Starověké umění
Přihlásit se
Starověké umění (15/52) · 6:50

Ištařina brána Rekonstrukce babylónské městské brány vybudované králem Nabukadnesarem II., která byla zasvěcena Ištar - babylónské bohyni plodnosti, lásky a války. [cca 575 př. n. l., umístění: Pergamon Muzeum, Berlín]. Hovoří: Beth Harris a Steven Zucker.

Navazuje na Úvod do teorie umění.
[hudba] Jsme v Pergamon Museu v Berlíně a jedním z nejúžasnějších předmětů, který tu mají, vlastně to není předmět, je to městská brána. Kolem starověkého města Babylonu bylo osm dvojitých bran, které tvořily část městské zdi. Je obrovská. Silný dojem nedělá jen na nás, dělala ho na všechny a byla prohlášena jedním z divů světa. Nabukadnezar podle biblického příběhu nastoupil na trůn a začal přestavbu už tehdy starobylého města Babylonu. Toto město má kořeny už ve 3. tisíciletí před Kristem, ale zásadním politickým centrem se stalo až za krále Chammurapiho v 18.století př. n. l. Město zůstalo osídlené, ale významu znovu dosáhlo až v 6.století za Nabukadnezara II. a jeho otce. A to, co tu vidíme, je část ohromné stavební akce, kterou podnikl právě Nabukadnezar II. Nabukadnezara známe z Bible, z knihy Danielovy. Byl to vládce Babylonu, který dobyl a zničil chrám v Jeruzalémě a který je zodpovědný za vyhnání Židů. Evidentně byl velmi mocný. Dokázal se pustit do tak rozsáhlé stavební akce. Postavil a posílil 18 km dlouhé opevnění kolem Babylonu, zrekonstruoval velký babylonský zikkurat, na jehož vrcholu byl Mardukův chrám a který je zřejmě zdrojem příběhu o babylonské věži. Nechal postavit paláce a tuto neobyčejnou bránu. A visuté zahrady, které byly také považovány za jeden z divů světa. Takže město Babylon mělo osm dvojitých bran. Tta, na kterou se díváme, byla jedna z nich a vlastně je to ta menší část dvojité brány, ta druhá brána by byla ještě větší, pokud si to lze vůbec představit. Ve skutečnosti by byla tak velká, že muzeum by ji nemohlo vystavit ani v tomto ohromném prostoru. Tato brána, která se samozřejmě otevírala jen pro přátelsky smýšlející návštěvníky, je na konci procesní cesty lemované překrásnými lvy, kteří jasně znázorňují hrdost a sílu a Nabukadnezarovu vládu. Lvi, které podél procesní cesty vidíme, představují Ištar, jednu z babylonský bohyň, bohyni války a moudrosti a sexuality. Jsou pozdviženi do úrovně očí a jsou trochu menší než v životní velikosti, ale i tak jsou docela velcí. A jsou děsiví. Jejich tlamy jsou otevřené, jak divoce řvou. Lvi dokážou vrčet a vztekat se, že? Ano, ale skutečnost, že jsou umístěni takto pravidelně, naznačuje, jako by byli trénováni nebo pod kontrolou samotného krále Nabukadnezara. Nutí nás bát se nejen jich, lvů, ale i samotného krále. Ta podoba lva je nádherná a fajáns reliéfní sochu umocňuje. Kromě lvů tu jsou i další dva druhy zvířat, které zdobí bránu a oba mají za účel budit stejně divoký dojem, jako lvi. Jde o druh starověkého býka, kterému se říkalo auroch. Ti byli opravdu zuřiví. a s řadou těchto aurochů se pak střídá druh mezopotámského draka, což je bestie složená z jiných divokých zvířat. Má přední tlapy lva, halvu a krk hada, zadní nohy budou pravděpodobně orlí. A jejich ocasy mají štíří osten. Tito draci bývají spojováni s Marukem, božským patronem města, a Nabukadnezar se s Mardukem přímo ztotožňoval. Aurochové, to byli ti býci, jsou spojováni s bohem Adadem, tedy bohem bouřek, úrodnosti půdy a sklizně. Všechna tato zvířata odkazují na ochranu města, ale také na jeho zaopatření. Jsou to divoká zvířata, ale zároveň jsou znázorněna velmi pravidelně podél procesí a na věži a na klenutí brány, takže je tu symetrie, smysl pro řád, ve způsobu, jakým jsou znázorněni. Jedním z nejpodivuhodnějších aspektů těchto věží a brány jako takové, je ta barva. Je to vyprahlé místo, kde slunce silně svítí, kde je opravdu vedro, a umíte si představit, jak fantastické by byly ty odstíny modré a zelené, ne v kontextu muzea, ale na kraji pouště. V Mezopotámii to byl opravdu problém, jak víte, Egypťané dokázali stavět své velké pyramidy a další monumenty z místního kamene, který byl všude kolem, to ale v Mezopotámii neměli. To bylo opravdu říční údolí. Babylon byl na březích Eufratu, vlastně Eufrat přímo protíná město. Když chtěli Mezopotámci stavět, tak používali cihly, vyrobené z jílu z říčního koryta. Té sytá modrá na povrchu brány je fajáns, jedná se o techniku známou už ve starém Egyptě a dalších částech starověkého světa. Používá mědi k vytvoření té modři, tohle je krásný příklad. Takže brána je masivní, srašlivá, zároveň okrasná a nádherně zbarvená. Žádný div, že na ni byl Nabukadnesar tak pyšný a napsal na stranu nápis. Pojďme ho přečíst. Nejsme si jisti, kde byl nápis původně umístěn, ale v této rekonstrukci je na levé straně levé věže. Tady je výňatek: "Já, Nabukadnesar, jsem položil základy brány až do úrovně podzemních vod a nechal je postavit z čistého modrého kamene; na zdech vnitřní plochy brány jsou býci a draci a tak jsem je zkrášlil přepychovou honosností k úžasu celého lidstva." A jsme v úžasu i o dva a půl tisíc let později. Nabukadnesar znal své místo v historii a opravdu psal nápisy na své nové budovy, které nejen označovaly jejich smysl a jeho jako patrona, ale také žádaly budoucí panovníky k jejich údržbě. Je to jako kdyby věděl, že říše vznikají a mizí. A že dokázal promluvit skrz dějiny, až do naší doby, kdy vládce Mezopotámie, dnešního Iráku, na ně dává pozor. Saddám Husajn dokonce začal s přestavbou některých částí Babylónu, postavil si vlastní palác pár set metrů od Ištařiny brány a začal rekonstruovat další části města, což bylo zastaveno nedávnými vojenskými zásahy proti němu; samozřejmě byl nakonec sesazen a zabit. A co to znamenalo, obnovit toto legendární město? Saddám Husajn ho rekonstruoval ne pro Nabukadnesara, ale pro své vlastní politické ambice. Přivlastňoval si moc Nabukadnesara pro sebe. Správně, a moc starověké Mezopotámie [hudba]
video