Mary Stevenson Cassattová, The Loge, 1882 olejomalba na plátně, National Gallery of Art; Hovoří: Beth Harris a Steven Zucker

(hudba) Právě se díváme na obraz od Mary Cassatové, nesoucí název Lóže. Toto zobrazení mladé ženy v opeře je něčím, co maluje velmi často - i její přítel Degas maloval podobná témata, že? Degas ale toto téma zobrazuje poněkud jiným způsobem. Ano, soustředí se spíše na zákulisí opery. Maluje ženu přímo na jevišti, v průběhu představení, zatímco Cassatová bere postavu Američanky a zasazuje ji do Paříže. Maluje publikum, často právě Američanky a někdy jejich rodiny, jak si užívají hru. Více se soustředí na zpracování prostředí. Ano, to je pravda - jakožto žena mohla mít větší cit pro poctivé zobrazení prostředí. Nacházejí se pravděpodobně v pařížské opeře. Ano, v budově nové pařížské opery velmi významném symbolu masivního vzestupu kultury. Tolik peněz, která tato industriální kultura vynesla! Přesně tak, byla mistrovským dílem moderní Paříže. A jeviště nebylo samozřejmě pouhým jevištěm, na kterém tančily baletky, jevištěm byla právě lóže. Diváci byli to jeviště. Lidé přicházeli vidět a být viděni. Zdají se být, vzhledem ke svému postavení ve společnosti, poněkud nervózní z představy, že by mohly být pozorovány zbytkem publika. Ano, vypadají trochu upjatě, což bylo pro ženy jejich postavení považováno za vhodné. Vždyť jsou asi velmi mladé. Ano, vypadají velmi mladě. To ano, a proto by měly být ještě cudnější. Myslím si, že v podstatě naplňují očekávání společnosti, ve které se pohybují. Ano, to bezpochyby. Ale ó můj bože! Podívej se na všechnu tu růžovou a zelinkavou! Podívej se na jejich oblečení, na jejich šaty a jejich rukavičky! Ty rukavičky jsou modrých a zelených barev. Do určité míry je to předzvěst toho co Gauguin a Van Gogh později s barvami provedou, to úplné odtržení od reality. Je to uvažování o stínech z hlediska barev, ale zároveň je to naprosto odišné od tradičního způsobu práce s barvami. S bílou barvou pracují velmi osobitým způsobem. Přesně tak, ano. A popouští uzdu používání barev. Tyto dvě ženy, na které se zde díváme, mají proti sobě zrcadlo? Stojí nebo sedí proti zrcadlu? Ano, myslím, že to vypadá, že před sebou mají zrcadlo. Protože se musí koukat přímo na jeviště, a my zde jasně vidíme ten odraz vzadu za nimi, stejně tak jako ten fantastický lustr, který byl pravděpodobně snížen. Mám pocit, že by se obraz mohl jmenovat Symfonie růžové, zelené, fialové a žluté. Takže v podstatě říkáš, že by barvy tohoto obrazu mohly nahradit hudbu, kterou diváci v opeře poslouchají? Nad tím jsem úplně nepřemýšlela, ale jsem přesvědčená, že toto dílo je velmi výrazně ovlivněno barvou a radostí, které přináší. Je zde viditelné popření tradičního vnímání prostoru, což bylo ovlivněno japonskými vzory. A to odkazuje na jiné obrazy. Zajímavým prvkem je tento překrásný vějíř, který kopíruje elegantní obrys ramen a také oblouk samotné lóže, který vidíme v odrazu zrcadla. Ano, sedadla vytváří tvar půlkruhu, který se v obrazu opakuje. Je na jejím náhrdelníku, vějíři i rameni. Ano, prostupuje celým obrazem. To je další ze znaků impresionistického obrazu, který nejdřív působí velmi spontánně, ale když začneme podrobně rozebírat, povšimneme si množství detailů, které jsou důkladně promyšlené. Ano, máš pravdu. Tento obraz je o barvách, volné práci štětcem a pozorování. Ano, a opět - volný malířský rukopis a volné užití barev nám naznačují, jaké to bylo žít v 70. a 80. letech v Paříži. (hudba)