Sarkofág Junia Bassa Pokladnice baziliky sv. Petra. [359 n. l., mramor, umístění: ]. Hovoří: Beth Harris a Steven Zucker.

Nacházíme se v bazilice sv.Petra a díváme se na slavný raně křesťanský sarkofág. Je to hrobka Junia Bassuse. Je to trochu složitější, protože lidé většinou vidí pouze kopii, kterou vlastní Vatikánské muzeum, my jsme ale v pokladnici a díváme se na ten pravý sarkofág. Junius Baccus byl římským prefektem zhruba v polovině 4. století. Určitě byl ve funkci v roce 359. Jsme svědky něčeho nového, je to doba krátce poté, co Konstantin legitimizoval v Římské říši křesťanství a usiloval také o to, aby se křesťanství stalo oficiálním náboženstvím Římské říše, to se ale stane až na konci 4.století. Toto je tedy raný příklad jakési tehdejší otevřenosti a také úžasného zobrazení křesťanské ikonografie. Je zajímavé, že to vůbec nevypadá tak, jak bychom očekávali, Kristus je zde vyobrazen uprostřed společně s Petrem a Pavlem. Ano, to budou oni. Vypadá mladistvě, jako nějaký mladý učitel filozofie. V ruce má dokonce svitek... Sedí a dívá se před sebe, i když ne zcela. Chtěl jsem jen říci, že obvykle vídáváme Krista vyobrazeného jako vládce, staršího a s vousy. Tady vypadá dost mladě a i když sedí a dívá se dopředu, je na jeho těle cosi naturalistického, cítíme pohyb, levou nohu má mírně nakročenou vpřed, hlavu trochu na stranu. pod nohou má obraz říčního boha. To je zajímavé, zobrazuje to totiž vítězství křesťanství nad starými polyteistickými tradicemi starých Římanů. Starořímské a pohanské umění je tak využito v novém křesťanském kontextu. Mě zaujalo, jak jsi zmínila, že Kristus nesplňuje fyzické atributy, které známe. Ale vždyť tohle je tak rané období, a nám známé tradice se teprve vyvíjí. Přesně tak. Nebyly ještě stanoveny a přijaty, takže měl autor docela volnou ruku. Ano, ikonografie se v té době vytváří. Kristus zde vypadá trochu pohansky. Určitě taky díky klasickému hábitu, který má na sobě. Stylisticky je to zajímavé, protože jeho postava opravdu vykazuje značný naturalismus ve smyslu zobrazení těla, v tom, jak postavy stojí proti sobě a zároveň v některých citových atributech. Je to naturalistické, ale zároveň už si můžeme všimnout začátku raného křesťanského stylu. Je tu naznačeno, co přijde později. Hlavy jsou ve srovnání s těly větší. Začínají se objevovat oblejší tvary. Je to velice zajímavé přechodné dílo. Vidíme tu některé výjevy z Bible, jejich raná zobrazení, pokusy zobrazit výjevy, které nám v budoucnu budou dobře známé. Ve spodní části je Adam a Eva a další výjevy ze Starého zákona, které předvídají události Kristova života. Události ve Starém zákoně, jako např. obětování Izáka je předzvěstí Kristovy vlastní oběti pro lidstvo, což znamená, že Kristův život je naplněním proroctví a události Starého zákona. Tady jsme svědky stvoření nového zobrazení a stvoření nového vizuálního jazyka k vyprávění těchto zásadních příběhů. Všimni si, do jaké hloubky je sarkofág vypracován. Je to vlastně reliéfová socha. Sochy jsou ve vysokém reliéfu. Některé jako by vystupovaly z mramorového podkladu. Moc se mi líbí ty sloupce s hlavicemi a to, jak je zde spojena klasika s počátkem Křesťanství.