Starověké umění
Přihlásit se
Starověké umění (50/52) · 7:40

Huneferův papyrus Huneferův papyrus je ukázkou jedné z mnoha ilustrací Knihy mrtvých. [cca 1275 př. n. l., papyrus, umístění: Britské muzeum]. Hovoří: Beth Harris a Steven Zucker.

Navazuje na Úvod do teorie umění.
Jsme v British museu v Londýně, v místnosti, která je plná starověkých egyptských mumií a důsledkem toho je taky plná matek a dětí. A turistů. Je to úžasná místnost, jsou tu super věci. Díváme se na fragment svitku, který je okázale ignorován. Je to svitek papyru. A papyrus je šáchor, který roste v Nilské deltě, ze kterého byla vyráběna substance podobná papíru a šlo asi o nejdůležitější psací materiál až do středověku. Díváme se na psaný text něčeho, čemu říkáme Kniha mrtvých, pro kterou měli starověcí Egypťané i jiná jména, ale šlo o starověký text s kouzly, motlitbami a zaříkadly, věcmi, které by mrtví mohli potřebovat v posmrtném životě. Je to tradice, která sahá až do Staré říše, kde byly texty, kterým říkáme Texty pyramid, což byl soubor instrukcí pro posmrtný život. A později máme Texty rakví, psané na rakvích a ještě později, v Nové říši, máme svitky, jako je tento, kterým říkáme Knihy mrtvých. Někdy byly texty psané na papyru, jako ten, na který se díváme, někdy byly psány na plátnech, ve kterých byli mrtví pohřbeni. Takže jde o velmi důležité texty, které byly původně určeny jen pro krále ve Staré říši, ale později je používali i lidé, kteří nebyli součástí královské rodiny, ale pořád šlo o lidi s vysokým statusem. Na jeden takový se právě díváme. Tenhle text byl nalezen v hrobce písaře jménem Hunefer. Písař měl status duchovního. Byl vzdělaný. Byl vysokého společenského postavení v egyptské kultuře Vidíme znázornění muže, který právě zemřel. a byl pohřben s tímto textem. V levém rohu svitku je krčící se osoba v bílém. Hunefer hovořící k řadě krčících se božstev. Bozi dokládají jeho dobrý život, který mu zajistí život v zádušním světě. Podtím je to soud. Žil-li Hunefer dobrý život, zaslouží-li posmrtný život. Zde je Hunefer stojící na levé straně. Má stejnou bílou róbu. Vede ho za ruku bůh s šakalí hlavou Anubis. Anubis je spojován s mrtvými, mumifikací, hřbitovy. V levé ruce má anch. To je symbol věčného života. To Hunefer chce. Dále vpravo. je Anubis znovu, krčí se. Nastavuje váhy, vyrovnává je. Nalevo je srdce mrtvého. Napravo je brk. Pírko patří bohyni Maatě zobrazené nad váhami. Z její hlavy trčí ptačí brk. Je bohyní nadzemského pořádku, dobrého, spořádaného života. Zde je pírko níž, je těžší. Hunfer žil život podle pravidel a tudíž bude uveden do posmrtného života. Nebude pohlcen zlým monstrem vedle Anubise. Je to Ammit s krokodýlí hlavou, tělem lva a zadkem hrocha. Čeká na Huneferovo srdce, pokud se ukáže, že žil život zkažený. Proti přikázání Maaty. Egypťané věřili, že pokud žiješ dobrý život, pokud projdeš touto zkouškou, budeš uveden do posmrtného života. Není to jako u křesťanů. Kde mohou mít posmrtný život všichni, ať už byli hříšníky, nebo požehnání. Buď v nebi, nebo v pekle. Zde jdeš do posmrtného života pouze, pokud jsi byl dobrý. Další postava je božstvo s hlavou ptáka ibise. Je to Thovt. Ten sdělí výsledek Huneferovi. Zde zaznamenává, že uspěl a půjde do záduší. Thovt je zde nádherně zobrazen: je narovnaný, paži má napřaženou. Září z něj důvěryhodnost, že vše zaznamená přesně. Zde je zase Hunefer. Je představován jednomu z vyšších bohů Egyptského pantheonu, Osiriovi. Je představován synem Osiria, Horem. Horus je nepřehlédnutelný. Je spojován se sokolem. Má sokolí hlavu. Horus je syn Osiria. Drží v levé ruce anch. Je to symbol věčného života. Osirius je v nádherném výklenku; ukazuje to jeho důležitost. Sedí na trůně. Má symboly Egypta. Vedle je lotosový květ, symbol věčnosti. Na květu jsou čtyři Horovy děti: Sever, Jih, Východ a Západ. Horovy děti odpovídají za vnitřní orgány umístěné do kanopových nádob. Jejich práce je pro mrtvého zásadní. Znovu Horus symbolizován okem. Horus je sokol, pták, tudíž má pařáty, nikoli ruce. V nich drží pštrosí brk, také symbol věčného života. Horus jako oko je spojený s dalším Egyptským mýtem. S bitvou mezi Horem a Sethem. Za Osiriem vidíme dvě malé stojící ženské postavy. Jedna z nich je Isis, Osiriova žena. Druhá je její sestra Neftys. Je strážkyní zádušního světa a matkou Anubia. Což je postava, kterou jsme viděli na začátku, jak přivádí Hunefera k soudu. Bílá plošina, na které figury stojí, představuje natron. To jsou naplaveniny přírodní soli, které se ve starém Egyptě využívaly k vysušování mumií, jako jsou zde v muzeu. Kvůli jejich uchování. Slovo uchovat je klíčové pro egyptskou identitu. Šlo o kulturu, jejíž výrazové prostředky, symboly a umění zůstávají nezměněné po tisíce let. Přes období nestability či Amarnské období, ve kterém se lidské figury zobrazovaly radikálně odlišně. Tyto figury jsou nám známé. Jsou pro Egypt typické. Tak staří Egypťané znázorňovali lidské figury. Ačkoli jde o kresbu z Nového království, tyto formy byly známé Egypťanům tisíce let před tím, ve Starém království. Jde o kombinace běžné v egyptském umění. Ve slovech, hieroglyfech, v písmu a obrazech. Ta směs je fascinující. V našem světě oddělujeme psané a vizuální umění. Ve starém Egyptě, byl mezi obrazem a písmem blízký vztah. (hudba)
video