Guercino: Sv. Lukáš představuje obraz Panny, 1652-53 olej na plátně; (Nelson-Atkinsonovo muzeum umění, Kansas City)

Díváme se na Guercinovu malbu Svatý Lukáš maluje Pannu Marii a dítě či Svatý Lukáš u malířského stojanu. Je to zajímavá malba hned z několika důvodů. Lukáš byl jedním ze čtyř evangelistů: Matouš, Marek, Lukáš a Jan Byl jedním ze čtyř evangelistů, kteří sepsali knihy, které tvoří křesťanskou Bibli. Avšak byl i malíř... Domníváme se, že byl malíř, a křesťané, někteří dokonce i dnes věří, že byl prvním, kdo namaloval obrazy Krista i Panny Marie. Proto se stal patronem umělců nejen proto, že je známo, že byl evangelistou ale i proto, že se domníváme, že byl malířem. Ano, tady musím myslet na celou křesťanskou tradici zobrazování a jejich touhu spojit obraz přímo s Kristem a jeho apoštoly a odmítat odstup mezi obrazem a realitou. Určitě. Tento obraz je zajímavý proto, že nám ukazuje Lukáše jako umělce. V pozadí také můžeme vidět kalamář ve tvaru krávy, což je alegorický symbol pro sv. Lukáše. Leží na knize, o které předpokládáme, že je Lukášovým evangeliem, jednou z biblických knih. Tento obraz jej ukazuje v těchto dvou rolích jedná se tedy o tradiční reprezentaci sv. Lukáše. Rovněž je zajímavý, protože o něm můžeme hovořit jako o velmi dobrém příkladu barokní malby 17. století. Tento obraz pochází z 50. let 17. století. Stejně jako u dalších barokních maleb, jejichž podoba se vyvíjí od konce 16. století, zde vidíme realistické postavy a cit pro klasické postavy, architekturu a odění. Vše je relativně jednoduché. Nic zvláštního se na obrazu neděje. Máme velké postavy v popředí a v pozadí nás nic nerozptyluje. Máme zde racionálně vnímaný prostor, hloubku, světlo a tak dále. Z tohoto ohledu se jedná o tradiční barokní malbu. Ano, to dává smysl. Co je na obrazu možná nejzajímavější, je možnost jej vnímat do určité míry jako protireformační malbu. Svým způsobem potvrzení důležité role obrazu v církvi? Naprosto. O této malbě můžeme hovořit jako o odpovědi katolíků na protestantskou reformaci. Mnoho desetiletí, v této době již více než sto let, protestanti, především v severní Evropě, kritizovali katolíky za jejich pobožnost a náboženské praktiky. Jedním z hlavních cílů protestantských kritiků bylo sakrální umění. Náboženské obrazy byly v protestantských zemích dokonce likvidovány. V některých oblastech protestanti strhávali obrazy, vyškrabávali oči sochám a rozbíjeli a ničili různé věci. Ničili obrazy svatých. Přesně tak, protože v podstatě kritikové považovali sakrální umění za nevhodné pro náboženské účely, protože působilo jako rozptýlení. Rozptylující byly autorovy dovednostnosti, krása obrazů či smyslnost soch. Dokonce vás to mohlo přivést k uctívání obrazů samotných, namísto ideí za zobrazením. Protestanti považovali za veliké nebezpečí, že vás ohromí malba od Leonarda do té míry, že budete uctíval samotný obraz více, než poselství, které sděluje. To se stává. Určitě. Lidé uctívají obrazy a připisují jim magické schopnosti. Protestanti naopak říkají, že je třeba se zaměřit především na oddanost, a primárním nástrojem oddanosti a náboženské meditace by měl být text. Slova obsažená v samotné Bibli. Jenom toto přesvědčení je útokem na církev, protože jedna z věcí, které říká, je, že církev se ve svých tradicích a rituálech vzdálila od toho, co Kristus ve skutečnosti napsal v Bibli. A povzbuzovala k návratu k pozornému čtení skutečného textu, nejen k poslechu slov kněžích a praktikování víry. Správně. Řekli, že skutečnou autoritou je samotný text. Byl napsán o Kristovi... ne o papeži. nebo arcibiskupovi, který vám