Goya, Rodina Karla IV., c. 1800 Prado Museum, 280 cm x 336 cm (Museo Nacional del Prado, Madrid) Mluvčí: Dr. Beth Harris and Dr. Steven Zucker

Nacházíme se v muzeu Prado v Madridu, kde stojíme před plátnem Francisca Goyi. Jde o Rodinu Karla IV. Je zde přímý odkaz na Velázquezovo dílo Las Meninas (Dvorní dámy). Vidíme, že se autor umístil do díla svůj autoportrét a to do většího stínu, než v jakém se zobrazoval Velázquez. Je schovaný za velkým plátnem v téměř stejném úhlu jako Velázquez v Las Meninas. Samozřejmě před námi vidíme seřazenou královskou rodinu, ačkoli král a královna zde nejsou odrazem v zrcadle, ale stojí přímo před námi. V tomto díle je také rušivý element. Jsme totiž zvyklí na královské portréty, které v sobě skrývají idealismus, což zde vnímáme ve velké škále. Některé postavy vypadají velmi ideálně, včetně jejich postojů, tváří a podobně. Avšak myslím si, že královna vypadá tak, jak vypadala ve skutečnosti a do určité míry dokonce i král. Opakem bylo více idealizované a mladé zobrazení. Myslím si, že Goya dělá něco docela neobvyklého tím, že posouvá hranice a královská rodina mu to dovoluje. Existuje druh specifičnosti a také psychologické hloubky jejich obličejů a oslňující krásy ve vyobrazení dětí. Přehlídka kostýmů v tomto díle je úžasná. Ornamentálnost, vojenská vyznamenání ze zlata či stříbra, která se lesknou na světle. Můžete zachytit odlesk šperků již při prvním pohledu na plátno. Goya je umístil opravdu skvěle. Vzdáleně a poněkud nepřímo je toto velmi podobné Velázquezovi. Je zajímavé, že tato královská rodina se v určitém smyslu podobá Velázquezově dílu, který však tvoří poněkud jiné období. Toto je Karel IV., ne Filip IV. Španělsko je v té době v krizi a na scénu přichází Francouzská revoluce. Královská rodina zvažuje, zda je schopna udržet pořádek a svou vládu vůbec. Schopna toho nebude. Ani náhodou. Fernando, stojící nalevo v modrém kabátu, tajně spolupracuje s Napoleonem, který podniká invazi do Španělska. Napoleon vzápětí dosadí svého bratra na španělský trůn. Tohle je tedy královská rodina, která už nebude dlouho žít tímto způsobem a je těžké chápat osvícení jiným způsobem, než jakým nahlížíme na královské rodiny v dnešní době. Nevnímáme je jako nositele božské moci, a že je od nás odlišuje královská pokrevní linie. Určitým způsobem se zdají být velmi lidští a mnozí z nich i byli a je těžké vidět osvícení stejnýma očima jako Goya. Víme, že sympatizoval s osvícením a byl kritickým vůči monarchii. Lze vidět určitý druh neformálnosti v rozestavení postav, které může působit zmatečně. Tato neformálnost se od Velázqueze liší. Avšak myslím, že je zajímavé, že se Goya i královská rodina ohlížejí zpět k období stability a v určitém smyslu se snaží ji získat zpět. Je zde snaha zachytit moment, kdy Španělsko vstupuje od období, ve kterém může nastat zásadní změna.