Raymond Duchamp-Villon, Kůň, 1914 bronz, 99 x 61 x 91.4 cm (Institut umění v Chicagu)

(klavírní hudba) Steven: Dá se říci, že 20. století začíná rokem 1914 propuknutím první světové války a následným rozpadem velmocí 19. století. Je to opravdu převratná změna, kterou krásně dokresluje socha Raymonda Duchamp-Villona Kůň z roku 1914. Beth: Práci na soše přerušila první světová válka, která je vlastně přelomovým bodem jak pro 20. století tak pro sochu samotnou. Steven: Duchamp-Villon sochu dokončil až když dostal během války opušťák. Takže co tady máme? Beth: Vidíme koně, ale jen z určitých míst když sochu obcházíme. Z místa, kde stojíme teď vidím cválajícího koně. Steven: Jak to poznáš? Beth: Ten svislý tvar je noha a za ním vidím další, šikmý, a jak se k sobě přibližují - - jako když se přibližují nohy cválajícího koně. Vidím koně v pohybu a jeho hřívu, jak se mu zmítá ve větru. A ty kulovité tvary dole jsou jeho hlava. Steven: Aha, dobře. Já jsem schopný rozeznat o trochu kulatější tvary vepředu a snad také trochu rysy jeho obličeje. A dole jasně vidím malou část kopyta. Ale tohle celé je tvrdý kov. Je to geometrické. Je zřejmé, že nejde o realistické zobrazení koně. I když při pohledu na prvotní náčrty vidíme něco, co z přírody přímo čerpá. Beth: Je to tak, a jen z některých úhlů, když kolem sochy procházíme, vidíme, že se tak nějak podobá koni, ale ze všeho nejvíc vypadá jako stroj. Zdá se mi, že vidím šrouby, matice a nýty. Steven: Kůň je tam opravdu jen v náznacích. Pouhý náznak životného, místo toho vidíme ozubená kola, písty a rotory a přerod ve stroj, který je hybnou silou 20. století. Beth: A tak můžeme vnímat kubismus, který rozloží koně na geometrické obrazce, a lze tak vidět i futurismus se zájmem o pohyb a dynamiku. Celé to připomíná stroje. Steven: Máme tu tmavý bronz, pravé úhly a hrany, obráběný povrch, typické pro průmyslovou výrobu. Evropské velmoci vstupovaly do první světové války s představou, že půjde o válku podobnou těm v 19. století, ale ve skutečnosti šlo o válku, která evropské velmoci rozložila. Šlo o válku, v níž kavalérii, v níž koně nahradily tanky. Beth: Koně během této války nebylo vůbec možné využít. Steven: Přesně tak. Byly tady zákopy. Byl tady yperit. Beth: A ostnaté dráty. A asi ze všeho nejničivější byly kulomety, jejichž palebná síla pokrývala belgická i severofrancouzská pole, proti nimž neměli koně s kavalérií žádnou šanci. Nahradila je obrněná technika, a tato socha pro nás odráží klíčový okamžik přerodu z historického přímého boje 19. století na boj mechanizovaný, který byl mnohem vražednější. Beth: Což nám připomíná způsob, jakým jsou války vedeny nyní, na počátku 21. století. Steven: Jde tedy o sochu, která je krásná a strašlivá zároveň a zahrnuje v sobě naše obavy i naděje. Mechanizace, kterou ten kůň představuje, tato doba strojů, pozvedla naši životní úroveň. Přinesla mnoho dobrého, ale také mnoho zlého a tento paradox je autorem překrásně zachycen v celé své složitosti. (klavírní hudba)