Pět tipů jak učit o uměleckých dílech | Vzdělávací program MoMA Lektoři MoMA představují tipy a strategie, které můžete snadno zahrnout do své výuky.

Ahoj, já jsem Lisa Misolová a jsem lektorka v Muzeu moderního umění, kde se právě nacházíme. Věnovala jsem tu spoustu času povídáním si se studenty a učiteli o obrazech v naší sbírce. Nyní bych se s vámi ráda podělila o pět tipů, jak mezi studenty probudit zájem o umělecká díla. Jeden z největších problémů je podle učitelů to, jak studenty přimět, aby se zastavili a umělecké dílo si skutečně prohlédli. U nás v MoMA se snažíme upoutat pozornost studentů tím, že jim klademe doplňovací otázky. Jde o takové otázky, na které se nedá odpovědět jen "ano" nebo "ne". Čeho jste si všimli ještě? Celková velikost tady toho obrazu je mnohem větší. Co ještě vidíte? To je Oprah? Ano, co byste mi k tomu ještě řekli? Co ten obraz znázorňuje? Je plochý. Tento typ otázek podporuje studenty, aby formulovali vlastní myšlenky, pozorovali a dokonce interpretovali, co vidí, aniž by o tom uměleckém díle předtím cokoliv věděli. Jakmile s pomocí doplňovacích otázek dosáhnete živé diskuze, potvrzujte odpovědi studentů a udržujte jejich pozornost tak, že jejich odpovědi zopakujete jinými slovy celé skupině. Je velice důležité, abyste jim neřekli všechny informace hned dopředu, ale abyste informace pomalu vrstvili. Necháváte tím prostor pro jejich vlastní interpretaci a nápady do další konverzace. Původně chtěl zobrazit vesnici, společenství, ve kterém vyrostl, ale nebylo to přesně ono, tak přidal několik těchto nereálných věcí. Některým studentům nemusí být příjemné hovořit před velkou skupinou. Nemusí jim být příjemné, že hovoří o svých myšlenkách před svými spolužáky. Ráda proto zařazuji činnosti, které zahrnují i jiné způsoby učení jako psaní nebo kreslení nebo dokonce fyzické cvičení jako např. zaujmout stejnou pozici jako některá z postav na obraze. Někdo se tu ptal, jestli to musí být skutečné nebo vymyšlené? Může to být obojí. Je jen na vás, jak si pohrajete s čárami a tvary. Pokud zapojíte studenty do jiných způsobů výuky než je rozhovor, získáte odpovědi, které byste jen s pomocí konverzace nezískali. Pokud se vám podaří přimět studenty, aby přemýšleli o svých osobních zážitcích, které se vztahují k uměleckému dílu, vytvoříte souvislosti a čím více jich vytvoříte, tím větší zájem budou studenti mít a tím více informací se nakonec naučí. Souvislost informací s myšlenkami je to, co ve skutečnosti studenty aktivuje a co způsobí, že se chtějí uměleckými díly sami zabývat. Pokládali jste tedy otázky, vrstvili jste informace, zapojili jste různé typy činností a vytvořili jste souvislosti. Můj poslední tip pro vás je reflexe. Je velmi důležité nechat si čas na reflexi a syntézu toho, co se studenti naučili. Dá se to udělat několika způsoby. Můžete jim jednoduše položit otevřenou otázku, co je hlavní myšlenkou díla. Nebo se jich můžete zeptat, co nového se o tom díle dozvěděli. Můžete je také nechat o tom něco nakreslit nebo napsat. Cokoliv. Je ale důležité si nechat tento čas na reflexi a syntézu jejich myšlenek. Bludiště. Já vidím židli. Je to jako dopravní ruch. To není bludiště. oh, oh, oh, oh, to je abrghini! Je to celá stěna plná aut. Přesně! Je to jako semafory na ulici. Silnice, auta a ty krabice... To bylo... Budeme teď chvíli potichu a až budeme TIŠE... dívali jste se sem a najednou jste viděli věci jako dopravní ruch, bludiště, vidíte všechny ty barvy, je to jako stolní hra, viďte? Pokud zahrnete těchto pět tipů do své výuky, snadněji probudíte ve svých studentech zájem o umělecká díla.