Druhy konkurence
Přihlásit se
Druhy konkurence (8/8) · 8:26

Oligopol, duopol, tajné dohody, a kartely. Kdy se oligopoly chovají více jako monopoly a kdy jako dokonalá konkurence?

Navazuje na Výrobní rozhodnutí a náklady obětované příležitosti.
To, co chci dělat v tomto videu, je lépe porozumět oligopolu. Budeme o tom mluvit... oligopoly... Budeme o tom mluvit více v budoucích videích. Již jsme o této části oligopolů hovořili: oligo pochází z řeckého slova "málo" a poly pochází z řeckého slova "prodávající". Nechci nikoho mást předponou poly, stejně jako u termínu polynom nebo vševěd, poly často znamená mnoho, ale v této souvislosti to pochází z řeckého polian nebo polie, skutečně to pochází od prodávajících a znamená to několik prodávajících. Co je na oligopolech zajímavé, že se někdy mohou chovat daleko více jako monopoly, pokud jsou koordinované. Nebo pokud jsou stálé, i když existuje několik prodávajících nebo dokonce dva prodávající. Mohou si ostře konkurovat a vypadá to mnohem více jako dokonalá konkurence. Příkladem tomu je když několik konkurentů se navzájem koordinuje. Říkají, hele, podívejte, (protože jich je jen několik, aby se mohli koordinovat), omezíme množství tak, abychom mohli zvýšit cenu a tak maximalizovat náš kolektivní ekonomický zisk. Takže souhlasí s tím, že se budou koordinovat,i přestože je to v rámci většiny zemí nezákonné. Většině firem to není dovoleno v mnoha zemích. Ale pokud se to děje (tento druh koordinace mezi hráči v oligopolu), nazývá se to jako tajná dohoda, nebo můžeme říci, že se předem dohodli a pokud mají formální dohodu pro uzavírání tajných dohod, nazýváme tyto hráče kartel. Svým chováním se blíží k monopolu. Potom se snaží společně jednat alespoň jako monopol a nejslavnější ze všech kartelů je OPEC. Někdy můžete také slyšet o drogovém kartelu, ale na to já nejsem odborník, a myslím, že to znamená, že jsou některé formy koordinace, některé formy nastavování cen, některé formy množství omezeny. Ale nejznámější a možná jeden s největším dopadem je OPEC. OPEC je zkratka pro Organizaci zemí vyvážejících ropu a je to skupina 12 zemí, které společně ovládají 79% světových zásob ropy. Zásoby ropy v zemi. Existuje i jiná ropa, ale nevíme kde, ale je v zemi. Ale toto je 79% ropy, o které v zemi víme a oni kontrolují zhruba 44% současné produkce ropy. Každý měsíc 44% celkového množství ropy na světě pochází ze zemí OPEC. Jsou to převážně země na Blízkém východě, ale nyní zahrnují i země mimo Blízký východ. Mají formální dohodu, kde se snaží omezit produkci, aby dostali cenu tam, kam sami chtějí. Alespoň se snaží působit podobně jako monopol. Neovládají veškeré zásoby ropy, neřídí veškerou produkci ropy, ale díky koordinaci se mohou chovat jako větší hráč než jednotlivě. V budoucích videích uvidíme, že i když je to pro ně společně dobré koordinovat se tímto způsobem, může to být nezákonné, protože všechny země se koordinují mezi sebou navzájem. Nikdo nemůže říci, že to, co děláte, je nezákonné. Protože v podstatě jednají mimo zákony jakékoli země. Ale v budoucnu uvidíme, že tam existuje obrovská motivace pro kteroukoli z těchto zemí tajně dohodu porušit. Říkají: "OK, omezím množství stejně jako vy všichni ostatní, ale tajně budu produkovat více a dostanu vyšší ceny, které je dosaženo proto, že všichni ostatní jsou omezeni. Ve skutečnosti je to velmi těžké, i když existuje formální dohoda, udržet v rámci kartelu disciplínu. Tohle byl příklad, kdy se snaží země koordinovat a domluvit se ve snaze stát se spíše monopolem. Existuje mnoho případů oligopolů, pokud vím, které jsou silně konkurenční. Asi nejznámější z nich jsou Coke a Pepsi. A to je, myslím i v rámci trhu s cukrem a vodou. Obě se zajímají o vodu, a přidávají hodně cukru do této vody, utrácejí miliony nebo možná miliardy za určitých okolností na trh, aby se přesvědčili, že cukr a voda budou v pohodě a trendy, nebo že budou mít více přátel, že se budou lépe hledat, nebo cokoliv jiného. Jsou silně konkurenční. Ty by mohly koordinovat a říkat "Hele, pojďme zvýšit cenu dvanácti uncí cukru a vody, k dolaru nebo k pěti dolarům, pokud budete dělat to ,co uděláme i my. Ale ne, oni soutěží silně o ceny a marketing. A to je vlastně zvláštní případ oligopolu, kde máte jen dva hlavní hráče, nazvali jsme to duopolem. Další příklady duopolu, dokážete si představit Boeing a Airbus. Pokud budete létat komerčními letadly, zejména novými letadly, budete létat zejména buď Boeing letadly nebo letadly Airbus. Boeing je americkým výrobcem, Airbus je evropským výrobcem. Přestože Boeing si vždy stěžuje, že Airbus dostává podporu z Evropské unie, a Airbus si vždy stěžuje, že Boeing dostává podporu ze strany USA, čímž nelítostně soutěží o ceny, kde jsou vítězové, státy a letecké společnosti si kupují letadla pouze u nich. Dalšími příklady oligopolů, jež jsou konkurenceschopnější, zejména i než OPEC, máte něco jako na způsob leteckých společností. Dal jsem letecké společnost jako průmysl, kde se chovají jakémsi dokonale konkurenčním způsobem. Ekonomické sídlo na většině leteckých společností je silně nerozlišné, je tam hodně dobrých cenových informací z podílu letecké společnosti, lépe než v téměř každém odvětví. Ale máte příliš mnoho konkurentů, všichni jsou si vědomi sebe, ale všichni víme, že navzájem ceny jsou do určité míry ,při pohledu na ceny druhého, porovnávány, a pak se rozhoduje každý o svých vlastní cenách. Není to jako milion konkurentů, to nemůže sledovat každý. Takže letecké společnosti nejsou duopol, ale jsou rozhodně příkladem oligopolu, že trh se blíží dokonalé konkurenci. Jsou i jiní, jako kreditní karty, sítě. Máte VISA, Master Card a American Express. Ty první dva jsou dominantní, nejsou v koordinaci nebo alespoň pokud víme, pokud jsou, určitě taky soutěží. V této oblasti je ještě velmi málo hráčů. Byly i případy společností, zejména u oligopolů, kdy mezi sebou uzavřeli v zákulisí dohodu. Hej, proč my nekoordinujeme, a nezvyšujeme produkci, protože oba jsme si udrželi naše vysoké ceny, a tak nás to drží disciplíny. A to je místo, kde se vlády musí pravidelně účastnit, a ujistit se, že mezi nimi, tam, opravdu není tento typ věci. Vzhledem k vládním názorům, většina vlád, chce, aby se naléhalo na strany, tak blízko k dokonalé konkurenci, jak je to jen možné. Viděli jsme, že čím blíže se dostanemek dokonalé konkurence, tím dál se dostaneme od monopolu, čím efektivnější výrobu máme, tím větší celkový přebytek máme, který pak jde na spotřebitele.
video