snadné se tak cítit, ale taky nebezpečné. Díky, uvidíme se příští týden.