Starověké umění
Přihlásit se
Starověké umění (39/52) · 4:32

Konstantinova socha Hlava Konstantinovy kolosální sochy v Kapitolských muzeích v Římě.

Navazuje na Úvod do teorie umění.
Dobrá, tady je hlava a loket. Vidím koleno a prst ukazující vzhůru. A holeň nohu (chodidlo). A ještě jednu nohu. Právě se díváme na pozůstatky gigantického zázraku upomínajícím císaře Konstantina A tato obrovitá socha měřila původně, soudíme, více než 12 metrů, takže opravdu vysoká. A vyplňovala tak tento výjimečný prostor u konce Maxentiovy a Konstantinovy Baziliky. Toto bývalo velice rozlehlým veřejným místem, právě tady na tribuně a u konce byl zakulacený prostor, Kde byl nalezen výklenek a socha, takže soudíme, že byly myšleny právě pro ten otevřený prostor. Michelangelo je ten, kdo to vlastně pozvedl až ke Kapitolu, který byl centrem starověké vlády. Konstantin je určitě římským císařem, ale zároveň také posledním pohanským císařem a osobou, která zahajuje období křesťanství A všechny změny, které se odehrají v Itálii a někdejším císařství. Tak, a tady určuje hlavním městem císařství Konstantinopol, město Konstantinovo, daleko na východě, A tak svým způsobem začíná úpadek Říma, který sledujeme, jak se odehrával ve středověku. Takže možná není až tak nevhodné, že ho vidíme v pozůstatcích města. Možná ne. Shledávám tento portrét tak zajímavým, myslíme si, že jeho tělo mělo jádro ze dřeva a hliněných cihel, A možná bylo pokryto pozlaceným bronzem. Ale opravdu si nejsme jistí. Ale mně přijde tak rozdílně vypadající od ostatních obrázků císařů. Víte, tohle je vážně zajímavý slohový okamžik, kdy přemýšlíme o starověkém Řecku a Římu. Myslím, že většina lidí přemýšlí o vysoce klasickém momentu a v celé jeho přirozenosti (???) Mluvíme tu o dlouho trvajícím obodbí v době klasicismu. A sloh se tam samozřejmě také mění. Když se zamyslíte nad historií římských císařů a jejich obrazů, často vidíte kombinaci realismu a idealismu, Tak, aby obyvatelé římského císařství mohli jednoduše rozeznat a identifikovat daného císaře, Takže my víme, jak vypadl Hadrianus, Trajánus či Vespasianus, Pravda, musí tam být dostatek přesnosti tak, abyste mohli říct: "Ach, tohle je můj císař!" Přesně, ale ve stejné době, byli idealizováni - buď více či méně, A proto díky připomínaným řeckým sochám a jejich idealizování se mohli zdát jako božští. Ale zde Konstantin nevypadá jako by měl byť jediné z těchto "vymyšlených" tradičních zobrazování. Nu, toto byl okamžik opravdového přechodu. Nejedná se o posun mezi vysokým stupněm naturalismu Který vlastně dokáže zachytit specifické vlastnosti samotného obličeje, A idealismem. Toto je ve skutečnosti svým způsobem abstrakce lidského těla. Je tam něco abstraktního a já přemýšlím o celkovém tvaru jeho očí, kde cítíme, že byly nějak "utlumeny, zmenšeny" Na geometrické tvary tak, že jeho obočí tvoří půlkruhové ovály kolem jeho očí. Je tam něco, co působí geometricky nejen ohledně jeho obličeje ale jeho vlasů a možná to je Znak pohnutí se kupředu symbolickému způsobu zobrazení toho, co vidíme i u počátků křesťanství. Myslím se, že je nemožné rozluštit tuto záhadu z povstání křesťanství, kvůli našemu následnému vědění Toho, co se stane. Podle mě asi ani nevíme dost o těch jemných změnách ohledně římského slohu. Ale čemu rozumím - jednalo se o rozdílný druh zobrazení pro jinou vrstvu společnosti. Někdo by mohl připomenout, že svým způsobem v císařské minulosti bychom mohli rozpomenout na "duchovní stíhání" řeků Skrze naturalismus, ale dalo by se mluvit tady a teď, a na širší populaci ve větší míře abstrakce. (??) Několik postav, které nám připadají disproporcionální, možná zavalité a strnulé v pohybech Bez půvabného "Contrapposto", které vidíme ve starověkém řeckém a římském umění. Takže nám přijde, že je jinde a jinde než teď a tady A možná i v tomto by se mohl ukrývat náznak křesťanství a "nebeskosti". Nu, rozhodně jeho božskosti.
video