Starověké umění (22/52) · 5:22
Parthenon: Vlys s motivem panathénajského průvodu Pás reliéfů pod stropem, který zdobil vnitřní část vchodu do chrámu, zachycuje průvod občanů Athén při slavnostech Panathenáje. [438-432 př. n. l., mramor, umístění: British muzeum, Londýn]. Hovoří: Beth Harris a Steven Zucker.
Navazuje na
Úvod do teorie umění.
Jsme v British Museum v Londýně a díváme se na vlys, který lemoval Parthenon. Lemoval, ovšem ne z vnějšku. Byl až nad krytým vchodem. Výzdoba je málo plastická a i když si ji představíme v sytých barvách, myslím, že motivy nebyly moc dobře rozeznatelné. Vidíme panathenaiský průvod athénských občanů na počest zrození bohyně Athény, patronky města. Průvod prošel městem až k samotnému Athéninu chrámu. K Parthenonu. Uvnitř chrámu byla obrovská socha bohyně jejímž autorem byl Feidiás. Vidíme tedy motiv, který občané Athén znali z vlastní přímé zkušenosti, a ne motiv mytologický. Sami tak vstupují do sféry bohů, protože v průvodu jsou zobrazeni v ideální podobě a působí velmi vznešeně. Na konci vidíme obětování bohům, a bohové i bohyně jsou obřadu přítomni. Dá se říci, že se stírá hranice mezi sférou bohů a lidí. Podívejme se na detaily. Zaprvé, procesí je velice dlouhé, lemovalo dvě strany chrámu. Velmi pozvolna začíná zde a pak nabírá energii a velký spád. Vidíme tucty koní, tucty jezdců, a každý je zobrazen trochu jinak. Těla koní se překrývají, překrývají i těla jezdců. Výjev má silný rytmus a působí neuvěřitelně živě. Je to sice kámen, vidíme moment zmrazený v čase, ale vše je propracované do detailu, koňská kopyta, koňské nohy, nohy jezdců... Anatomie koňských těl, jejich svaly, žíly... A každé z nich je v trochu jiné pozici oproti ostatním tělům a dohromady působí velmi dynamicky. Mám pocit, jako bych téměř slyšel dusot jejich kopyt. Mužské postavy mají široká ramena a úzké boky, krásná těla, ohromné svaly na rukou a velmi sličné, zcela klidné tváře. Tito lidé, athéňané mají pod kontrolou divokou sílu přírody, kterou reprezentují koně. Úžasný je kontrast mezi velmi divokým, vášněmi zmítaným zvířetem a vznešeným jezdcem, který ho klidně ovládá. Někteří z jezdců se dokonce otáčí zpět bez obav z toho, že by se kůň mohl vzpínat, protože má vše dokonale pod kontrolou. To vypovídá o vznešenosti a heroismu. Pokud skutečně vidíme panathenaiský průvod, což je závěr obecně akceptovaný, i když někteří historici přišli i s jinou interpretací, pak v tomto detailu vidíme skládání peplu, ženského oděvu, který tkali sami Athéňané. Šlo o velkou poctu. Peplos putoval s průvodem celým městem, aby nakonec ozdobil sochu bohyně Athény v Parthenonu. Tato skupina postav se nacházela přímo nad hlavním vchodem do chrámu. K chrámu bylo ovšem možné přijít ze všech stran, ale vstup do hlavní síně chrámu byl jen jeden a vedl pod touto částí vlisu... Bylo možné vzhlédnout k zobrazeným bohům. Tato část není v dobrém stavu, ale vidíme určitou strnulost postav, jejich větší izolovanost ve srovnání s divokou změtí koní a jezdců, která se mi tak líbí. Na těchto postavách je zajímavá detailní práce s drapérií. Můžeme se domýšlet, že pod Feidiovým vedením pracoval zručný sochař, který se na detaily drapérie specializoval. Látka přirozeně splývá, vytváří záhyby, kupí se. Vidíme tři sedící postavy, z toho dvě jsou otočené k sobě, ale třetí se odvrací. A jedna z těch postav je opravdu jedinečná... Arés, bůh války. Arés, opravdu? Ano. Působí tak lidsky a zároveň božsky. Jeho tvář nevidíme, ale tělo je ideální a z jeho držení vyzařuje velká sebejistota. Vidíme, že jedno koleno má pokrčené a naklání se dozadu, pozoruje dění, a působí zcela poklidně, božsky, a zároveň velmi lidsky. Je znát, že se ve svém těle cítí zcela spokojen, a sochaři se to podařilo fantasticky vyjádřit. Celý vlys je výjimečný svou rozmanitostí, komplexností i jednotou celku. Je důkazem pochopení rozmanitosti lidských zkušeností, pohybu, vztahu zvířat a lidí i vztahu lidí a bohů. Jde v podstatě o zrcadlo, odrážející, jak staří Řekové vnímali sami sebe a okolní svět. (hudba)
0:00
5:22