Umění 20. století
Přihlásit se
Umění 20. století (39/62) · 4:07

Arbus, Chlapec s granátem jako hračka, 1962 Diane Arbus, želatinový stříbrný tisk, 15-1/2 x 15-1/16 palců nebo 39.4 x 38.3 cm (Metropolitanské Museum umění)Hovoří: Dr. Beth Harris, Dr. Shana Gallagher-Lindsay

Navazuje na 1800-1907 Průmyslová revoluce.
- Zdravím, jmenuji se Beth Harris. - A já jsem Shana Lindsay. Budeme hovořit o této podivné a znepokojivé fotografii. Její autorka je Diane Arbusová. Newyorská fotografka ve dnech roku 1962. Tento snímek se nazývá Chlapec s granátem jako hračka, New York City. Je neuvěřitelně znepokojující. Dítě drží ve své ruce granát, což je velice zvrácené. Vypadá, jak kdyby s ním bylo něco v nepořádku. Když si prohlížíte její fotografie, pokaždé vás vtáhnou něčím, s čím se můžete poměrně snadno identifikovat, ale na druhou stranu vypadají velice odlišně, mohli byste říci nepříjemně. - Tobě se to nezdá nepříjemné? - Ale ano, i když sama děti mám a převážně chlapce, a občas dělají takovéto obličeje. Je to jen v jejich představivosti, oni si hrají. Ano, to je pravda. Mohli byste si až myslet, že na této fotografii není mentálně zcela v pořádku, že je to více, než jen hra. Pravda, jeho krk je neuvěřitelně napnutý. Zajímavé je to, že svoji fotografickou praxi získala jako asistentka svého muže v jejich domácím studiu, kde fotili snímky zaměřené na módu. Takže tento typ napjatého malého tělíčka je něco, co by si pro svou komerční práci nikdy nevybrala. Všechno muselo být velice elegantní a hladké. U tohoto snímku nás chce spíše upozornit, přimět k zamyšlení. Takže ona toho chlapce poprosila, aby jí zapózoval? Mohla ho potkat v parku a poprosit ho, aby jí zapózoval? Ano, patrně se pouze procházela po parku a hledala něco, co by vyfotila. Našla tohoto chlapce a on souhlasil. Jak můžete vidět na těchto miniaturách, nastavila si ho několika různými způsoby. Zde stojí vedle veliké ptačí vany. Na ostatních fotografiích vypadá dost všedně. Správně. Tady máme elegantní postoj na pěšině. Potom ho přesunula do této oblasti, kde v pozadí můžeme vidět strom, což je konec konců ten stejný strom, stejná oblast ze závěrečného snímku. Myslím, že se jí líbilo to prosvítání slunečních paprsků. Můžeme vidět, jak zezadu tenounce přichází světlo. Nakonec si tento snímek vlastně vybrala. -- běž zpátky-- Jeho postoj navazuje na kmeny stromů. Jeden strom s kšandou dolů k nohám. Takže tam vzniká trochu přetnutý výběr. Také párování stromů sedí s párováním dvou nohou. Jedna kšanda padá dolů. Vytváří napravo smyčku, stejně jako malá větev vyčnívající ven ze shora z druhého stromu napravo. A ruce dělají tu samou věc. Stále je tam zároveň symetrie i asymetrie. Je zde také samozřejmě vzor na jeho košili, který nějakým způsobem zrcadlí prosvítající světlo dole za ním. Vypadá to, že je skoro až těžištěm pro vše okolo něj, jako kdyby se to vynořilo přímo z něj. Je skoro jako světelná svatozář, protékající světlo kolem něj. Přesně tak, jak světlo slabě přichází z poza něj, vypadá to, jako kdyby světlo bylo přímo projektováno směrem k nám. Světlo tvoří skoro až ornamentální prvky. Něco jako renesanční šachovnicová podlaha. Pořídila tento snímek obyčejným objektivem? Ano, používala fotoaparát typu "roller-flex" s hledáčkem, který jí umožnil vidět obraz. Obvykle ho měla zavěšený okolo pasu, takže se dívala dolů do fotoaparátu a tam byl ještě jeden, který vlastně používala ke snímání.
video