Příjmy a výdaje - Keynesiánský kříž a model IS-LM
Přihlásit se
Příjmy a výdaje - Keynesiánský kříž a model IS-LM (3/3) · 11:45

Detaily ohledně změny agregátních plánovaných výdajů Názorný příklad jak může změna vládních výdajů vést k novému bodu rovnováhy

Navazuje na Monetární systém.
Nyní chci navázat na to, co jsme probrali v minulém videu na téma Keynesiánský kříž a plánované agregované výdaje. Doplnit trochu více detailů a zamyslet se nad tím,jak by to mohl být užitečný koncepční nástroj pro keynesiánské smýšlení. Pojďme si něco trochu zopakovat. Předělám naši funkci plánovaných agregátních výdajů a doplním pár detailů. Řekněme, že toto jsou plánované agregátní výdaje a budou se rovnat spotřebě. V knihách to často uvidíte napsané takto Spotřeba jako funkce agregátních příjmů mínus daně a zde chci být velmi srozumitelný Oni netvrdí, že tento termín by měl být agregátní příjem krát agregátní příjem mínus daně. Tvrdí, že spotřeba je funkce tohoto právě tady. Stejným způsobem bychom řekli, že F je funkcí X, ale pokud dostanu Y-T nebo v podstatě pokud dostanu čistý příjem právě tady, spočítám vám spotřebu. Pokud to skutečně chcete vyřešit přímo matematicky, analyticky, museli byste definovat, co tato funkce je. Ale teď to napíšu takto a v dalším kroku definuji, co naše spotřební funkce je. Tohle je řekněme náhodná spotřební funkce a je funkcí čistého příjmu. Bude to vaše spotřební funkce plus vaše plánované investice, u kterých budeme předpokládat, že jsou konstantní, plus vládní výdaje plus čistý export. Nľkolik videí nazpľt jsme vytvořili nějaké jednoduché modely pro spotřební funkci. Tak pojďme jeden z nich použít zde. Řekněme, že naše spotřební funkce… Agregátní spotřeba je funkcí čistých příjmů, jako funkce příjmů mínus daně. Řekněme, že se to bude rovnat nějakým nezásvislým výdajům plus mezní sklon ke spotřebě; (Možná nemusím neustále měnit barvy, protože tohle už jsme viděli.) Plus marginální sklon ke spotřebě krát čistý zisk. Teď vidíte, že spotřeba, agregátní spotřeba je definována. Je definována jako funkce čistých příjmů. To je to, co ten zápis právě tady znamená. Mohli bychom nahradit výraz této funkce tímto zeleným zápisem právě tady. Můžeme říct, že agregátní plánované výdaje jsou rovny… toto je naše funkce spotřeby. Jsou rovny… (Udělám to stejnou žlutou. Jsou rovny autonomní spotřebě plus meznímu sklonu ke spotřebě krát čistý příjem, což je agregátní příjem mínus daně a potom samozřejmě máme ostatní výrazy plus plánované investice plus vládní výdaje plus čistý export… Plus čistý export. Potom to můžeme trochu zjednodušit tak, aby bylo jasné, které části jsou konstantní a které části nejsou. A jaké části jsou funkcí příjmů. V zájmu této malé lekce (můžete si pamatovat z předchozího videa) můžeme diskutovat, zda by daně měli být funkcí příjmů nebo ne. Ve skutečném světě, daně opravdu jsou funkcí příjmů, ale v zájmu této analýzy budeme prostě předpokládat, že jako investice, plánované investice, vládní výdaje a čistý export… Budeme v zájmu této prezentace předpokládat, že tohle je konstanta. Předpokládáme, že tohle je konstanta… Tohle je konstanta. Pokud předpokládáme, že tohle je konstanta, můžeme násobit, A i kdybychom nepředpokládali, že je to konstanta, i tak bychom mohli násobit, ale potom bychom tohle museli předefinovat