Oběhová soustava: Cévy
Přihlásit se
Oběhová soustava: Cévy (2/3) · 9:17

Tři typy vlásečnic Rozdíly mezi souvislými, fenestrovanými a nesouvislými kapilárami a jak ovlivňují pohyb molekul.

Navazuje na Oběhová soustava: Oběh plodu a novorozence.
Pojďme se bavit o vlásečnicích (kapilárách). Existují tři druhy vlásečnic. Načrtnu tu všechny tři. Již jsem namaloval kapiláru se souvislou endotelovou výstelkou. S těmi se souvislou endotelovou výstelkou se ve svém těle setkáte nejčastěji. To je důvod, proč jsem s ní začal. Mohli jste si všimnout, že tu jsou čtyři jádra. Tedy čtyři buňky, které tvoří tuto kapiláru, a je tu ještě červená krvinka, která putuje kapilárou. Napravo je průřez, takže kdybyste cévu rozřízli, uvidíte právě tohle. Teď chci zdůraznit dvě věci. První věc je, že mezi těmito dvěma buňkami je malá mezera, tu vymaluji žlutě. Tato mezera se nazývá mezibuněčná, protože je mezi buňkami, štěrbina. Mezibuněčná štěrbina je tento žlutý proužek, který jsem teď namaloval. Když ho namaluji do průřezu, bude přesně tady. Můžete tu vidět malou díru mezi dvěma buňkami, opravdu se nedotýkají. Jsou tu další věci, na které vás chci upozornit. Jedna přesně tady a ta druhá je tady ta žlutá barva. Jsou to tyto dva body, kde se obě buňky doopravdy spojují v místě nazývaném těsný spoj. Dobrý název. Všechny těsné spoje jsou vyznačené žlutou barvou. Něco jsem ještě nenamaloval, to bude zelené. Je to vrstva pod těmito buňkami. Buňky tvoří stěnu kapilár, ale za nimi, aby se krev nesetkala s touto vrstvou kromě míst s mezibuněčnými štěrbinami, je vrstva, která se jmenuje bazální membrána. Takže to zelené, co tu maluji, je bazální membrána. Tato membrána je jako základy u domu. Drží buňky pevně na místě a je tvořena bílkovinami. Teď vám ukážu druhý typ kapiláry. Jsou to fenestrované kapiláry. Hlavní rozdíl mezi prvním a druhým typem je, že druhý typ má malé dírky, které se jmenují fenestrace. Takže tohle jsou fenestrované kapiláry. A tyto póry, zvýrazním je, můžete je nazývat póry nebo díry, jsou po celé kapiláře. Jako předtím tu jsou čtyři buňky, čtyři jádra a jedna malá červená krvinka. Je tu také mezibuněčná štěrbina. Ta je tady. Dvě buňky se tu nestýkají, je tu malá mezera. Je tu také bazální membrána. Hned ji dookola namaluji. Na průřezu jsem se snažil co nejlépe namalovat ty póry, s trochou fantazie je snad rozeznáte od mezibuněčné štěrbiny. Kdykoliv se podíváte na průřez, je to trochu obtížné, protože si to musíte představit ve třech rovinách. Jedna věc, která nám pomůže, je, že zevnitř endoteliálních buněk se nachází, namaluji to modře, tenká vrstva. Tato vrstva, něčeho jako slizu, se jmenuje glykokalyx. Jsou to v podstatě cukry připojené k bílkovinám. Tento mix cukrů a bílkovin pokrývá celý vnitřek kapiláry a přechází tak i póry. Ačkoliv je tam pór, je překryt glykokalyxem, to pak bude vypadat takhle. Jediné místo, kde k tomu nedojde, je mezibuněčná štěrbina, protože je to opravdová mezera mezi buňkami. Takže v mezibuněčné štěrbině neuvidíte žádný glykokalyx. Tu trochu glykokalyxu, který přemosťuje póry, nazýváme membrána neboli diafragma. Takže fenestrované kapiláry mají póry, které jsou překryty membránou nazývanou diafragma. Namaluji tady hvězdičku, protože existují fenestrované kapiláry, které nemají glykokalyx, který pokrývá vnitřek, tudíž jsou bez diafragmy. Je to něco, co obecně platí, ale ne vždy. Ukážu vám poslední typ kapiláry. Ukážu vám poslední malbu. Je z nich největší. Jsou to kapiláry s nespojitým endotelem. Někdy se nazývají sinusoidy. Napíšu tady oba názvy. Často je naleznete v játrech, to je jejich oblíbené místo, někdy také ve slezině nebo kostní dřeni. Tyto kapiláry jsou největší. Jsou velmi velké. Mají více mezibuněčných štěrbin. Podívejte se na tyto mezery mezi buňkami. Namaluji je žlutě, abych zvýraznil, že je jich tam hodně, což znamená, že tyto kapiláry jsou velmi propustné. Jsou tedy obrovské a prosakují. Na rozdíl od předchozích dvou typů kapilár mají bazální membránu, která je často neúplná. Kolikrát chybí celé části. Tady máte bazální membránu a vidíte, že zde chybí celé kusy, jindy zase tady. Napíšu to jako třetí bod. BM jako bazální membrána. Neúplná bazální membrána. Bude jednodušší proniknout touto kapilárou, i když ji bude pokrývat trochu glykokalyxu. Namaluji vrstvu glykokalyxu na sinusoidní kapiláru. Přestože ji pokrývá glykokalyx, bude více prostupná pro různé látky, protože má tolik mezibuněčných štěrbin a málo těsných spojení. Pamatujte si, že propustnost cév se zvyšuje čím víc jdete po celém mém obrázku dolů. Nejvíc propustnáje právě sinusoidní kapilára. Řekněme, že jste molekula v kapiláře. Chcete se dostat odtud do okolní tkáně. Jaké jsou možnosti? Můžete difundovat. Jedna možnost je tedy difuze. To by šlo velmi dobře, kdybyste byli molekula kyslíku nebo oxidu uhličitého. Řekněme, že nejste ani jedna z těchto molekul. Jste větší nebo těžší. Jak se dostanete ven? Druhý způsob je pomocí váčků . Dostanete do váčku v buňce tady nahoře, který vás přenese zevnitř, to je bod X, až na druhou stranu. Samozřejmě bazalní membrána by vás zpomalila, ale alespoň byste se dostali skrz buňku. To je druhý způsob. Třetí možnost je přes mezibuněčnou štěrbinu. Opět musíte přes bazální membránu. Teď ale půjdete jednoduše kolem buňky. Takže mezibuněčná štěrbinaby mohla být další lístek na svobodu. To je třetí způsob. Jaký je ten čtvrtý? Teď se posuneme k fenestrované kapiláře. Tady bychom mohli jít pórem. Musíte si prozrazit cestu glykokalyxem, pokud tam nějaký je. Takže další způsob je jít přes fenestraci. Takže tohle jsou čtyři způsoby, jak se dostat zevnitř ven. Když se podíváte na všechny čtyři způsoby, uvidíte, že naše teorie propustnosti funguje. Hlavně když jdete dolů ke kapiláře s nespojitým endotelem. Jsou tam velké mezery mezi buňkami, hodně mezibuněčných štěrbin, váčky a difúze, které se mohou uplatnit kdekoliv, a ještě fenestrace. Tedy kapiláry s nespojitým endotelem mají všechny možnosti transportu.
video