Pieter Bruegel starší, Babylonská věž, 1563 Olej na desce, 114 × 155 cm (Uměleckohistorické muzeum, Vídeň). In the Google Art Project: http://www.googleartproject.com/collection/kunsthistorisches-museum-vienna-museum-of-fine-arts/artwork/the-tower-of-babel-pieter-bruegel-the-elder/807533/

[hudba] Jsme v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni a právě se díváme na Bruegelův úžasný obraz: Babylonskou věž. Mám ten obraz opravdu rád. Já také. Je toho tolik, na co se člověk může dívat a připomíná nám, že před filmy, před videem, mohly obrazy být neuvěřitelně zábavné. A tady je obraz, který nám nabízí tolik malých příběhů, tolik věcí, na které se můžeme dívat. Dlouhý, pozorný pohled diváka skutečně odmění. Tento příběh tedy pochází z bible. Lidé se rozhodli postavit stavbu, která by byla tak vysoká, že by dosáhla až do nebe; dosáhla by až k Bohu. A to se Bohu nelíbilo. Ne, vůbec ne. Způsob, jakým to Bůh vyřešil byl vlastně skvělý a elegantní. Lidstvo bylo až do této doby jediným národem. Ale Bůh tehdy řekl, že lidstvo rozdělí různými jazyky, takže tito lidé spolu nebudou moci dále komunikovat, aby nemohli tuto stavbu postavit. Ale Bruegel maluje tento obraz v období renesance, a jsou zde odlišné významy. Ano, bible je základním příběhem; ale je zde také politika jeho období. Když pomyslíme na renesanci, je těžké nepomyslet na obrovský rozmach stavebnictví. Bruegel žije v Antverpách, neuvěřitelně bohatém městě, kde se obchoduje s luxusním zbožím. Takže v některým ohledech obraz vypovídá o nebezpečí lidského úspěchu. Všechno, co jsme postavili, všechno, co jsme vytvořili, všechna moc a bohatství, které máme, před Bohem nic neznamenají. Myslím, že to Bruegel velmi dobře zdůrazňuje v dolním levém rohu obrazu, kde vidíme krále, který je pravděpodobně oním mužem, jenž nařídil stavbu tohoto monumentu. A my vidíme dělníky, kteří skutečně tesají kámen a také se sklánějí před králem. Je to vlastně trochu ironické. Dělníci se sklánějí před králem a my víme, že se tato věž, kterou stavějí na jeho rozkaz, kompletně zřítí. A ve skutečnosti padá právě před našima očima a také před jejich, kdyby si toho jen všimli. Tím myslím, i když se věž právě staví, je tak veliká, že se současně rozpadá. A celá věž – i když se zdá, že je masivní a velmi pevná – se ve skutečnosti lehce naklání doleva. A zdá se, že skoro ohrožuje středověké město, které je právě za ní. Jsou zde také místa, kde se věž jeví velmi nedodělaná; například když se podíváme na střed, je zde neotesaný kvádr; a také jiné části vypadají dokončené a v dalších částech je lešení. Scéna vyvolává dojem, že věž současně roste a padá. Ano, celá tahle věc vypadá opravdu uvěřitelně. Vidíme navijáky a jeřáby – -– kladkostroje – a vlastně se zdá, že celý základní koncept volně vychází z Kolosea v Římě, které by Bruegel viděl, kdyby město navštívil. A tak se celá tahle věc opravdu jeví jako možná, i s vědomím toho, jak se v renesanci, lidstvo stalo tak schopným. A jaké z toho plyne nebezpečí? Tím myslím, že jde o problém, s nímž se potýkáme i v naší dnešní době. Pokud čtete science fiction, jsou to vždy roboti a počítače, jež představují hrozbu. A v jistém smyslu, se jedná o starší pohled na technologie, které jsou pro nás možná příliš velké. Lidé vypadají jako mravenci, tady všude! Vládne zde obchodní atmosféra. Lodě úplně vpravo upomínají na materiály přicházející z dalekých krajů. Vidíme veliký hrad, ale je naprosto zastíněn velikostí samotné věže. Vyvstává zde naprostý dojem marnosti. Každý něco dělá. Každý něco staví nebo nese, tesá, šplhá nebo dělá něco k naplnění plánu. A nyní, i když jsou tak zaneprázdněni, my víme, že je to všechno marné. Vyvolává to dojem naprosté marnosti lidského snažení. A i když víme, že tato marnost je ústřední myšlenkou, je v díle přítomna také velká dávka lásky k průzkumu budovy samé. Opravdu zde máme před sebou Bruegela, Architekta. Ta věž je tak zábavná. Chceme vstoupit dovnitř. Vidíme skrz ni, vidíme oblouky, mezery a okna a chceme vědět, jaké to je vevnitř. Jde o snový prostor, které je neuvěřitelně lákavý. V tomto smyslu je to vlastně past. Bruegel nám nabízí tento báječný, lákavý prostor a potom nám říká: "Ty tohle nechceš udělat. Tohle není správné." Láká nás a chytá nás do pasti a je opravdu těžké odtrhnout od tohoto obrazu oči. [hudba]