z hlediska Y. Ale můžeme rozdělit C1 a tak dostaneme… Dostaneme (nemusím to pořád psát…) tady v této máme naše autonomní výdaje (C1 x Y)+(C1 x agregátní příjmy) - mezní sklon ke spotřebě krát daně plus všechen zbytek tady. Vlastně bych to mohl prostě zkopírovat a vložit plus všechen zbytek tady. Dovolte mi to zkopírovat a potom vložit. Plus tohle všechno a to se rovná naším plánovaným výdajům; plánovaným výdajům. Teď můžeme dobře přemýšlet o této části právě tady… Toto je ta funkce, takto to agregátní příjem opravdu ovlivňuje. Vše ostatní je zde konstanta. Napišme to v těchto výrazech. Máme agregátní plánované výdaje, které se rovnají meznímu sklonu ke spotřebě krát náš agregátní příjem; krát náš agregátní příjem. To je ten výraz právě tady. Oddělím to do kolonky. Vše ostatní je konstanta. Plus C0, což byly naše autonomní výdaje, mínus (C1 x T) Mezní sklon ke spotřebě krát T a obojí je konstanta v zájmu naší analýzy. Tohle všechno je konstanta a potom plus tohle ostatní. Potom plus tohle ostatní. Toto může vypadat jako fajnový, komplikovaný vzorec, ale ve skutečnosti je to poměrně dost přímé, protože předpokládáme, pro dobro naší analýzy, že všechno tohle, všechno tohle právě tady, všechno tohle je konstantní. Pokud byste zakreslili tohle právě tady, vypadalo by to nějak takhle. Tak to zakresleme. Opravdu toto je skoro to samé, co jsme dělali v minulém videu, ale teď doplňujeme nějaké detaily. Naše nezávislá proměnná bude agregátní příjem nebo HDP (jakkoli se na to chcete dívat) a potom naše vertikální osa jsou výdaje. Výdaje. A pokud to chceme zakreslit, tu konstantní část, tu část právě tady, pokud bych předefinoval tohle celé jako B, to by byla část, kde se to protíná s vertikální osou, to B právě tady. Mohl bych to celé přepsat, ale to by bylo otravné, takže to jen budu nazývat B. Tohle celé je B a potom dostaneme stoupající přímku a předpokládáme, že C1 je kladné. Bude mít sklon menší než 1. Předpokládáme, že lidé nebudou schopni utratit více, než co tvoří jejich agregátní příjmy. Utratí pouze zlomek svých agregátních příjmů. Toto tedy bude mezi 0 a 1. Naše agregátní plánované výdaje by byly přímkou, která by mohla vypadat nějak takhle. Agregátní plánované výdaje. Při myšlence na náš Keynesiánsky kříž, nelze dosáhnout ekonomické rovnováhy, pokud se agregátní výstup nerovná agregátním výdajům. Když se zamyslíme nad všemi možnostmi, kdy je ekonomika v rovnováze, nakreslíme přímku se 45 stupňovým úhlem, protože v každém bodľ této přímky je výstup roven výdajům. Výstup je roven výdajům, takže dostaneme naši 45 stupňovou přímku, která vypadá nějak takhle. Jen malé opakování, co tohle opravdu říká, je pozor na tohle. Pokud máme tyto agregátní plánované výdaje, tohle bude bod rovnováhy. Tohle je bod, kde se výdaje rovnají výstupu. Pokud si z jakéhokoli důvodu ekonomika vede dobře, a její výstup je nad tímto bodem rovnováhy, potom výstup, což je tahle přímka… Tahle přímka může být použita jako výstup nebo výdaje, protože je to přímka, kde se vzájemně rovnají. Tady je skutečný výstup větší, než očekávané výdaje nebo bych měl spíše říci plánované výdaje. A potom dostanete tyto celkové narůstající zásoby. Dostanete tyto veškeré narůstající zásoby a tak by skutečné investice byly větší, než plánované investice, protože máte tyto veškeré nahromaděné