Karel Veliký: Úvod Krátký přehled vlády Karla Velikého a jeho korunovace v roce 800. Hovoří: Beth Harris a Steven Zucker.

(hudba) Od dob antického Říma až po součastnost, od dob římských císařů až po Napoleona existoval jen jeden panovník, který ovládal většinu západní Evropy. Řeč je o Karlu Velikém zvaném také Charlemagne či Carolus Magnus. Karel Veliký je opravdovou legendou. Historikové skutečné tápají, protože máme k dispozici jen střípky informací. Bylo to tak dávno. Bavíme se o konci 8. a začátku 9. století, o skutečně dávných dobách. Na Štědrý den přesně roku 800 korunoval papež v Římě Karla Velikého císařem. A to mělo opravdu veliký význam. Římští císaři antického světa vládli z Říma, dokud Konstantin nepřesunul císařství do Konstantinopole, dnešního Instanbulu. Centrum moci se tak posunulo na východ a nyní v roce 800, 500 let po Konstantinově vládě, tu máme císaře na západě. Ale na východě je ještě stále císař s tradiční autoritou. Lidé stále vzhlížejí k východnímu císaři v Byzantské říši. Zamysleme se nad tím, co se událo v západní Evropě, že se Karel Veliký mohl stát novým císařem. Především si musíme uvědomit, že se Západořímská říše prakticky rozpadla. Zejména na začátku 5. století můžeme pozorovat počátky rozpadu institucí Římského impéria. Myšlenka impéria stále přetrvává, je čím dál tím těžší je spravovat. Abychom pochopili, co se stalo v západní části Římského impéria, musíme si uvědomit, jaký tlak měly opakované nájezdy národů, jež Římané považovali za pohany. Tyto národy byli přistěhovalci na římském území a možná je znáte pod jmény jako Ostrogóti, Vizigóti a Hunové. Dalším z těchto národů byli také Frankové. Jejich jméno však neznamená, že přišli z Francie. Jde o národ, který se usídlil na území dnešního Německa a Francie. Karel Veliký byl Frank a vrátíme-li se o několik století zpět do minulosti, narazíme na počátky franského království. Mezi Franky také patřili Lombarďané další germánský národ, Římany považovaný za barbary, který dobyl severní část Itálie Často ohrožovali samotné srdce Římského impéria, Řím, Vatikánský stát. Dnes Vatikánským státem myslíme území spravovaná papežem Dnes papeže považujeme za duchovního vůdce, ale v 9. století a dalších stoletích byl také politickým vůdcem. Zajímavé je, že papež, úřad papeže se tradičně obracel k Byzantskému vládci, aby ho ochránil před národy jako byli Lombarďané. Ale v dobách, kdy Lombarďané ohrožovali Řím, nebyla Byzantská říše natolik silná, aby ochránila Řím. Proto se papež obrátil na sever na království Franků. Karel Veliký v počátcích své vlády byl povolán papežem, v té době papežem Hadrianem, aby chránil jeho samotného ale také jeho území. Karel Veliký byl úspěšný a v podstatě se stal vládcem Lombarďaňů. Tato závislost mezi papežským úřadem a franským králem byla zahájena otcem Karla Velikého, Pipinem III. Krátkým, který získal od papeže oprávnění vládnout. Je to velmi zajímavý vzájemný vztah mezi římským papežem a franským panovníkem, Karlem Velikým a jeho otcem. Tímto papež získává vojenskou ochranu a zároveň nabízí oprávnění vládnout. Nakonec se ale stane, že v západní Evropě budeme mít dvě silné osobnosti a mezi těmito dvěma úřady nastane soupeření, ze kterého později vzejde vládce Svaté říše římské a papež v podstatě i pro následující století. Zpátky ale k příběhu. Jen pro rekapitulaci. Byzantskou říši máme na východě. Z Říma papež vládne papežským státům ve střední Itálii. Karel Veliký je franským králem a vládne rozsáhlému území, které pokrývá oblast dnešní Francie, Německa a Severní Itálie. Jenže tito aktéři na východě, v severní Africe, na jihu, a dokonce i většina Španělska jsou obklopeni islámem, který rychle postupuje. Abychom pochopili, proč je tento barbar, franský král Karel Veliký korunován v roce 800 jako císař, musíme se vrátit o rok zpět, do roku 799. V roce 799 byl římským papežem Lev III. Nebyl mimořádně vlivným papežem. Částečným problémem bylo, že nepocházel z tradiční vlivné aristokratické rodiny v Římě Dva muži, církevní funkcionáři nařkli papeže Lva III. z velmi závažných obviněních. Zaútočili na něho ze zálohy a vlastně měli v úmyslu mu ublížit. Hodlali mu vypíchnout oči a uříznout jazyk. Dle některých záznamů, tak ve skutečnosti učinili a nějakou záhadou při tom nepřišli o své funkce. Otázkou bylo, jak bude řešeno tak závažné obvinění papeže. Jedinou možností bylo jít za Karlem Velikým. Dobře. Pamatujme, že Karel Veliký měl hlavní moc v regionu. Vypudil Lombarďany a měl kontrolu nad severní Itálií. Aby mohli dosadit dalšího papeže na trůn svatého Petra, potřebovali souhlas Karla Velikého. Nejsme si zcela jisti, jak se to stalo, ale zdá se pravděpodobné, že některý z pověřenců Karla Velikého zařídil, aby papež byl propuštěn a měl audienci s Karlem Velikým na severu. Karel Veliký byl výborným politikem a posílal každého zpět do Říma na slyšení. Papež Lev III. přísahal na svoji nevinu. Lidé, kteří ho obvinili, byli vyhnáni ze země. Lev III. se legálně ujal trůnu svatého Petra jako papež. Když Karel Veliký vstoupil do baziliky Sv. Petra na Štědrý den v roce 800 a papež Lev III. mu dal na hlavu císařskou korunu, bylo jasné, že to byl vzájemně výhodný obchod. Franský král se stal císařem a samozřejmě Lev upevnil pouto se svým ochráncem. Zcela zjevně oba muži potřebovali jeden druhého. V podstatě Lev III., když byl poprvé ustanoven jako papež, zaslal Karlovi Velikému klíče od relikvií Sv. Petra a vlajku města Říma. Celá Evropa byla znovu přestavěna. Nyní hlavním městem Říše nebylo středomořské město, nyní to bylo na severu, město Cáchy. Dochází zde k přesunu moci z východního Středomoří na sever Evropy. A již jsou zde patrné známky moderní Evropy, tak jak ji známe dnes. Karel Veliký nebyl jen úžasný bojovník a politik, ale byl i velmi zapáleným reformátorem a započal něco, co historikové označují jako karolínskou renesanci. Slovo karolínská zde odkazuje na vládu Karla Velikého a jeho následníků. Nejedná se o renesanci na úrovni renesance, která teprve nastane ve 14. století v Itálii a severní Evropě, ale jde o malý rozkvět, obnovu, pohled zpět k tradicím starověkého Říma, hlavně k časům císaře Konstantina, prvního římského císaře. Západ nyní měl křesťanského vládce, který na západě utvářel křesťanskou mocnost. (hudba)