Revoluce a moderní společnost
Přihlásit se
Revoluce a moderní společnost (2/6) · 11:52

Revoluce na Haiti Svoboda a sebeurčení byly v 18. století populární myšlenky i pro obyvatele nejvýnosnější francouzské kolonie Saint-Domingue, kde 90 % populace tvořili otroci. Těm slova o volnosti, rovnosti a bratrství zněla dobře. Proto se povstalci, Francouzi, Britové a Španělé poprali hned ve dvou revolucích.

Navazuje na Renesance, kolonialismus a obchod s otroky.
(jízda na židli) Ahoj, jsem John Green. A tohle je Crash Couse světové historie. V kurzu je poslední dobou hodně revolucí a i dnes budeme mluvit o často opomíjené Haitské revoluci. Haitská revoluce je boží, obsahuje dvě z mých velmi oblíbených věcí. První - ukončení otroctví a druhá - zranění Napoleonových citů. Nemůžu si pomoct, Napoleone, rád tě vidím trpět. (hudba) Francouzská kolonie Saint-Dominigue začínala v 17. století jako pirátská základna. Její francouzští obyvatelé se živili prodejem kůže a uzeným hovězím zvaným boucan. Hovězí bylo z krav, které tu nechali Španělé, kteří jako první přistáli na ostrově. Ale po roce 1640 prodejcům masa začaly docházet krávy. Tak si řekli: "Co by bylo lepší..." "než prodávat maso? Okrádat španělské lodě." Ty, jak si pamatujete, byly naloženy stříbrem z Jižní Ameriky. Do poloviny 17. století Francouzi přesvědčili hodně kapitánů, aby zanechali pirátství a usadili se na ostrově. Mnoho z nich investovalo jejich lup do třtinových plantáží, které tehdy byly dost úspěšné ve výrobě cukru a sdírání kůže z pracujících. Brzy se tento ostrov stal nejcennější kolonií v Západní Indii a možná na světě. Vyrábělo se zde 40% cukru a 60 procent kávy pro Evropu, bylo zde více otroků než kdekoliv jinde, kromě Brazílie. Jak si pamatujete z lekce o obchodu s otroky, s otroky na cukrových plantážích se zacházelo mimořádně brutálně. Do konce 18. století bylo každý rok přiváženo na Saint-Domingue více než 40 000 otroků, což bylo víc než celá populace bělochů na ostrově. Do konce 19. století otroci tvořili okolo 90 % obyvatelstva. Většina otroků se narodila v Africe, protože špatné životní a pracovní podmínky bránily přirozenému růstu populace. Historik Alfred Crosby napsal: "Zhruba platí, že pokud příjem kalorií člověka je dostatečný," "nějak se doklepe k dospělosti a pak se bude množit." V 18. století na Haiti to neplatilo kvůli žluté zimnici a neštovicím a otřesným pracovním podmínkám. Plantáže byly velké. Pracovalo na nich víc než 200 otroků, mnoho z nich, někdy většinu, tvořily ženy. Koloniální společnost na Haiti se dělila na 4 skupiny, což mělo vážné důsledky pro revoluci. Na vrcholu byli bílí plantážníci, kteří vlastnili plantáže a otroky. Často tihle pracháči nežili na Haiti, ale zůstali ve Francii a nechali své zástupce páchat skutečná zvěrstva. Pod nimi byli bohatí míšenci. Většina Francouzů na ostrově byli muži a často zplodili dítě s otrokyní. A pak osvobodili své děti. Nebylo to od nich pěkné? Do roku 1789 tu bylo 24 800 svobodných míšenců a třicet tisíc bělochů. Svobodní míšenci hodně přispívali ke stabilitě země, sloužili v milici a v místní policii. Mnoho bohatších z nich dokonce vlastnilo plantáže a vlastní otroky. Na sociálním žebříčku pod nimi byli chudí běloši neboli petite blancs, kteří pracovali jako řemeslníci. Na dně společnosti byli otroci, jichž byla drtivá většina. Vím, co si myslíte. Tohle je recept na trvalou společenskou stabilitu. Ne, nebyl! Když v roce 1789 vypukla Francouzská revoluce, všechny skupiny si mohly na něco stěžovat. Otroci byli očividně neradi otroky. Svobodní míšenci stále byli diskriminováni kvůli zákonům, i když se stali bohatými. A chudí běloši, byli chudí a nelíbily se jim výsady bohatých svobodných míšenců. Majitelé plantáží si stěžovali na zákony a snahy vlády trochu zlepšit životní podmínky otroků. V podstatě říkali, že by vláda neměla zasahovat do jejich byznysu. Takže všichni byli nešťastní. A otroci na tom byli zdaleka nejhůř. Pane Greene! Vždy říkáte, že otroctví je na nic. Je to opravdu horší než pracovat za minimální... Jo, tady tě zastavím, já z minulosti, než se ztrapníš