Ikona svatého Jiří ( "Černý Jiří"), pozdní 14. století tempera, gesso na lipové desce, , 77.4 x 57 cm (Britské Muzeum, Londýn) Namluvili: Pippa Couch a Rachel Ropeik

(hudba) Nacházíme se v British Museum a právě se díváme na ikonu Černého Jiří z let kolem 1400 až 1450. Je to ruská ikona a tady nahoře můžete vidět jméno Jiří psané azbukou. Známe mnoho vyobrazení svatého Jiří. Pokaždé, když vidíte obrazy rytíře na koni, který probodává draka dlouhým kopím, občas zachraňuje princeznu, tak je to právě sv. Jiří, ale zde je bez princezny. Toto je spíše čistší verze. Někdy ho také můžeme vidět jako rytíře v kovovém brnění. Ale zde jako rytíř nevypadá. Zde má oblečenou pouze hezkou malou tuniku, rozevlátý plášť a zářivě červené punčochy. Pravda, prakticky nic, co by ho chránilo. Ale co vidíme je jeho svatozář, díky pečlivě zakomponovanému červenému plášti. V kruhu okolo jeho hlavy jsou po levé straně zlaté kousky a proto poznáme, že to není je nějaký starý muž, který jede venkovem a zabíjí draka, je to svatý Jiří. Důvod, proč vyobrazili plášť vlající vzhůru zrovna takto, spočívá v kompozici, chtěl zdůraznit svatozář. Upoutat pozornost. Plášť odtáhne váš zrak vzhůru až ke svatozáři a napříč ke jménu, nápisu "jiří". Občas vídáme ikony s celým zlatým pozadím, ale zde ne, protože toto není scéna, která se konala v nebi, ozářen světlem nebeským, což je důvodu přítomnosti zlata. A je to pozemské, je na zemi, j e tam horizont, který byste normálně neviděli. Další věc, která mne zaráží, je velký černý kůň a název Ikona černého Jiří. Obvykle znáte Jiřího na bílém koni. A to je zajímavé, protože toto je byzantská ikona a bílý kůň je často spojován s křižáckým uměním, proto je ideologicky západně ovlivněn. Nezapomeňte, že křižáci přišli, chvíli pobyli v Konstantinopoli a řekli: "Půjde dál a budeme bojovat ve svaté zemi" Ale byli velmi žárliví na vše, co Konstantinopole měla. Mezi tím, co tam byli, říkali: "Mezitím, co jsme zde, budeme pouze plenit a brát si vše." A vládli tam po 50 let, takže pokud západ spojuje sv. Jiří s bílým koněm a křižáky s vítězným postojem, tak byzantská říše to nejspíše neviděla stejnýma očima. Je to velice neobvyklé, nicméně existuje pár dalších ale jsou opravdu velmi vzácné. Vaše oko přitáhne dolů, k té dlouhé tenké diagonální červené linii oštěpu sv. Jiří. Nevypadá moc bytelně, je to jako moderní sv. Jiří zabíjející draka laserem. Ale ten drak vypadá spíš jak velký had a stočený na zemi. Bezpochyby je stočený sám v sobě. Vypadá, jak když je svázaný svým ocasem. Skoro si žere svůj vlastní ocas a trpí. Ale čas jeho smrti ještě nenadešel, nebo ano? Je strnulá zrovna tu chvíli před probodnutím, pouze to dokonat. Je to zajímavé, protože v západním umění se často vyjadřují o Jiřím jako o rytíři ve zbroji a jeho udatnosti, jeho schopnostech přemoci draka a v byzantském umění říkají: "Jiří je dobrý a drak je zlo" a to je ten nepřetržitý boj, který my všichni vedeme celý ten čas, snažíme se překonat lež a zlo, takže on vlastně nikdy neměl u nohou mrtvého hada, protože by to znamenalo "je konec, jsme hotovi". Ale tak to není, je to věčný boj pro celé lidstvo. Samozřejmě, že drak se nachází ve spodní části, téměř kompletně zahrabaný, pod linií horizontu krajiny, kterou můžete vidět. Jiří a kůň jsou zcela nad ním ve sféře nebeské, až na pár koňských kopyt. Zdůrazňuje vyšší nebe, vyšší registr a zemské církevní statky draka na samém dně. Kůň je výjimečně elegantní, ty linie a do široka rozevřené nohy. Tak krásné. A pohyb na ikoně je opravdu zleva doprava. Tato ikona má velice zajímavý příběh. Byla nalezena jako záklopka na stodole ve vesničce v severním Rusku. V té době to byl ale jiný obraz, měl na sobě nějakou malbu s 18. století. Tu potom odstranili a našli pod tím malbu ze 17. století. A vyčistili to znovu a hle! Máme tady sv. Jiří ze 14. století. Opravdu je to štěstí, že ho můžeme mít dnes zde a obdivovat ho. Připomíná nám neustálý boj, kterým Jiří i my všichni procházíme. (hudba)