Guggenheimovo muzeum Frank Lloyd Wright, Solomon R. Guggenheimovo muzeum, New York City

(hra na piano) Jmenuji se Steven Zucker a stojím před Guggenheimovým muzeem s Matthewem Postelem, historikem architektury. Stojíme před jednou z nejvěhlasnějších budov v New Yorku, rozhodně je jednou z nejneobvyklejších budov. Kráčíme po Páté Avenue. Podél řady předválečných budov, z vápence a glazovaných cihel, přibližně stejně vysokých a pravoúhlých - v podstatě takové krabice. Pak zničehonic narazíte na tuto nevázanou stavbu. Co tím Wright zamýšlel? Chtěl navrhnout něco, co by zanechalo stopu... ...nezapomenutelnou stopu na Manhattanu. Frank Lloyd Wright jej navrhl až na konci své kariéry. Datování této stavby je vlastně trošku složitější. Byl najat... ...v roce 1943. Slavný model, se kterým jej často vidíme na fotkách spolu s Hillou Rebay a Solomonem R. Guggenheimem, pochází z roku 1945, ale stavba byla dokončena až v roce 1959. Co vysvětluje takové zdržení? Jak k tomu dojde? Potýkali se s mnoha překážkami. Byla druhá světová válka, ke konci 40. let došlo k poklesu ekonomiky, probíhala Korejská válka a pak samozřejmě také vyvstává otázka, jak postavit spirálovité muzeum pouze z betonu. Je složité jej dokonce popsat! V průčelí se nachází dvě hlavní hmoty a most, který je spojuje. Vykazuje ohromnou jednotu formy. Kruhy se znovu a znovu opakují. V čem se podobá stavbám, které předtím navrhl? Od samého začátku se zajímal o geometrii. Zajímal se o vzory. Využíval vzorování cihlami, využíval vzorované podlahové úpravy. Líbily se mu vzory, ať už šlo o šestiúhelníky nebo osmiúhelníky či trojúhelníky. Tady se mu naskytla příležitost použít kruh. Vidíte je všude, jsou zabudované do chodníku v průčelí budovy, a samozřejmě je lze spatřit v rotundách. Je to Perretův beton, že? Je podpírán výztuží. Jeho první stavby jsou v podstatě z litého betonu, z betonových bloků, jako je chrám Unity Temple. Ačkoli v některých místech pravděpodobně kov ke zpevnění betonu použil. Tato budova, kvůli šířce ramp a zdí musí být tvořená z jednoho nepřerušeného povrchu, vyžadujícího k udržení konstrukce hromadu různých typů výztuže podobných klecím. Vytvářel něco neuvěřitelně ambiciózního tím, že ponechal úplně otevřené atrium, že použil konzolové rampy, které se obtáčí napříč atriem a poskytují nám prostor pro výstavu. Mnohem více konzol je vidět vně budovy, takže celá budova se zdá neuvěřitelně vratká, posouvá hranice inženýrství. V tom mi tak trochu připomíná svého vizuálního předchůdce, je podobná Pantheonu, který ohromně moderně a významně využil betonu. Rozhodně je podobná Pantheonu a Hagii Sofii. Je inspirována expresionistickou architekturou 10. a 20. let 20. století. Zvláště německou, že? - ...německou. - A rakouskou... Když se nad tím zamyslíte, jedna věc je mít tyto představy a další je pak je uskutečnit. Realizovat je. Wright nakreslil skvělé kresby. Vyrobil úžasný model. Měl bohatého sponzora. Otázkou ovšem bylo, jak hodlal muzeum postavit. Konec konců člověk, který pro něj muzeum zkonstruoval si zaslouží velké uznání. Zhotovitelem byl muž, jenž stavěl parkovací garáže. Nenavrhl Frank Lloyd Wright také autosalon na Park Avenue, který měl rampu pro auta? To je pravda. Je ve stylu