ještě víc. Často je slyšet lidi snažící se pochopit otrokářství, že všechno nemuselo být tak špatné a že se to moc nelišilo od práce za minimální mzdu. Vědí to, protože, kdyby to bylo tak špatné, otroci by se vzbouřili, což se nestalo. No, přirovnávat otroctví se špatnými pracovními podmínkami opomíjí fakt, že když pracujete třeba ve Foxconnu, Foxconn neprodá vaše děti jiné firmě. Zadruhé, jak brzy uvidíte, otroci se vzbouřili. Nepokoje na budoucím Haiti začaly v roce 1789, když otroci zaslechli drb, že je král Francie osvobodil. I když Francie byla za oceánem, zprávy o změnách dorazily i k lidem na Haiti, kde Deklarace práv člověka a občana vystrašila majitele půdy a dala naději otrokům a svobodným míšencům. Někteří chudí běloši tehdy tvrdili, že diskriminace vůči černochům není dostatečná. Sami se identifikovali se třetím stavem a žádali snížení úroků, tak aby mohli splatit své dluhy. A začali lobbovat za nezávislost kolonie. Jejich myšlení ukazuje, do jaké míry otroci nebyli považováni za lidi. Tito chudí běloši si mysleli, že oni jsou ti utlačovaní na Saint-Domingue, protože si nemohli dovolit vlastní otroky. Mysleli si, že když se stanou nezávislí, převezmou moc od privilegovaných a zavedou demokracii, kde bude mít hlas každý kromě 95 % obyvatel, kteří nebyli bílí. V roce 1791 tito chudí radikálové uchvátili město Port-au-Prince. Pamatujte, že do roku 1791 byla Francie ve válce s většinou Evropy. Stejně jako sedmiletá válka i francouzské revoluční války se odehrály doma i v koloniích. Francouzská vláda sem vyslala jednotky. Mezitím úsilí za volnost, rovnost a bratrství sílilo ve Francii a udělovat občanství podle rasy nevypadalo příliš spravedlivě. V květnu 1791 Národní shromáždění udělilo francouzské občanství všem míšencům, pokud vlastnili majetek a měli dost peněz a nebyli děti otroků. Petite blancs se to nelíbilo, což vedlo k vypuknutí bojů mezi nimi a míšenci s francouzským občanstvím. Poté v srpnu 1791 si otroci řekli: "Hm, jasně. Trhněte si všichni." A vypukla masová vzpoura otroků. Lídrem vzpoury se stal Toussaint Breda, bývalý otrok afrického původu, který později přijal jméno Toussaint Louverture. Louverture pomohl zformovat armádu otroků, která vzdorovala francouzským silám. Znovu, kontext revoluce ve Francii je velmi důležitý. Španělé neustále podporovali vzpoury otroků na Saint Domingue, v naději, že oslabí Francouze. Do roku 1793 nabízeli víc než jen podporu. Ve skutečnosti se Louvertoure stal španělským důstojníkem, protože osvobození otroků pro něj bylo důležitější než udržení si práv francouzského občana. V říjnu 1793 Britové, kteří také byli ve válce s Francií, jak si určitě pamatujete, se zde rozhodli vylodit. Proto si francouzští velitelé řekli: "Tuhle válku fakt prohrajeme, pokud budeme bojovat s Brity," "Španěly a otroky najednou. Tak osvoboďme otroky." A 4. února 1794 vydali dekrety propouštějící otroky na svobodu. Národní shromáždění v Paříži ratifikovalo tyto dekrety. Když zpráva o tom dorazila do kolonie, Louverture se přidal na stranu Francouzů a zvrátil výsledek války. Takže, nejúspěšnější vzpoura otroků skončila svobodou a občanstvím pro všechny otroky ve Francouzském Karibiku. Zrovnoprávněním ale příběh nekončil, protože Francouzi stále válčili se Španěly a Angličany v Karibiku. Naštěstí pro Francii Louverture byl dobrý generál a naštěstí pro obyvatele ostrova byl také schopný politik a mezi lety 1794 a 1802 úspěšně vedl kolonii k nezávislosti. Ačkoliv otroctví bylo zrušeno, systém plantáží s ním neskončil, protože Louverture a jeho krajan Andre Rigaud věřili, že cukr je zásadní pro hospodářství ostrova. Ale všichni byli placeni za práci a jejich děti nemohly být prodány. Teď to můžete srovnávat s Foxconnem. Brzy se rozhořel spor mezi Louverturem a Rigaudem, protože Rigaud se odmítal vzdát kontroly části ostrova a proto vypukla občanská válka, kterou Louverture s pomocí poručíka J. Dessalinese vyhrál během 13 měsíců těžkých bojů. Poté Louverture prosadil ústavu a na Saint Domingue to šlo celkem dobře, jediným problémem bylo, že technicky ostrov spadal pod Francii, což