říká, co si myslet. Což byl ve skutečnosti celkem radikální názor. Ve skutečnosti velmi radikální. Proto se dostali do tolika problémů. Velkých problémů. Nicméně, po dekádách této kritiky, protestantské církve, luteráni, kalvinisté a další, neustále sílí. Katolická církev formuluje svou odpověď na reformaci od pol. 16. stol. Toto období je známé jako protireformační. Jednou z věcí, které katolíci dělali... Protireformace znamená, že je proti reformaci. Přesně. Je to odpověď katolické církve na protestantskou reformaci. A někteří lidé to nazývají dokonce nazývají Katolickou reformací. Ne Protestantkou reformací. Jedním z hlavních bodů Katolické protireformace bylo ospravedlnění umění. Katolíci tvrdili, že umění je důležitým náboženským nástrojem jako jeden z hlavních, nezpochybnitelných důvodů uvedli, že ačkoli míra gramotnosti nepochybně vzrostla, stále existovalo množství lidí, kteří neuměli číst. Katolíci odpověděli protestantům: Jak můžeme lidem říci, že čtení Bible je přivede k největší zbožnosti, když oni sami neumí číst a knihy samotné jsou stále relativně vzácné? Namísto toho katolíci tvrdí, že sakrální obrazy: oltáře v kostelích, zbožné obrázky v domovech jsou mnohem užitečnější než knihy protože je pochopí každý. Protože jsou přístupné okamžitě a není potřeba vědět, jak je číst. Někteří lidé ještě dnes tvrdí, že obraz nahradí tisíc slov. Že je jednodušší některé věci sdělovat obrazem než psaným slovem. Na tomto obrazu vidíme nejen oslavu umělce, malíře, Sv. Lukáše, jak věří katolíci, ale zároveň velmi jasnou velmi výmluvnou obranu malby náboženských obrazů. která dokonce navrhuje, že obraz je důležitější než psané slovo. Ukažme si, jak se to projevuje. Máme sv. Lukáš sedícího u malířského stojanu s paletou a štětci. Podívejme se, jak se otáčí, hledí na diváka a gestem upozorňuje na obraz Panny a Dítěte, jako by chtěl říct, "Podívejte se, co dělám." "Toto maluji." V pozadí vidíme anděla, jak mu nahlíží přes rameno, spokojeně sleduje obraz, čímž reprezentuje boží souhlas, jako by Bůh a nebeští andělé schvalovali, že sv. Lukáš maluje tento obraz. Stejně jako Bůh inspiroval slovo, stejně tak inspiroval i obrazy. Bezpochyby, nebo minimálně je schvaluje. Co dalšího můžeme na obrazu vidět? Pamatujme, že na barokní malbě se nic neobjevuje nezdůvodně. Na pravé straně, jak jsme již zmínili, je kalamář a kniha. Ale sv. Lukáš je k nim otočen zády. Pero je v kalamáři. Kniha je zavřená. Je na ní závaží a, jak jsi poznamenala, otočil se zády k psanému slovu, aby se mohl soustředit na obraz. Když se na něj podíváte, řeknete si, "Marie a Kristus na svatém obrazu inspirují k modlitbě." Co myslíte? "Co vás inspiruje k modlitbě?" Toto? Správně. Na mě funguje tohle. Přesně, je to velmi výmluvný obraz. Tento obraz musíme chápat jako dialog, konflikt mezi protestanty a katolíky, kdy protestanti tvrdí: "Zaměřme se na text." A katolíci zase brání využití obrazů. Měli bychom dodat, že protestanti si sv. Lukáše velmi vážili, a to i přes jejich nechuť ke kultu svatých. Vážili si sv. Lukáše, stejně jako ostatních evangelistů proto, že byli spisovateli. Katolíci ho však oslavovali jako malíře. Jako by tím říkali: "Podívejte se, protestanti, máte rádi sv. Lukáše. Myslíte si, že byl hrdina jako spisovatel. Ale on byl i malíř, a proto nemáte právo kritizovat malbu." Protože jeden z největších hrdinů církve byl malíř, a podle jejich víry, vytvářel svaté obrazy. Církev potřebuje napříč historií, v různých epochách neustále ospravedlňovat využití obrazu a jeho moci. Určitě. Tento obraz o tom mluví naprosto dokonale. Ano, je to velmi dobrý příklad.