1600-1800 Baroko a Osvícenství
Přihlásit se
1600-1800 Baroko a Osvícenství (17/35) · 10:23

Rembrandt, Tři kříže, 1653 Rembrandt, The Three Crosses, 1653 

Navazuje na 1300-1600 Renesance.
(hraje piano) Rembrandt byl velmi produktivní tvůrce grafik a tisků a jako ostatní významní malíří zajímající se o svou přicházející profesionální slávu využil výhod grafických technik, aby co nejvíce rozšířil a prezentoval svou práci To je pravda a je také fakt, že Rembrandt byl seznámen s pracemi ostatních umělců právě díky sbírání grafik. Jistě. Myslím si, že například vlastnil tisk Leondardovy "Poslední večeře". Jednoznačně to byl způsob jak šířit svou práci. Naprosto správně. A pracoval s různorodými prostředky pokud jde o grafiku. Tady se díváme na detail grafiky, kterou nazýváme "Tři kříže" Jedná se o kombinaci leptu a suché jehly, práce je datována do roku 1653. Kristus byl ukřižován ve stejném okamžiku jako další dva .. Kristus je ukřižován ve stejném okamžiku jako dva zloději, které můžeme vidět napravo a vlevo, dobrý zloděj a špatný zloděj. Okamžik, který je zde zachycen, je okamžik Kristovy smrti. Obloha tmavne, světlo září zpoza nebe, obloha přechází v temno na této straně a Kristus obrací svou hlavu k nebi a praví "Otče, proč jsi se mě zřekl?" a poté umírá. Neřekl také " Odpusť jim, nevědí co činí?" Správně. Podle jednotlivých evangelií a různých výkladových textů známe několik verzí popisujících tuto událost, ale podstatou je, že toto je poslední moment. Rembrandt využívá všech svých schopností, tak jako v malbě, světlo a stín, drama, akci, tak, aby zprostředkoval příběh tímto velmi dramatickým způsobem s lidmi běžícími pryč v dolní části obrazu a ... Římští vojáci na koních. Římští vojáci se zbraněmi na koních lidé klečící před kříži. Napravo je Marie v bezvědomí a úplně dole, postavy rvoucí si v žalu vlasy. A další lidé zabývající se svými záležitostmi. Ano, přesně. Ale možná bychom mohli říci pár slov o samotné technice tisku ... Jistě. ... co zde vidíme Jak jsem řekl, kombinují se tady dvě techniky, lept a suchá jehla, což jsou dvě techniky, které se často kombinují, protože obě jsou rycími technikami, jako i rytina, kde se linie vrývají do ocelové desky, jenž se pak tiskne na papír. Ryje se linka do desky, na ní je nanesen inkoust a tyto linie jsou pak černými liniemi, které vidíme na stránce. Takže vše co tady vidíme je linka. Správně. Nyní, rytím, což není to, na co se díváme tady, děláte linku nástrojem. Máte zaostřený nástroj, rydlo, ryjete linku, a potom, později, po nanesení inkoustu, vložíte rytinu do tiskařského lisu. Lept je mnohem pracovně náročnější, ale přináší hodně výhod. Vytváříte-li lept, je první věcí, kterou uděláte to, že nanesete na kovovou desku vosk. Potom nakreslíte, svůj návrh, přímo do vosku. Neryjete nic do kovové desky. To není tak namáhavé. V rámci samotné kresby to namáhavé není. Může být vytvořena velice rychle. Je to jako skutečná kresba, neryjete nic do kovu. Jen táhnete rydlo voskem ... Takže je tady určitá volnost. Je to velmi uvolněná, návrhářská svoboda tvorby. Například, postavy, které běží pryč. Ano, ti vypadají jako namalovaní. Vypadá to jako kresba. Je to pravděpodobně lept. Ten je opakem rytiny, která je velmi precizní, a nemůžeme si jej tedy splést s volnou kresbou. Správně. V každém případě, jakmile vytvoříte kresbu ve vosku, ponoříte desku do kyseliny. Na všech místech, kde je kresba, bude kov vystaven působení kyseliny, která daná místa vyleptá. Po chvíli ponoření desku vyjmete a usušíte, a následně oškrábete vosk. Nyní máte desku s liniemi vyleptanými kyselinou. To je opravdová chemie. Přesně. ... v desce. Přesně. A můžete dokonce získat různou šířku a hloubku linek tím, že ponoříte desku, necháte kyselinu chvíli působit, vyjmete, usušíte, přetřete některé z linií opět voskem a zopakujete postup s kyselinou. Dvakrát pokryté linky jsou poté díky kyselině více ostré a hluboké. To je lept. Suchá jehla je odlišná. V případě suché jehly pracujete přímo na povrchu kovové desky, používáte jehlu a ryjete přímo do povrchu desky. Musíte na to myslet téměř v násilných termínech, protože nepoužíváte velmi ostré nástroje, které se používají v případě rytiny, jenž dodávají kontrolu a přesnost této technice. Místo toho, v podstatě, musíte myslet na to nepoškrábat plát nehty. To je v podstatě to, co děláte se suchou jehlou. A můžete tedy říct, která část kresby byla vytvořena suchou jehlou? Určitě. Stíny v pravo a vlevo a tmavší stíny lidí níže vlevo, to vše je pravděpodobně vytvořeno suchou jehlou, protože linie suché jehly nejsou ... Precizní. Ale také jak táhnete jehlu kovem vytváříte pilinky na obou stranách linky. Něco jako hoblinky. Hoblinky, přesně, a ty se hromadí na