Kostel sv. Michaela: Bronzové dveře [1015 n.l., umístení: Hildesheim, Německo]. Hovoří: Nancy Ross a Jennifer Freeman.

Díváme se na dveře biskupa Bernwarda přibližně z roku 1015. Víme, že se biskup Bernard vydal na pouť do Říma a pak se vrátil zpět do Hildesheimu. Chtěl obnovit některé monumentální umění, které viděl. Obzvlášť v Římě viděl monumentální dřevěné dveře v Santa Sabině na kterých jsou výjevy ze Starého a Nového zákona vyřezány do dřeva. Cítil, že musel vytvořit jejich vlastní obdobu. Podívejme se na tyto výjevy, začneme v horním levém rohu. V tomto je stvoření Evy z boku Adamova. A pak, pod ním, je představení Evy Adamovi. Potom pokušení. Pod ním je pak obvinění Adama a Evy. A pak pod tím vyhoštění. Pod tímto panelem, přerušeným klikou, vidíme Adama obdělávat půdu na levé straně a kojící Evu na pravo. Zajímavý fakt o tomto obrázku je, že se nejspíš jedná o jeden z pouhých dvaceti vyobrazení kojící Evy. Níže máme Kaina, Ábela a jejich oběti nebo dary Pánovi. Níže je poslední panel, kde je vražda Abela Kainem. Místo návratu do horní části zůstaneme v té spodní, kde začínají další výjevy. Zvěstování s Marií a andělem. Pak Zrození - to je narození Ježíše. A pak je scéna, opět přerušena klikou, kde je Klanění tří králů. Máme Tři krále na pravé straně přistupující k Marii a Ježíšovi. Nad tím máme uvedení páně do chrámu. Nad tím máme Kristovo souzení buď Herodem nebo Pilátem, před jeho ukřižováním. Nad tím máme ukřižování Krista. Posléze Marii u hrobu, což je klasické vyobrazení vzkříšení v raném středověku. A pak na samém vrcholu máme tzv. "Noli me tangere" [Nedotýkej se mě] Máří Magdaléna vidí Ježíše v zahradě ten říká: "Nedotýkejte se mě." A tak máme scény od počátku Genesis, až po scény z evangelií. Jedna z opravdu zajímavých věcí, které můžeme pozorovat je způsob seřazení scén vedle sebe. Jsou tam některé vizuální a také některé tematické vzory, které probíhají zleva do prava. Konkrétní a velice dobrý příklad je ve třetím panelu shora. Zde máme pokušení. Adam a Eva se chystají jíst ovoce. A pak na pravé straně, Ukřižování. A podíváme-li se na strom, který dává ovoce ve scéně s Adamem a Evou, můžeme si všimnout podoby s křížem, na němž je ukřižován Ježíš ve středu druhého obrazu. A pak tu máme Adama a Evu na obou stranách, stejně jako zde mají mučitele na obou stranách. A pak, zde na vzdálených okrajích scény s Adamem a Evou máme stromy a zde pak máme Marii a Jana v ukřižovací scéně. Takže je tu podobnost složení. Myslím si, že tento způsob zdůrazňuje tématické propojení. "V Adamovi všichni lidé umírají". "V Kristu jsou všichni lidé oživeni." Což je velmi důležitá myšlenka křesťanství a to zejména křesťanství ve středověku. Přesně tak. To je velmi dlouhá, stará tradice v křesťanství. Srovnávat Krista jako nového Adama a Marii jako novou Evu. Existují další tradice, například, že kříž byl vyroben ze dřeva stromu v rajské zahradě. Tak tohle je Otonské umělecké dílo. Otoni (Liudolfovci) byli stoupenci karolínské renesance. Sami se považovali za dědice Karolínské říše. Dle mého názoru se moc nedívali zpátky na klasické modely. Ale je tu určitě nádech některých prvků karolínské renesance. Tyto jsou odlity z masivního bronzu. A existuje pravděpodobnost, že zde byla použita metoda ztraceného vosku. Biskup Bernwald dal svým umělcům za úkol znovu tuto metodu objevit. Díky tomu bylo možné dveře sestavit z dvou dílů. Na rozdíl od přibívání kladivem ve vnitřní straně. Vše mohlo být uděláno tzv. s "klidem" A to je Karlovcům velice blízké. Spolu s myšlenkou ohlížet se zpět ke klasickým starověkým modelům, rekultivace a jejich oživení. Máme zde prastarou metodu používanou zde v Liudolfském období.