Náklady (průměrné, mezní, fixní a variabilní)
Náklady (průměrné, mezní, fixní a variabilní) (2/4) · 5:55

Mezní příjem pod průměrnými celkovými náklady Proč může být rozumné vyrábět se ztrátou?

Navazuje na Výrobní rozhodnutí a náklady obětované příležitosti, Mezní užitek a rozpočtové linie.
V posledním videu jsme skončili otázkou, kolik budeme vyrábět, když je tržní cena 45 centů. S logikou, kterou jsme představili v minulém videu, chcete vyrábět dost na to, abyste pokryli fixní náklady, ale nechcete vyrábět tak moc, aby mezní náklady byly vyšší než váš mezní příjem. A váš mezní příjem je vaše tržní cena. Za každou jednotku, každou další jednotku, dostanete 45 centů. Kouknete na množství, při kterém je váš mezní příjem 45 centů rovný vašim mezním nákladům. Můžete se na to podívat zde. A když se podíváte na mezní příjem, řekněme, že 45 centů je tady, a vy se chcete podívat, kde se 45 centů rovná vašim mezním nákladům. Vypadá to nějak podobně. Můžete to vidět i v naší tabulce. Kde se naše mezní náklady rovnají 45 centům? Rovnají se jim, když vyrábíme 8 000 galonů džusu. Důvod, proč je to tak trochu zajímavé, je ten, že v tom bodě, je příjem, který dostáváme za jednotku, náš mezní příjem, menší než naše celkové náklady na jednotku. Každou jednotku prodáváme za 45 centů, ale naše celkové jednotkové náklady jsou v průměru 48 centů. Tady jsou naše celkové náklady. Můžete říct: Podívej! Vždyť já vyrábím se ztrátou! Celkové množství příjmů, které dostávám, je tento menší obdélník. Je to množství krát mezní příjem na jednotku, je to celkový příjem, který dostanu. Pečlivě to vybarvím. Toto je příjem, který dostávám, a tento větší obdélník jsou mé náklady. Množství krát průměrné celkové náklady na jednotku. Dopadne to tedy tak, že když vezmete ten příjem a odečtete to množství, skončíte s takhle velkou ztrátou. V této situaci fungujete ve ztrátě, když vyrábíte 8 000 jednotek a za každou dostáváte 45 centů. Dává vám to smysl? Můžeme dokonce spočítat ztrátu. Vyrábíte 8 000 jednotek, prodáváte je za 45 centů za jednotku a vyrobit ji vás stojí 48 centů. V průměru činí vaše náklady 48 centů na jednotku. Takže na jednotku ztrácíte 3 centy, myslím, že to je za galon, bavíme se o pomerančovém džusu, krát 8 000 galonů, to znamená, že jsme ve ztrátě 240 dolarů. 8 000 krát 3 centy je 24 000 centů, což je to stejné jako 240 dolarů. Dává vám to tedy smysl? Jedna z cest, jak se k tomu postavit, je říct, že jsme to neudělali. Řekněme, že se rozhodneme, že nevyrobím ani galon. Jaká pak tedy bude naše ztráta? Předpokládejme, že toto jsou naše fixní náklady, už jsme se zavázali k takovýmto výdajům. Když nevyrobíme ani kapku džusu, stále musíme utratit 1 000 dolarů. Když nevyrobíme nic, zaručíme si tím týdenní ztrátu 1 000 dolarů. A to je aspoň lepší než tohle. Když tedy začneme vyrábět aspoň něco, přinejmenším tím kompenzujeme část ztráty a rozkládáme ty fixní náklady na víc a víc a víc galonů. A pak můžete říct, co kdybych vyráběl pořád víc a víc jednotek? Proč nejsem tady třeba na 9 000 jednotkách, kde jsou mezní náklady najednou vyšší než náš mezní příjem? Důvod, proč to nedává smysl, je ten, že když vyrábíte tolik jednotek, najednou každá další jednotka, kterou vyrábíte nad těch 8 000, přispívá ke ztrátě. U osmé tisící první jednotky bude mezní náklad vyšší než je mezní příjem, který z ní dostanete, takže začnete ztrácet peníze. Budete mít nižší zisk, dokonce i u té ztráty 240 dolarů, půjdete přes minus 240 dolarů, -250 a dokonce ještě hůř. Takže za touto hranicí vyrábět nechcete. Vrátíme se k tomu podrobněji v dalších videích, ale v podstatě právě toto odlišuje nabídkovou křivku v krátkém období od nabídkové křivky v dlouhém období. V krátkém období předpokládáme, že máme tyto fixní náklady, a tak dává smysl vyrábět do rovnosti s mezními náklady. Ale v dlouhém období se možná ty zafixované věci, náš kapitál, naše stroje opotřebí, možná vyprší smlouvy se zaměstnanci, a najednou máme v dlouhém období jinou strukturu nákladů. Zamyslíme se nad tím v jiném videu. Jednoduchý závěr však je, že když tyto náklady budeme považovat za fixní, můžete chtít vyrábět tolik jednotek, aby se naše mezní náklady rovnaly našim mezním příjmům, což je v tomto případě tržní cena. Jsme příjemci ceny, takže je koneckonců racionální vyrábět 8 000 jednotek a tratit na nich, mít ztrátu 240 dolarů týdně, než nevyrábět nic a mít týdně ztrátu ve výši 1 000 dolarů. Nemusí to ale být rozumné, když se některé z těch věcí opotřebí, třeba stroje, nebo když zaměstnancům vyprší smlouvy. Nemusí být racionální je obnovovat, a nad tím se zamyslíme v dalším videu. Protože jsme očividně ve ztrátě a není to zrovna obor, ve kterém by teď bylo dobré být. Když v něm teď však jsme, můžeme v něm zůstat, abychom dostali zpět aspoň část nákladů nebo je trochu rozložili, nebo aspoň neměli ztrátu celých 1 000 dolarů. Tak či tak, ahoj v dalším videu.
video