zásoby. Pokud je výstup pod bodem rovnováhy, potom jsou plánované výdaje výšší, než výstup a tak jsou lidé v podstatě… Ekonomiky skutečně budou muset čerpat ze zásob. A tak budou skutečné investice nižší, než plánované investice. Bude se z nich trochu čerpat, protože spotřeba zásob by byla považována za negativní investici. Důvod, proč jsem tohle celé vytvořil… Tohle opakování, možná s trochu větším množstvím detailů, než jsme probrali v minulém videu, je za hranicí použití Keynesiánského kříže pro tento druh analýzy rovnováhy. Důvodem je použít to pro keynesiánský pohled na to, jak můžeme potom ve skutečnosti změnit bod rovnováhy, protože pokud jen změníme výstup, je přirozené, je-li výstup příliš vysoký a yásoby se navyšují, že si lidé řeknou: „Mé zásoby se navyšují, budu produkovat méně" a výstup bude klesat. Pokud se budou spotřebovávat zásoby, budou produkovat více a vrátíme se zpět do bodu rovnováhy. Ale co když bod rovnováhy není, kde by se podle našeho názoru ekonomika měla nacházet? Co když je to výrazněji níže pod bodem plné zaměstnanosti? Co když je to výrazněji níže, než náš potenciál? Například, co když je potenciál ekonomiky při plné zaměstnanosti někde tady. Mohli byste debatovat o tom, co tento bod je, ale jak ho tam dostanete, protože nemůžete jen tak zvýšit nabídku. Nemůžete jen tak zvýšit výstup. To by prostě způsobilo nárůst zásob. Z keynesiánského pohledu bychom mohli říct, že jen chcete posunout tuto křivku. A existuje mnoho způsobů, kterými je možné tuto křivku posunout. Obecně můžete změnit kteroukoli z těchto proměnných právě tady, všechny tyto konstanty a to by způsobilo posun křivky. Například, vlády by mohla říct: Něco si vezmu. G by bylo na určité úrovni. Co když to G zvýšíme? Co kdybychom to změnily v cokoli co naše G je a potom přidáme nějakou změnu G? A přidají nějaký postupný přírůstek. A potom to bude vyšší o tento přírůstek právě tady. Možná si vezmeme tohle zde. Co se stane s křivkou? Posune se o ten přírůstek. Podívejme se, co se stane, když posuneme křivku nahoru o ten přírůstek. A to udělám červenou barvou. Pokud posuneme tuto křivku nahoru o delta G (rozdíl G)… Pokud to posuneme nahoru o delta G, bude to vypadat nějak takhle. Neměníte sklon křivky. Sklon je tohle právě tady. Jen měníte její průsečík, jen jsme přidali delta G sem nahoru. Tohle by bylo B, původní B plus delta G… Hádám, že by se to dalo takto říct. A tak naše nové plánované výdaje by mohly vypadat nějak takhle. ... To je docela zajímavé, protože teď je náš bod rovnováhy na znatelně vyšší úrovni. Náš bod rovnováhy, naše změna v bodu rovnováhy… Náš rozdíl ve výstupu ve skutečnosti více stoupl. Náš rozdíl ve výstupu byl větší než naše změna ve výdajích. Zdá se jako by to stálo za to, pokud věříte této analýze právě tady. Očividně důvod, proč se to stalo, je ten, že tato přímka měla nižší sklon. A tak nový průsečík mezi tím a v podstatě přímkou se sklonem o hodnotě 1, musí být více vystrčený. Co uvidíme v posledním videu, bude, že toto ve skutečnosti funguje i z matematického hlediska a je to shodné s tím, co jsme se naučili o multiplikačním efektu a to je v podstatě algebraický důvod, proč se tohle děje, proč vzniká větší změna ve výstupu než postupné navýšení poptávky. A to je díky multiplikačnímu efektu a to uvidíme v dalším videu.
video