Parmigianino, Autoportrét ve vypouklém zrdcadle, 1523-24 Francesco Mazzola, zvaný Parmigianino, Autoportrét ve vypouklém zrdcadle, 1523-24 (Kunsthistorisches Museum, Vienna) Hovoří: Dr. Beth Harris & Dr. Steven Zucker

(hraje piano) Někdy říkáme, že je obraz jako zrcadlo, že je dokonalý odraz, naprosto nezkreslený a přesný. Ale někdy je samo zrdcadlo pokřivené a přesně takové vidíme na Parmigianinově autoportrétu. Namaloval ho v jednadvaceti. Je to autoportrét ve vypouklém zrcadle, a tak je odraz velmi zkreslený. Je to zábavné. Skutečně. Zblízka je snad ještě důmyslnější, Parmigianino totiž nemaloval na rovný povrch. Vytvořil ze dřeva podklad, který je vypouklý a napodobuje zrdcadlo, efekt je tak ještě působivější. Předvádí se! Parmigianinova tvář je téměř přesně uprostřed, je úžasně klidný, ale svět jako by kolem něj vířil a chaos jako by se rozpoutal pokřivením zrdcadla. Fascinují mě ty původně přímé trámy na stropě a okna, všechny ty pravé úhly by vytvořily strukturu pokoje, ale teď se kolem něj hroutí a vytvářejí nádherně zkreslený rám. Je to raně manýristická malba. Manýrismus přišel koncem vrcholné renesance ve dvacátých letech šestnáctého století a v manýrismu vidíme iluzi pokroucenosti, předvádění se, mistrovskou techniku. Tento a jiné portréty předvedl papeži Klementu VIII. v naději, že získá nějaké papežské zakázky. Což se nestalo. Nestalo, ale malba jakoby skutečně říkala: "Podívej, co dokážu." V popředí má ruku, která je nástrojem jeho skvělého umu. Zajímavé, k téhle malbě se člověk musí pořád a pořád vracet. Podívejte na pravou stranu malby, možná rozeznáte něco, co vypadá jako dveře, ale velmi se zmenšily. A napravo od nich rozeznáte zlatý rám samotné malby, která musí být navrchu jeho stojanu. Takže vlastně vidíte rám, který zrovna maluje a který ponese tuto desku. Skutečně působí velmi sebevědomě. Když se zamyslíte nad úplnými začátky renesance, kdy umělci byli pouhými řemeslníky, a jak se situace změnila, jak se umělec považuje za velký talent, který může papeži nabídnout důležité služby. Situace se skutečně změnila. Skutečně je to velmi intelektuální nadání, zamýšlí se nad otázkami optiky, vědy A: a téměř i nad filozofií vidění sebe sama. (hraje piáno)