Starověké umění (23/52) · 4:14
Erechtheion: Karyatida a iónský sloup Karyatida, socha ženské postavy plnící účel sloupu, pochází z jižní předsíně chrámu Erechtheionu z athénské Akropole. Iónský sloup pochází ze severní předsíně chrámu. [421-407 př. n. l., mramor, umístění: British muzeum, Londýn]. Hovoří: Beth Harris a Steven Zucker.
Navazuje na
Úvod do teorie umění.
Jsme v Britském muzeu a díváme se na jednu z karyatid, pocházející z Erechtheionu na athénské Akropoli. Hodně informací najednou. Karyatida je socha ženy sloužící jako sloup stavby. Dokonce jako pilíř i vypadá. Její roucho splývá dolů a rovné vertikální linie téměř připomínají drážkování sloupu. Stojí v kontrapostu s vahou přenesenou na jednu nohu. Ta připomíná sloup, zatímco druhá noha je pokrčená a koleno vystupuje dopředu. Vidíme, že drapérie je zde uvolněná, nepřiléhá k tělu. Výsledkem je mírné a velmi přirozené natočení těla, kontrapost není jen záležitostí nohou, ale i boků. Boky samotné pod drapérií nevidíme, ale lze je vytušit. Kolem stehen jasně vidíme lem oděvu… Peplos je na tom místě nařasený. Ano, "peplos" je název jejího oděvu. Krásně splývá dolů přes ňadra až k pasu. Je zajímavé, že sice lze hovořit o natočení těla, ale když dospějeme k hlavici, k její hlavě, ta už je zcela srovnaná, což je pro její funkci nezbytné. Můžeme si udělat dobrou představu o vlastnostech, váze a tloušťce látky, do které je žena oblečena. Peplos se nosil sepjatý na ramenou, a vidíme, že se nejedná o tenký, vzdušný oděv, právě naopak. Ano, působí spíše těžkým dojmem. Je zajímavé, že když se podíváme na celek, vidíme šest karyatid, z nichž čtyři jsou vepředu, a kontrapost dvojice karyatid na pravé straně je protikladný tomu u dvojice nalevo. Noha, na které spočívá váha, směřuje ven, aby působila stabilnějším dojmem. To je projevem citu pro… Harmonii, vyváženost. Ano. Působí vznešeně, je tu jasná asociace na sochy z Parthenonu či na sochy z pátého století př. n. l., na klasické řecké období, kdy byla zobrazována ideální krása, vznešenost a monumentalita. Také mi připadá zajímavá myšlenka propojení architektonického prvku s lidským tělem, protože se jedná o velmi starou myšlenku a toto je zřejmě nejpřímější způsob její realizace. Římané budou později hovořit o architektuře ve vztahu k lidskému tělu. Nejen co se týče měřítka, ale také proporcí. A zde je dovedena k doslovné krajnosti. Ve stejném sále Britského muzea lze spatřit iónský sloup rovněž z Erechtheionu který působí velmi elegantně a směrem vzhůru se zužuje. Vidíme krásnou iónskou hlavici a zdobení pod ní. Je velmi dobře, že tu sloup je, protože nám připomíná skutečné měřítko budov na Akropoli, na které návštěvník muzea snadno zapomene… Jsou vskutku monumentální. Monumentální, a ještě navíc na vrcholku kopce. Podobně jako v Athénách máme i zde možnost uvidět sloup alespoň částečně v přirozeném světle. A jak jste již řekla, toto je iónský sloup, který je znatelně tenčí a elegantnější než těžké, masivní dórské sloupy, jaké můžeme vidět v Parthenonu, přímo naproti Erechtheionu na Akropoli. Iónský řád někdy bývá označován za více ženský, což je trochu sexistické. Ano, je jemnější, půvabnější a více dekorativní. Ženské postavy někdy iónské sloupy přímo nahrazují, to lze považovat za syntézu. A dále žlábkování, díky kterému lze sledovat krásnou hru světla a stínu. Je zde žlábkování, a narozdíl od dórských sloupů má i patku, nestojí přímo na stylobatu. Iónský sloup začíná vždy patkou a na vrchu má krásně zdobenou volutovou hlavici.
0:00
4:14