znamenalo, že mu měl vládnout Napoleon Bonaparte. Do myšlenkové bubliny! V roce 1799 se Napoleon chopil moci během puče a jeho nový režim, zvaný konzulát, protože on byl první konzul na způsob Římské republiky, prosadil novou ústavu, která stanovovala, že její zákony neplatí ve francouzských koloniích. Napoleon měl v plánu obnovit francouzskou říši v Severní Americe, kterou Francie ztratila během sedmileté války. Aby to udělal, potřeboval hromadu peněz z nejcennější francouzské kolonie. Saint-Domingue. Nejlepší způsob zvýšení zisku? Samozřejmě znovuzavedení otroctví. To si určitě mysleli bývalí otroci, když v roce 1802 se francouzská expedice vedená Napoleonovým švagrem, Charlesem Victorem Emmanuelem I. "mám moc jmen" LeClercem, objevila na Saint-Domingue. Tak začala druhá fáze revoluce na Haiti, boj za nezávislost. LeClerc zajal Louverturea a odvezl do Francie, kde zemřel ve vězení v roce 1803. I když to nezačalo povstání proti Francouzům, protože Louverture nebyl ve skutečnosti moc populární. Zejména proto, že chtěl, aby černoši pokračovali ve výrobě cukru. Místo toho, bývalí otroci začali bojovat, když se jim LeClerc pokusil zabavit zbraně. Tak začala partyzánská válka, kterou Francouzi, i přes lepší výcvik a zbraně, absolutně neměli šanci vyhrát. Ačkoliv Francouzi byli obzvlášť krutí, popravovali ženy i muže a dovezli psy žeroucí lidi z Kuby, Haiťané měli nejlepšího spojence ze všech. Nemoc. Konkrétně žlutou zimnici, která zabila tisíce francouzských vojáků, včetně samotného LeClerca. Čas na otevřený dopis? (jízda na židli) Stane! Kde je moje křeslo? Tvrdíš mi, že žluté křeslo se ztratilo? Vždyť bylo hvězdou show. Pořadí hvězd je takovéhle: první já, druhé křeslo, třetí tabule, čtvrtá Danica, pátá stážistka Meredith a šestý jsi ty, Stane. Jsi šestý! Sakra. Podívejme se, co je dnes v tajné přihrádce. Oh, obří chobotnice hněvu! Já jsem obří chobotnice hněvu! Ale ne. Rozbila se. (ach) Otevřený dopis nemoci. Drahá nemoci, proč se pořád stavíš do středu lidské historie? Většinou jsi jenom malý jednobuněčný organismus. Ale jsi tak domýšlivá a sebestředná, že se pořád mícháš do lidských záležitostí. Někdy sice pomáháš těm hodným, ale většinou ne. Vypadá to, že i když zasahuješ do lidské historie, je ti to úplně jedno. Nesnáším když lidé a taky mikrobi jsou tak sebestřední. A musela sis vzít volno, když měla narozeniny Stanova máma, to se mi vůbec nezamlouvá. Vůbec se mi tam nechtělo! Hodně štěstí, Johne Greene. Takže porážka a smrt jeho jednotek nakonec přesvědčila Napoleona, aby vzdal své naděje na americké impérium a vycouval. Stáhl všechny přeživší vojáky. Ze 40 tisíc, co dorazili na Haiti, se vrátilo jen 8 tisíc. Pak prodal Thomasi Jeffersonovi Louisianu. A tak díky bývalým otrokům na Haiti Spojené státy získaly tohle... 1. ledna 1804 Dessalines, který porazil Francouze, vyhlásil ostrov Saint-Domingue za nezávislý a přejmenoval ho na Haiti. To je název, který byl používán původně před příjezdem Kolumba. Haitská deklarace nezávislosti odmítla Francii a do určité míry i evropský rasismus a kolonialismus. Ústava vyhlásila podle knihy Revoluce otroků v Karibiku "širokou definici nového státu" "jako útočiště pro zotročené lidi všech druhů." Pro je tenhle malý ostrov tak důležitý, že jsme mu věnovali celou epizodu? Zaprvé, Haiti bylo druhým svobodným a nezávislým státem v Americe. A také zde proběhla nejúspěšnější vzpoura otroků. Haiti bylo 1. moderním státem, kde vládli lidé afrického původu. A také zmařili Napoleonovy snahy na vybudování velkého světového impéria. Dějiny Haiti od revoluce byly sice pokaženy tragédií, dědictvím ztráty životů během revoluce. 150 tisíc lidé zemřelo jenom v letech 1802 a 1803. Revoluce na Haiti je důležitá, důležitá proto, že obyvatelé Haiti více než kdokoliv jiný v éře revolucí bojovali za myšlenku, že nikdo by neměl být otrokem. Že lidé, kteří nejvíce potřebují ochranu státu, by takovou ochranu měli obdržet. Haiti se postavilo za slabé, když v tom zbytek světa selhával. Až budete číst o chudobě na Haiti, vzpomeňte si na to. Díky za zhlédnutí. Uvidíme se příště.
video