Socha císaře Augusta Socha zidealizovaně ukazuje podobu římského císaře Augusta. [1. stol. n. l., mramor, umístění: Vatikánská muzea, Řím]. Hovoří: Beth Harris a Steven Zucker.

Mnoho lidí vlastní portrét svého manžela. To je pravda, toto bylo nalezeno ve vile Augustovi manželky Livie. V jejím letním sídle v Primaportě. Mnoho lidí má dnes doma jen fotografii svého manžela, ne celou mramorovou plastiku! Obvykle ne. Ale přesně toto Livia měla. Krom tohoto, i když to bylo nalezeno v jejím domě, tyto sochy měly enormní politický význam. Byly nasáklé římskou politickou ideologií a do stejné míry představovaly typické římské umění. Toto byla pravděpodobně kopie bronzové sochy vystavené ve veřejném prostoru. Šlo o jednu z mnoha replik. Toto je pouze jedna z dochovaných. Pro císaře bylo důležité šířit v říši svoje podobizny. Bylo vyrobeno mnoho kopií císařských zpodobnění. To bylo dávno před fotografií a většina lidí by císaře nikdy ani nezahlédla. Šířil tedy svoji podobiznu a v jistém smyslu atributy vládce skrze sochařství a malířství. "Podobizna" je dobré slovo, protože je to Augustovi pouze podobné. Není to přesné znázornění Augusta. Je to idealizované. Je zobrazen mladší, hezčí, atletičtější. Přesto lze rozpoznat jeho rysy v mnoha různých sochách. Augustus je složitá postava. Řekl, že obnoví senát, ale to dělá pouze ze strategických důvodů upevnit si moc, aby se stal prvním skutečným římským císařem. Byl vlastně docela mladý, zatímco vládci starověké republiky byli staří, zkušení lidé. Existovaly požadavky na věk pro kandidáty úřadů během republiky. V této nové etapě říše zosobněné Augustem se Augustus chce ukázat v novém světle. Zamýšlí vypadat víc jako bůh, mladší, věčný. Jde o nového vládce říše, který využívá sochy ke komunikaci svého záměru. Chce zapůsobit na své obecenstvo, na ty, kterým vládne. Identita, kterou chce zobrazovat a komunikovat, má aspekty zbožňování a odkazuje na starověké Řecko. Na zlatý věk Periklův 5. století př. n. l., v Aténách. Jak to tedy dělá? Zaprvé, proporce těla dodržují kanonická pravidla, Ta jsou znázorněna na soše dnes nazývané Doryphoros od Polykleita ze starověkého Řecka. Socha ukazuje krásu těla. Navazuje na tento řecký ideál. Říká tak: "Stvořím zlatý věk. Stejný zlatý věk jako byl od 5. století př. n. l. v Řecku. Předvedu se v hávu slavné sochy té doby." Potom ukazuje, že na to má předpoklady. U kotníku mu sedí Amorek a tahá za okraj tógy. Amor by synem bohyně Venuše. Předkem Augusta měl být mýtický Aineiás. Ten založil Řím, byl také synem Venuše. Tím, že zobrazili u jeho nohou Amora chtěli připomenout Augustův božský původ. Dává tak na vědomí, že je částečně božské podstaty. Nejenom, že je potomkem bohyně Venuše, Je také synem boha Julia Cézara. Ten byl smrtelníkem, který byl přijat mezi bohy po své smrti. Ano, právě Augustem. Ta socha odkazuje od hlavy až k patě na božský původ. Doslova to má pak uvedeno na prsním pancíři. Je zde bůh oblohy a bohyně země. Všechny božské síly se spojily pod vládou Augusta. To, co má na hrudi, byl zřejmě kožený krunýř. Na něm je jsou zachyceny scény jakoby z osobního životopisu. Z nich nejdůležitější znázorňuje Římany, jak dobývají zpět své ztracené insignie z Parthie. Augustus porazil odvěkého nepřítele Říma, který v předchozí bitvě získal římské vojenské standardy. Zde Parňané vrací uloupené standardy. Je to znamením porážky a uznání moci Říma. Jde tedy o muže božského původu, výjimečného vojenského velitele, zahaleného do hávu tradice nejslavnějších starověkých Řeků. Jde bezesporu o působivou vizuální propagandu. (hudba)