obou stranách linky a když nanášíte inkoust na desku, chytá se nejen do linky. Hoblinky po stranách nasají inkoust jako houba, a díky tomu je linka suché jehly velmi silná a hedvábná. Působí jako černá kožešina, je to unikátní pro techniku suché jehly. Takže znovu, věci, které vypadají jako kresba, to je lept. Tam, kde chceme dosáhnout dramatické sametové temnoty, tak jak chtěl Rembrandt, použijeme suchou jehlu. Na tomto díle Rembrandt kombinoval techniky leptu a suché jehly, aby docílil jak detailů, tak i dramatické intenzity temnoty. A je to velmi dramatický obraz. Je to velmi dramatické, ale zjevně ne dostatečně, protože něco dalšího co můžete udělat s grafikou jako je tato je, že poté, co jste ji vytiskli, můžete znovu použít kovovou desku a změnit ji, pokud je tam něco, co chcete vymazat, můžete desku vyčistit, Pravděpodobně ale máme jen určitý počet možností, kolikrát to můžeme udělat než je deska nepoužitelná, že? Dá se to zopakovat vícekrát, například, umělec jako Rembrandt přepracovával desku sedmkrát či dokonce osmkrát. Ale obvykle to samozřejmě děláme jen párkrát. Můžete vymazat věci. Můžete přidat postavy. Můžete změnit hloubku linky, jestli ji chcete tmavší, nebo jestli ji chcete světlejší, a podobně. Poté to můžete tisknout znovu. Pokaždé, když uděláte změnu, a vytisknete ji, bude se jednat o takzvaný "nový stav". To je skvělé, protože když přepracujete olejomalbu, tak překrýváte co jste udělali předtím a měníte to. Tady uchováváte původní obrazy. Přesně. Vaše první kresba je tam stále, takže stále víte, jaká byla prvotní podoba, jaký byl originál. Toto je první podoba "Tří křížů", a Rembrandt ji změnil, a tisknul znovu, a tady máme druhou podobu, kterou také změnil a poté znovu tiskl, třetí podoba, změněna ve čtvrtou, a tady se díváme na pátou podobu. Páni. Změnil původní podobu vcelku dramaticky. Například, tady úplně dole, v centru tisku, byly dvě postavy utíkající pryč. Podívejme se na druhou podobu. Hlavou obrácenou směrem k nám ... Hlavou směrem k divákům. V páté podobě je jedna postava vpravo, ale ta jedna, která je vpravo v centru je pryč, protože Rembrandt chtěl vyloučit rozptylující prvky, abychom zaměřili pozornost, s větší dramatičností, na Krista umírajícího na kříži. A samozřejmě, tady je mnohem více použitá suchá jehla, čímž docházelo k většímu zčernání stran, ale také eliminaci postav. Což umocnilo dramatizaci. Ano, a také to vytváří pocit chaosu kolem Krista a tady jsou čitelné tvary a postavy vířící se kolem kříže v centru, vynořující se z chaosu, Přesně, samozřejmě. ... stala se velmi silným spirituálním obrazem. Ano, velmi. Podívejte se také, podívejte se na členy jeho rodiny a jeho následovníky dole vpravo, Panna Marie, která omdlela, pravděpodobně Jan Evangelista, v žalu svírající svou hlavu. Podívejte se na ně v páté podobě, ruce rozpřažené do strany ... Ano, ... ve vyjádření žalu a zděšení. Způsob, jakým tvář Panny Marie pluje v temnotě. Pak se podívejme na pravou stranu ... omlouvám se, na levou stranu grafiky, římští vojáci. Tady je vidíme jen tak stát okolo, nic nedělají, dokonce ani nevěnují okolí příliš pozornosti. Podívejme se na pátou podobu. Mnohem více výhružní. Mnohem více výhružní. Dále vlevo, jsou koně bez jezdců. Zatímco předtím, na nich někdo seděl, nebo alespoň tam stál, nyní tam jsou sami, postávají na zadních, což tomu dodává dramatický efekt. Také dva vojáci stojící blízko kříže, podívejme se na ně v první podobě. Jeden je odvrácený a obrací se Ano, baví se. ... ke svému příteli, úplně jako by se bavil. Ten druhý stojí hned po levici Krista, napohled jako by s ním neměl moc co dělat. Tady si všimněte jak Rembrandt otočil postavu nalevo, takže nyní je otočen, spolu se svým koněm ke Kristovi, což přitahuje Vaši pozornost více do středu, Voják po jeho levici je okamžitě mnohem hrozivější. Velké, mohutné brnění, tento silný meč, který drží jako obrovskou dýku, vypadá také mnohem hrozivěji. Vypadá jako tzv. Stormtrooper z Hvězdných válek. Vypadá přesně jako on. Přesně. Určitě komunikace takového ... ... zla ohrožující kvalitu. Velmi dojemný obraz. Je to čitelné mhoha způsoby, a jeho temnota a forma se stávají zahalenými ale tak, že vše je mnohem působivější. Mm-hm, Přesně to bylo Rembrandtovým záměrem. Onen objev využití těchto technik pro zvýraznění síly, dramatu a hrůzy. Právě to zde sledujeme. A také vidím, určitým způsobem, dvě strany Rembrandta. V té první, se Rembrandt zajímá o lidi, běžné lidi a život, každodenní život a způsob, kterým Rembrandt kreslí, tolik různorodých charakterů a postav zvláště v jeho raných dílech. Zajímá se však také o spiritualitu a psychologickou sílu, to především v pozdním období. S tím se tady jasně potkáváme. (hraje piano)
video