John Baldessari, Už nebudu dělat nudné umění, 1971 John Baldessari, Už nebudu dělat nudné umění, 1971, litografie, 22-7/16 x 30-1/16 palců (The Museum of Modern Art), obrázky © John Baldessari, díky autorovi Hovoří: Dr. Beth Harris & Dr. Steven Zucker

(hraje živá klavírní hudba) Y: "Už nebudu dělat nudné umění." X: "Už nebudu dělat nudné umění." Y: Opakuje se to stále dokola, přes celý papír, a původně přes celou stěnu, sloupec za sloupcem. X: Jasně to připomíná školní trest. "Nezapomenu vypracovat domácí úkol," psáno pořád dokola. Y: Mluvíme o uměleckém díle, které vytvořil umělec John Baldessari v roce 1971, poprvé na Vysoké škole umění a designu v kanadské provincii Nové Skotsko. X: Tenhle typ už vlastně dávno známe jako školní trest. Jak ho přeměnil v umění? Myslím, že záměrem bylo umístit ho do galerie, pro umělce byl důležitý kontext. Dokonce mluvil o tom, jak vzal obrazy slov a přenesl je na plátno, aby je zařadil do systému vztahů. Takže souhlasím, bylo to jiné než na školní tabuli. X: Zaměřme se na chvíli na ta slova. Nepíše: "Ve třídě nebudu vykřikovat." Píše: "Už nebudu dělat nudné umění." Trestá sebe sama. Pozoruje svou kariéru a říká: "Tvořil jsem špatné umění, ale v budoucnu už dělat nudné umění nebudu." Y: Očividně napsal tuhle větu původně do svého deníku. A tak to vzniklo. Je důležité dílo chápat v širším kontextu jeho rané tvorby. Baldessari - jako další studenti umění - se učil pracovat ve stylu abstraktní exprese. X: Mluvíme o Marku Rothkovi, o Jacksonu Pollockovi... O umělcích, kteří dělali umění, které se v padesátých letech bralo vážně. Y: V sedmdesátých letech tento autor shromáždil všechna svá plátna. Byly to abstrakce, krajiny, ... A pak vzal pár přátel a studentů umění do krematoria a ty obrazy spálil jako těla. A pak vzal popel a vsypal ho do urny. Myslím, že tak udělal tlustou čáru za svým starým stylem a svou vyzrálou tvorbu zaměřil mnohem více na koncept. X: Umění stále bylo spojováno s malbou, dokonce i v šedesátých letech. Malování je umění. V díle "Už nebudu dělat nudné umění" to označuje za nudné a říká: "Odteď už budu dělat něco jiného." Y: Dokonce i užití slova "nudný" je strašně legrační - a nepřípustné! X: Ano. (smích) X: Protože ve vážné řeči uměleckého světa se neužívají slova jako "nudný". V téhle hluboké ironii je obsažena jakási přímost a humor. X: Pro umělce byla skutečnou výzvou otázka: Co je vlastně podstatou zajímavého umění? Co znamená dělat upřímné, poutavé, chytré, nové umění? Y: Bylo to také o kvalitách nového konceptuálního umění. Když přemýšlíte třeba o dílech osobností, jako je Sol Lewitt, jsou jaksi chladně srozumitelná, což je ale zároveň nudné, přestože to nesmíte říct nahlas. Takže je na tom něco neskutečně ironického, ale také neuctivého. (hraje živá klavírní hudba)