Guggenheimova muzea. A obchod v San Franciscu... Muzeum bylo původně nazvané "Muzeum nepředmětného umění", což byl dříve způsob označení abstrakce. V současnosti je nazýváno Solomon R. Guggenheimovo muzeum. Guggenheim pocházel z velmi zámožné rodiny, která vydělala peníze prostřednictvím dolů. Také jsme zmínili ženu jménem Hilla Rebay. O koho šlo? Hilla Rebay pocházela z Německa a byla abstraktní malířkou. Do Spojených států přišla ve 20. letech 20. století. Poměrně často svá díla vystavovala a Solomona potkala, když ji jeho žena zadal zakázku udělat manželův portrét. Vzniká zde zajímavá nespojitost, protože když se zamyslíme nad Frankem Lloydem Wrightem jako architektem napadne nás naprostý opak, skutečně protiklad k Evropským modernistům. A teď tady vytváří stavbu, která je má ubytovat. Jenže Wright nebyl první volbou. Když bylo Hille Rebay navrhnuto, aby jej najala údajně řekla: "Myslela jsem, že je mrtvý." Ale ne! Zvažovali několik architektů. Ale konečně Wright byl slavný, byla mu věnována spousta pozornosti poté, co vystavili jeho Vodopád v Muzeu moderního umění. Muzeum moderního umění mu v roce 1940 věnovalo retrospektivní výstavu. Mělo původně muzeum stát na tomto místě? Pátá Avenue hned přes ulici z Central Parku, 88th, 89th Street? Solomon Guggenheim začal financovat své muzeum ve 30. letech. Přesouvali se do rozličných lokalit. Vlastnili plochu, kde dnes stojí Lever House na 54th Street. Zcela jasně toužili po věhlasné stavbě, chtěli stavbu, která bude hodně vidět. Frank Lloyd Wright byl vzdálený bratranec Roberta Mosese, jenž byl vedoucí plánování v New York City, cestoval po Manhattanu v otevřeném Cadillacu, a hledal dokonalé umístění. Je to jen pár bloků na sever od Metropolitního Muzea umění, velké bašty klasicismu. Předpokládáte, že se jednalo o vědomé převzetí tradice? Myslím tím, že muzeum vždy bývalo druhem palácové architektury. Jsem toho názoru, že šlo o dost radikální úsilí. Každá stavba čerpá z jiné stavby. Avšak Wright se snažil, jako ostatně vždy, vytvořit něco nového. Co to dělá s uměním, které obsahuje? Podrobuje si umění či mu vytváří rám tak, že jej vyzdvihuje a vizuálně nás nadchne? V muzeu se projevuje vtipný a ambiciózní, ale také, myslím, bojový vztah k modernismu. To znamená, že obal muzea je pro sbírku záměrem, že? Správně. Otázkou je - mělo by být muzeum jakousi neutrální nádobou? Měly by obrazy viset v jednoduchých bílých krabicích? Nebo by měl architektonický návrh přispět k estetickému zážitku? Muzeum obsahuje trochu dvojčinnosti a je v něm špetka ješitnosti, z níž vlastně tato otázka vyvstává. Stavba nemizí v pozadí, zůstává dost v popředí, a nutí nás zápasit s podobnými pochybnostmi. Horlivě střeží své vlastní prvenství. Pak je tu stále nepřátelství mezi přímočařím a dvojdimenzialitou pláten a dynamikou stavby. Prospívá obrazům, že jsou v něm vystaveny? Možná ne obrazům samotným v izolaci, ale třeba jeden z problémů je, že když se dostaneme do období modernistů nepřemýšlíme o obrazech v izolaci. Přemýšlíme o způsobu, ve kterém souvislosti vytvoří význam. Wright prosazoval tuto docela silnou souvislost. Domnívám se, že Hilla Rebay chtěla zbořit hranice a myslím, že Wright byl pro to dokonalým kandidátem. (hra na piano)