1600-1800 Baroko a Osvícenství (24/35) · 3:48
Pozzo, Kaple sv. Ignáce, Il Gesu, Řím (objednáno v roce 1695) Andrea Pozzo, Kaple svatého Ignáce v levém transeptu kostela, Il Gesù, Řím (objednáno v roce 1695). Přispělo mnoho umělců, včetně Alessandra Algardiho, Pierra Legrose, Bernardina Ludovisiho, Il Lorenzona a Jean-Baptista Théodona. Materiály zahrnují bronz, zlato, stříbro a mnoho polodrahokamů,…
Navazuje na
1300-1600 Renesance.
Toto je kaple svatého Ignáce, Ignáce z Loyoly, kostel byl zasvěcen jeho památce, dříve než byl vlastně prohlášen za svatého. A pak, když byl blahořečen a poté v roce 1622 svatořečen, byl postaven jiný kostel, který nesl jeho jméno, Sant Ignazio, který je kousek od této kaple. Oltář slaví Ignácův vztah k Bohu. Je výbuchem světla, drahocenných materiálů, zlata, lapisu lazuli, stříbra, bronzu a cenných mramorů. Vidíme malbu umístěnou ve velkolepém oltáři. Malba ukazuje svatého Ignáce před samotným Bohem. Klečí v černém hábitě před postavou Krista a drží prapor, jasně rudý prapor na kterém je jméno Ježíš. Obraz představuje Ignáce jak snažně prosí Boha, aby byl přijat do nebe. A mimořádné je, že je to vlastně divadelní mechanismus. V nedávných letech byl mechanismus restaurován a opět funguje. Obecně každý den v 17:30 během patnácti až dvaceti minut za doprovodu zvukového a světelného představení obraz klesá. Nakonec sjede jako nějaké divadelní zařízení dolů, až pod oltář a posléze pod zem, a odkryje v plné kráse sochu svatého Ignáce v nadživotní velikosti. Zobrazuje, že zemřel a odešel do nebe, zde jej obklopují andělé obraz Svaté Trojice. Takže toto je barokní dekorace, barokní dramatizace nejvyšší kvality. A v pozadí je "machina" (mašina), již tehdy známá jako stroj. Celý objekt je dokonce i v potemnělém dni nádherně osvětlený, všechna ta neuvěřitelná schopnost zlata a polodrahokamů odrážet světlo, což skutečně činí. Ale když se podíváte na obraz samotný, je velmi zajímavý, protože pod hlavní scénou máme zobrazení čtyř hlavních kontinentů, Afriky i Nového Světa. Čtyři kouty světa, jak se jim tehdy říkalo, a i v kostele svatého Ignáce několik bloků odsud, máme podobnou malbu, i když mnohem větší, umístěnou na stropě. Jedná se o fresku stejného námětu - Ignácovy práce, učení a víry jezuitů, jak se rozšiřuje do čtyř částí tehdejšího světa. Co je důležité zmínit, že mnoho prostředků pro díla získávala nejen Církev, ale celá Evropa z kolonií. Přesně tak, jedná se o dobu mnoha světových kolonií a šíření víry. Socha za obrazem není originál. Část z ní je původní, ale velký masiv ze stříbrných a zlatých částí byl roztaven, při vpádu Napoleona do Itálie v roce 1798, také aby se zaplatilo vojákům. Také spálili mnoho Vatikánských tapiserií, aby z nich získali cenné zlaté a stříbrné nitě. Oltář byl poté zrestaurován během 19. století a je skvělé, že je stále ukázkou mnoha cenných a úžasných materiálů. Dodám, že mezi pozlacenými bronzovými dříky sloupů je spousta kousků lapisu lazuli. Lapis je ultramarínově modrý, je to jeden z nejcennějších materiálů, které známe, stále je to nejdražší barva na malování. Byla použita například v obraze "Poslední soud", který zcela vybarvuje. Pochází z Afghánistánu a je neuvěřitelně drahá, je třikrát dražší než zlato, třikrát cennější než zlato. Když malba klesne a odhalí se socha, hraje také hudební doprovod. To je ten nejhlubší zážitek.
0:00
3:48