Diego Velázquez, Vulkánova kovárna, c. 1630 Olejomalba, 223 cm x 290 cm (Museo del Prado, Madrid)Moderátoři: Dr. Beth Harris a Dr. Steven ZuckerVíce na: http://www.smarthistory.org/Velazquez-Las-Meninas.html

Jsme v Madridu v muzeu Prado a díváme se na Velazquezovo rozměrné plátno. Toto je obraz s názvem Vulkánova kovárna. Někteří historici umění jej popisují jako tak trochu burleskní, posměšný. Zde vidíme Apolóna, boha slunce a básníků se svatozáří nad hlavou, jak se baví s Vulkánem, který kuje brnění a tvrdě pracuje celý den. Apolón za ním přišel, aby mu řekl, že jeho žena Venuše má románek s Marsem, bohem války. Podívejme se, jak se oba dva tváří. Jako by na chvíli zapomněli úplně na všechno. Apolónova záda jsou napnutá, jeho hlava vztyčená. Je zaujat hlavně sám sebou, protože potřebuje Vulkánovi sdělit svou skandální novinku. Vulkán vypadá naštvaně a nebezpečně. V jedné ruce drží do ruda rozžhavený kus kovu a v druhé kladivo. Vypadá jako by se nebál udeřit kohokoliv nebo cokoliv, co se mu namane do cesty. A podívejte se na jeho tělo. Má vypracovaný trup, břicho a svaly na rukou. Ale jeho tvář je jako z Caravaggiova obrazu. Není zrovna ideálním krasavcem. (Na naše poměry.) Tedy krom toho krásného těla. Vlastně všechny mužské postavy mají krásná, ideální těla. Jako kdyby se Velazquez inspiroval uměním starověkého Řecka a Říma. Nebo renesančními umělci jako byl Michelangelo. Nebo plátny od Caravaggia. Ale tváře postav vypadají jinak, že? Ano. Nejsou už tak krásné, idealizované. Vlastně vypadají dost realisticky, i když nejsou namalovány s jasnou prestižností. Toto vše na obraze vytváří určité napětí mezi realistickým, zemitým způsobem malby, charakterem postav a tím, co dělají a jakými gesty vyjadřují své emoce. A také tím, jak se tyto postavy svým vzezřením podobají klasickým sochám, jejich těla vypadají jako klasické antické sochy. Ale zároveň tu nesedí ještě něco. Pochybuji, že by Francouzi či Italové zobrazili takto důležitý mytologický příběh zrovna tímto, téměř komickým způsobem? Co myslíš? - Přesně tak. Podívej se na toho muže, který stojí jako druhý zprava. Vypadá tak udiveně, až to působí směšně. Je v tom obsažen takový lidský smysl pro vtip, šarvátku. Působí to snad až příliš opovážlivě přistupovat k této klasické látce bez úcty a respektu, jak je zvykem. Zároveň však tato malba působí lehce jako malířovo procvičování. Uprostřed máme tři mužské postavy zobrazeny ze tří různých úhlů. Muž napravo je Vulkán, stojí k nám čelem, další je otočen zády a poslední je z profilu. A ještě je tam jedna postava, která ke skupince tří ostatních přichází. Trojice mužů skoro připomíná jinou trojici, a to trojici tří žen - Tří grácií. - Skutečně! Skupinka vypadá velmi naaranžovaně a uspořádaně. Jako by tento obraz měl být reklamou pro potencionální umělcovi mecenáše. Velazquez tento obraz namaloval, když byl ještě docela mladý. V té době na Rubensův popud vyrazil do Říma a možná se snažil předvést, co umí. Včetně malby nahých mužských těl. V každém případě dokázal předvést, že je umělcem schopným neotřelého přístupu, který umí posouvat hranice toho, jak lze pojmout starý známý příběh.