Gustav Klimt, Polibek, 1907-8 olej a zlaté plátky na plátně, 180 x 180 cm (Rakouská Galerie Belvedere, Vídeň)

(hudba) Nacházíme se v Belvederu ve Vídni a díváme se na Polibek od Gustava Klimta z roku 1908, bezpochyby jeho nejslavnější obraz. Musím přiznat, že jsem zapomněl, že obraz je ve tvaru skoro dokonalého čtverce, protože jsem jej viděl na tolika plakátech, kde byl oříznutý do obdélníku. Je velmi rozsáhlou malbou s velkým množstvím zlata, až je obtížné nemyslet při něm na náboženskou ikonu. Domnívám se, že v některých ohledech se Klimt pokoušel vytvořit moderní ikonu. Něco, co naznačí pocit dokonalosti. Není pochyb, že zlato v obraze Vás nutí myslet na byzantskou tradici, možná na některé obklady v Raveně. Vzorování v obraze, zvláště kolem tváří, se stává také jakousi svatozáří. Klimt tvořil ze zlata; jeho zlaté kruhy ve skutečnosti vystupují z povrchu plátna. A odráží světlo, stejně jako když bylo zlato zapracováváno do obrazů ve středověku. Mužská postava je posetá přímými, lineárními vzory na rozdíl od křivočar, kruhů a oválů, které můžeme vidět v profilu ženy. To, co jste řekla o duchovním smyslu, je v tomto obraze tak silné. Myslím, že jsme zapomněli zmínit, že tmavší zlaté pozadí působí, jako kdyby postavy byly rozptýlené ve vesmíru, jsou tak ztracené v intenzitě, věčnosti toho polibku. A vše je vzdálené každodennímu světu. Musíme mít na paměti, že jsme v čase neuvěřitelné modernizace ve Vídni. Město Vídeň prošlo v předchozích 30 letech proměnou na moderní město. Zde Klimt pomocí abstrakce vyjadřuje obecné zkušenosti z traumatu, potíží, úzkostí každodenního života. Domnívám se, že je důležité dívat se na obraz ve vztahu ke Klimtovu Beethovenfries, kde postavy čelí ďábelským silám mýtických postav. A nakonec to objetí, ten polibek, vynoření se ze zla do naplnění a dokonalosti. Před chvílí jsme se dívali na obraz od Egona Schieleho nazvaný Objetí. Jeho postavy jsou mnohem více tělesné. To, jak v obraze nejsou vůbec přítomná těla a jsou zamaskována do dekorativních tvarů nám připomíná, jak moc Klimt, ačkoli zkoumal tento druh smyslnosti, jej také maskoval a zakrýval dekorativním vzorem. Což je naprostá pravda, s výjimkou tváří. A tady se celá malba mění. Ženská tvář je zachycena celá čelně, ale horizontálně, tudíž vzniká nádherný pocit její pasivity, když přijímá polibek, ale také hluboký vnitřní pocit z jejich zavřených očí. Její prsty se těch jeho jen jemně dotýkají, když jí objímá hlavu. Krk muže se natahuje, mohutností jeho krku získáváte pocit jeho fyzické síly, ale také intenzity jeho touhy. A samozřejmě oba mají korunu. Na jeho hlavě můžete vidět věnec z listí, na její hlavě skoro jako by byly hvězdy z nebe. Schiele nám poskytuje obraz páru, který svými rozrušenými siluetami působí dráždivě. Ukazuje nám druh pravdy skrze sílu okamžiku, zatímco Klimt zdá se dosahuje pravdu, která trvá celou dobu. Je tak idylický, že působí jako by měl míru naprosté stálosti. (hudba)