"Betty" Gerharda Richtera Salman Khan a Steven Zucker rozebírají obraz německého umělce Gerharda Richtera "Betty", 1998, olej na plátně, 102 x 72 cm.

(hudba) Díváme se na malbu německého umělce Gerharda Richtera nazvanou "Betty". Tohle že je malba? Skutečně, není to fotografie. Tohle že vytvořila lidská bytost? To si pište, stále žijící současný umělec. Je to zajímavé. Mluvili jsme o tom, jak se v polovině 19. století objevil fotoaparát a umělci se začali zabývat tím, kdo vlastně jsou a jaká je jejich role, a teď se objeví tenhle člověk a vytvoří kompletně fotorealistické dílo. Ano, zabývali jsme se všemi těmi úvahami o tom, co je "legitimní" umění, o zániku malířství a o tom, že umění překročilo potřebu být reprezentativním, a pak je tu Richter. Dobrá, ve skutečnosti začínal jako popový umělec a tvořil celé série abstraktních děl, ale také tato neskutečně realistická díla. Pokusím se to zhodnotit jako kunsthistorik, nebo možná jako kritik umění, protože tohle je poměrně současné. Jsem ohromen tou technikou, která byla potřeba k vytvoření něčeho tak reálného, ale po tom všem, o čem jsme mluvili, je to jenom zajímavý obraz, nevypadá to na stěžejní dílo historie umění, ale to je už na každém zvlášť. Mám opravdu velký respekt ke všemu, co Richter vytvořil, ale stejně, na žádný obraz nemůžete nahlížet bez kontextu. Možná ale přeci jen začneme rozborem toho obrazu. Je to neuvěřitelně realisticky zpracováno, bylo to přeneseno z fotografie, ale Betty se dívá někam pryč, takže ji nevidíme. Chceme ji vidět a on nám slibuje, že ji uvidíme přesně v tomto hyperrealistickém zobrazení, a přesto je tam určité odmítnutí. Ona nám svou tvář prostě neukáže. Nicméně, proč to prostě nemohla být fotografie? Myslím, že právě to je na tom zajímavé. Malířství je ve dvacátém a částečně i v jednadvacátém století o vývoji uměleckých stylů. Jen velmi málo umělců, například Picasso, tvořilo v několika stylech najednou, ale Richter to bere přímo jako výzvu a tvoří v jakési čiré abstrakci a hyperrealističnosti zároveň. Stejně jako jiné druhy historických stylů, ve smyslu srovnávání, boří ten pohled na věc, že se vše vyvíjí z něčeho jiného, že vše reaguje na něco jiného. Tento styl, říká Richter, je ve skutečnosti způsob, jakým fungoval trh ke konci 20. století. Je to téměř stejné jako v umění. Všechno, o čem jsme mluvili, vypovídá o tom, jak malíři posunuli myšlení vpřed, nebo alespoň myšlení změnili, a to je na tom to zajímavé. A Gerhard Richter říká: "Přeruším ten řetězec malířů, kteří jsou neustále jen poplatní stylům své doby. Žijeme v současnosti, v jakési post-historické současnosti, ve které máme přístup ke všem těm různým historiím, a k čemu nám vlastně je mít přístup k nim všem najednou?" Minimálně co se týče malby na plátno, bylo už vyzkoušeno všechno. A on říká dvě věci: Proč předstírat, že děláte něco nového? Ale zároveň, že je to trochu smutné. No, já myslím, že má pravdu. Není v té síle, kterou disponujeme, také určitá ztráta? Myslím, že začínám chápat, co jste všichni říkali. Je to o kontextu, protože bez něj se to omezí jen na: "Páni! To je opravdu malba? Úžasné." Gerhard Richter vyrostl kousek od Drážďan a v dětství zažil spojenecké bombardování Drážďan během druhé světové války. Jak asi víte, bylo město téměř kompletně zničeno. On ale vyrůstal ne v nacistickém Německu, ale v NDR, v kultuře odvracející se od vizuální ideologie, která příliš připomínala nacistický heroický klasicismus, k sovětskému realismu. Chodil do umělecké školy a byl zde ovlivňován, říkali mu, že jako umělec je odpovědný za to, aby stát proslavil v oblasti realistického zobrazování. Přestěhoval se na západ těsně předtím, než dokončili Berlínskou zeď, a tam se ocitl ve velmi odlišné vizuální kultuře, jež zase byla jen o reklamě. A on to pociťoval jen jako další způsob ovlivňování, tu reklamní vizuální kulturu, jaká nyní převládala v kapitalistické kultuře. Takže se odvrátil od nacistické vizuální ideologie k sovětské vizuální ideologii, pak ke kapitalistické vizuální ideologii a po té je odmítl všechny. Chtěl je překonat. Jak jsou v našem světě styly spojovány s různými ideologiemi, s různými zájmy, a je důležité se od toho nějak distancovat, ve smyslu zbavit styly jejich vztahu s ideologiemi? Hm, o tom budu muset trochu popřemýšlet. Já myslím, že Richter uspěl, dal vám příležitost opravdu o tom přemýšlet a uvažovat, nakolik jsme my sami produkty naší historické ideologie. Fascinující. (hudba)