Beuys, Stůl s akumulátorem (Tisech mit Aggregat), 1958-85 Joseph Beuys, Tate Modern, Londýn. Hovoří: Dr. Beth Harrisová a Dr. Steven Zucker

Toto je opravdu velice zvláštní objekt. Vidím krabici, ze které vycházejí dva dráty. A ty šrouby, vypadá to jako staromódní dřevěná kamera postavená na stole. A dráty na podlaze spojené s hliněnou koulí.To je ta nejpodivnější věc. Připomíná mi to surrealismus, propojené předměty, které nedávají smysl, něco jako ve snu. Tento odkaz na surrealismus je perfektní. Je to takový surrealismus absolutní reality prokleté země, šílenství dvacátého století, které se tomu Joseph Beuys snažil přiřadit. Tato kamera, dřevěná bedna, je tedy něco jako akumulátor či baterie. Tohle je tedy nějaká soukromá ikonografie? Ne, myslím, že je to objekt, který skutečně existuje ukládání elektřiny, i když ne tak docela, jak by měl. Ale je to starý objekt, ručně vyrobený. Vypadá to, že patří do počátku raného dvacátého století. Od počátku z něho čiší cosi zlověstného. Už jen ty vyčnívající dráty a jak jsou přišroubovány. Je to hranaté na hranatém stole. Odkaz na surrealismus mne přivádí na myšlenku chamtivosti. Je to ten nejzákladnější, nejčistší příklad stolu. Stůl v jeho plné "stolosti". Máme tu tedy "krabicovost" a "krychlovost". Oba jsou dokonalým vyjádřením toho, co skutečně jsou. Akumulátor je mechanický, elektrický objekt. Dráty vyčnívají ven poměrně nedbalým způsobem. Kroutí se na zemi až k hliněným kuličkám, do kterých jsou doslova zapojeny. Vypadá to velmi legračně. Měly by být zapojeny spíše do něčeho, co má bližší vztah k elektřině. To je právě ta metafora. Tam, kde začíná poezie. Máme tady bahno, produkt Země, odkud proudí energie a ukládá se přímo do akumulátoru. Beuys měl opravdový zájem o uzdravení naší kultury. Beuys byl plodem druhé světové války, násilí totalitního režimu a násilí genocidy druhé světové války. Chtěl využít umění jako duchovní cestu k uzdravení země a naší kultury. Velice ho zajímal způsob, jak umění může překročit vědu a racionalismus. Myslíš tím předčit vědu? Ne, nemyslím tím předčit. Myslím podbízení, přesunout vědu a najít jakýsi iracionální význam pochopení našeho místa ve společnosti a místa této společnosti ve světě. Proto tato myšlenka energie ze země, hlíny, primárního materiálu, je zde naprostým klíčem. Musíme se teď odpoutat od racionální struktury a soustředit se na magii, která by nás mohla vyléčit. Byli jsme infikováni chorobou dvacátého století, z vědeckého pohledu osvícení. Doba, kdy jsme závislí na lékařské medicíně, technologiích a pokroku. Ztratili jsme spojení s něčím věčným, magickým a zázračným. Myslím, že za Beuyse by se holokaust nemohl stát, druhá světová válka by se nestala. Nebylo by naší byrokratické moci. Nemohli by jsme být dobrými statistiky, nerozuměli bychom tak dobře struktuře našeho světa. Kdybychom nerozjely vlaky včas. To je pravda. Začíná to připomínat primitivismus, což není tak odlišné od Gauguina, který odjíždí z Paříže na Tahiti aby našel něco více čistého, pravdivého a přirozeného. Zaměřil se na primitivní kultury, které by pomohly řešit problémy moderních kultur. To je pravda, ale myslím, že Beuysův důvod byl velkolepější a méně prospěchářský. (hudba)