TICE ART 1010: Umění starého Řecka a Říma Krátký přehled o vývoji řeckého a římského umění pro kurz TICE ART 1010.

Zdraví vás Arturo Peturi. Říkejte mi Art. Čeká nás výprava do dějin umění. V hlavní roli: Já! A tahle ruka. Kde mám zbytek těla? Celý svět kouká a já musím čekat na tuhle pětiprstou primadonu. To už je lepší. Tady u Středozemního moře je celkem větrno! Podíváme se na staré Řecko a Řím. Staří Řekové dokázali povýšit geometrii na umění. V letech 1000 - 700 př. n. l. vládlo v Řecku geometrické období, což můžeme snadno poznat podle zdobení keramiky. Jednoduché geometrické tvary byly uspořádány do opakujících se vzorů a lemovaly nádobu. Později se objevily idealizované postavy zvířat i lidí. V nádobách se skladovalo jídlo a olej a také se z nich jedlo a pilo. Zdobenou nádobu mohl získat vítěz ve sportovním klání či mohla označovat místo posledního odpočinku. Připravit, pozor, a dolů! Ne, to byl vtip, pusťte mě! Haló? V řeckém archaickém období se v umění začala realističtěji zobrazovat lidská postava. Řekové převzali od Egypťanů posilování krků soch pomocí delších, splývajících vlasů. Nohy soch byly více rozkročené, aby zajistily jejich stabilitu. Au! To bylo moc doširoka! Socha mladíka se nazývá kúros, a socha dívky koré. I zdobení řecké keramiky se změnilo. Vznikl populární černofigurový styl s černými postavami na červeném pozadí pálené hlíny, a poté naopak následoval styl červenofigurový, kde pozadí bylo černé a postavy světlé. Co je lepší, černá, nebo červená? Co mi víc sluší? Řecko v té době ovšem nebylo ucelenou zemí. Šlo o několik samostatných městských států. Nejsilnější z nich, Athény a Sparta, spolu často soupeřily o moc. Ale když r. 480 př. n. l. přišla invaze Peršanů, dokázali své síly spojit a perská vojska porazit. Ještě předtím však Peršané stihli Athény vypálit a Athéňané museli mnoho budov postavit znovu. Plni sebedůvěry po vítězství nad Perskou říší vstoupili Řekové do zlaté éry, tzv. klasického období. Periklés, athénský státník, nařídil obnovu chrámů na athénské Akropoli. Parthenon, chrám bohyně Athény, opatřil výzdobou slavný sochař Feidiás. Athéna město dle mýtu založila a ochraňovala. Sochy z klasického období jsou realističtější a zároveň idealizované. Sochaři, jako byl Polykleitos, hledali ideální proporce lidského těla. Postoje a gesta se stávaly přirozenějšími díky principům jako je kontrapost, kdy se linie ramen nachýlí jinak než pánev. Řekové dále zjistili, že výška průměrného muže či ženy při použití přirozeného poměru hlavy k tělu odpovídá výšce šesti až šesti a půl hlavy. Když tělo v poměru k hlavě zvětšili, výsledek byl atraktivnější. Autoři superhrdinských komiksů tyto idealizované proporce dodnes používají. Art vám ukáže! Ehm, pardon... Roku 336 př. n.l. získal moc Alexandr Veliký, a rozšířil své impérium od Egypta až po Indii. Jeho smrtí končí klasické období řeckých dějin. V helénistické době řečtí sochaři stále tvořili dechberoucí sochy, ale nyní s větším důrazem na projev emocí a pohyb, např. Láokoóntovo sousoší, kde vidíme hady, seslané za trest od bohů, rdousit jeho i oba jeho syny. Sochař Praxitelés porušil dlouholeté pravidlo zobrazovat nahé jen mužské tělo, když vytvořil sochu Afrodity z Knídu, první nahou ženskou sochu. Šlo o nejkopírovanější řeckou sochu vůbec. I Římanům se zamlouvala idea impéria, a roku 214 př. n. l. Řecko ovládli. Milovali ovšem řeckou kulturu, kopírovali jejich sochy i architekturu. Dokonce přejali i jejich bohy, ale dali jim nová jména. Z Dia se stal Jupiter. Z Poseidona Neptun. Z Afrodity Venuše. Římani ovšem kladli mnohem větší důraz na portrétování skutečných lidí. Víc než ideál je zajímala skutečná podoba. I kdyby nepěkná. Římané používali umění také k politické propagandě a k oslavě císařů a jejich válečných úspěchů. Císař Oktavián přikázal, aby byl zpodobněn jako silný mladý válečník ve zbroji, přestože tou dobou už byl mnohem starší. Trajánův sloup připomíná filmový pás, vytesaný do kamene. Vidíme na něm výjevy z vítězných bitev a konečného triumfu Říma. Římští architekti se stali mistry klenby i kupole. Vynález klenby byl zásadní pro stavbu mostů a akvaduktů. A kopule se staly poznávacím znamením důležitých veřejných budov, například Pantheonu, který je jednou z nejvlivnějších staveb v historii západní architektury. S rozšiřováním římského impéria se šířila i řecká a římská kultura, která tvoří základy západního duchovního dědictví. Dodnes nás ovlivňují a inspirují myšlenky, vzešlé ze starého Řecka a Říma.