Diskobolos Římská kopie ztracené bronzové sochy z antického Řecka z roku cca 450 př. n. l., jejíž autorem byl Myrón. Socha zachycuje atleta, jak hází diskem. [2. století n. l., vápenec, umístění: Palazzo Massimo alle Terme, Řím]. Hovoří: Beth Harris a Steven Zucker.

Sochy pocházející ze starověkého Řecka, ať už bronzové, či mramorové, jsou strnulé. To však neznamená, že staří Řekové nechtěli zachytit pohyb. V tomto případě pohyb, který byste nemohli vidět pouhým okem. Socha, na kterou se právě díváme je dílem sochaře Myrona. Originál byl ztracen, ale zachovala se pozdější mramorová socha Vrhače disku. Originál byl bronzový a pocházel z 5. století před naším letopočtem. Přesněji okolo let 450 - 460 př. n. l. Socha, kterou zde vidíme je jednou z mnoha římských kopií, jež jsou v tomto muzeu jedna vedle druhé, což dokazuje jak populární byly tyto sochy mezi Římany. Tato socha zachycuje muže, který se nachází v momentě, kdy je jeho tělo úplně napjaté. Všimněte si, že jeho pravá noha nese váhu celého těla. Jeho levá noha a prsty jsou ohnuty dolů. Je rozmáchlý a připravený hodit disk. Je zde zachycen nejen moment obrovské soustředěnosti, ale také moment nehybnosti těsně před samotnou akcí, tedy hodem. Atleti a historikové diskutují o tom, zda se jedná o pózu, kterou zaujímají vrhači disků i v dnešní době. Je to velmi zajímavé, neboť podíváme-li se zpět do historie, první věc, která nás napadne u řeckých soch je to, že jsou strnulé a velmi stylizované, což prolomí lidé jako Polykleitos, kteří jinak vnímají tělo a zachycují jej v přímém postoji. Zde však máme něco velmi dynamického a komplexního. Podívejte se na oblouk, který tvoří ramena a paže a na způsob jakým tvoří protiklad k oblouku tvořeného vytočením boků. To je Myronův prvořadý záměr. Tedy aby socha nesla estetické kvality, působila vyváženě a harmonicky a aby byly vidět krásné proporce těla. Máme zde něco anti-realistického v kontrastu s naturalistickými snahami Myrona. Skrze tělo neprochází žádné skutečné napětí. Je uvolněné i v této extrémní póze. Srovnat tuto sochu můžeme s pozdějšími sochami, avšak v podobné póze, kde je zachycena atletická energie jako například u Berniniho Davida. Ta socha vyjadřuje veškerou fyzickou námahu výrazem v obličeji. Zatíná zuby. To je pravda a jeho čelo je svraštěné námahou, avšak zde je tvář naprosto klidná a připomíná mi důslednost, se kterou Řekové vždy vyzdvihovali svou ušlechtilost, dokonce i v bitvě, či strašlivé situaci tváří v tvář příšerám a pak zde v momentě, kdy už téměř odhazuje disk. Tato vznešenost a klid ve tváři jsou znaky ušlechtilosti lidské bytosti. Jde tady o sport a tento muž je nahý, což bylo u Řeků běžné, ale je v tom zjevná logika. Proč zakrývat krásu nahého děla při sportu, což je oslavou všeho, čeho může lidské tělo dosáhnout. Jde o způsob, kterým si připomínáme potenciál lidstva, mysli a také potenciál samotného lidského těla, což Řekové vnímali. Využití tohoto kroku činí tuto sochu ještě ideálnější, hrdinštější a vznešenější než toho nejlepšího atleta. Jde o dokonalou postavu. [hudba]