Zánětlivá reakce Přehled zánětlivé reakce.

Každý už jsme si někdy poranili prst nebo něco jiného, poraněná část těla okamžitě trochu zčervená, trochu oteče, možná i pálí, což se také neobejde bez bolesti, která provází to, co se v tu chvíli v těle děje. Celkově vzato, všechny tyto symtomy (neboli příznaky), které zakoušíme jsou známy jako tzv. zánětlivá reakce. Dalo by se také říct, že v takovém místě došlo k zánětu. To se ví už... řekl bych od té doby, co se lidem stávají zranění. Myslím, že nejspíš s příchodem moderní medicíny začali lidé klasifikovat symptomy (příznaky) trochu podrobněji. Ale není nic nového říci, že došlo k nějakému druhu zánětu nebo k určitému druhu zánětlivé odpovědi. Ale o co jde v tomto videu je pochopit, co způsobuje tyto- říkejme tomu makrosymptomy. Co se děje na buněčné úrovni? Protože zánětlivá reakce je v podstatě skutečně prvním bitevním polem našeho iminutního systému. V první linii obrany stojí naše kůže, nebo tekutiny vně kůže nebo také membrány sliznic. Zánětlivá reakce je ovšem to, co se stane, pokud něco tuto bariéru překoná. Bodneme se hřebíkem, nebo se nějaký virus či bakterie dostane přes kůži nebo slizy které oklopují naše membrány. Toto... toto je to bitevní pole, tedy dokonce úvodní bitevní pole. Zařiďme si tedy jednu imunitní bitvu abychom viděli jak je to s tou zánětlivou odpovědí. A budu velmi stručný. Imunologie je stále velmi neprobádané pole. Je to oblast probíhajícího výzkumu. Stále objevujeme ony mechanismy a je to nesmírně složité. Jsem si jistý, že to budeme zkoumat ještě dlouho. To o čem budu mluvit, je tedy jen přehled, jen aby bylo jasné, kdo jsou hlavní aktéři a co obecně způsobuje červenání, otok, teplotu a bolest. Nakresleme si tedy nějaké kožní buňky. Nakresleme si tedy nějaké kožní buňky. Je to velké zjedodušení úplně všeho, ale je to jen k tomu aby bylo zhruba jasné, o co jde. Nakreslím tedy průřez- Takže tohle jsou nějaké kožní buňky, a potom... a tohle je okolní svět. a tohle je okolní svět. A meyi kožními buňkami nakreslím ještě jiné buňky... Povíme si o tom, co dělají. Ale nepůjdeme příliš do detailů. Téhle buňce budeme říkat žírná buňka. Nakreslím ještě pár žírných buněk. Ještě třeba jednu tady. To je žírná buňka. A jestli si vybavujete videa fagocytóze nebo fagocytech vypomenete si možná na jeden typ buněk zvaný dendritické buňky, které mají tendenci vyskytovat se poblíž kůže. Potulují se v oblastech, které se mohou dostat do styku s vnějším světem. Nakreslím pár dendritických buněk. Jsou to mimojiné právě ty buňky, které jsou užitečné při aktivování T-pomocných buněk. aktivování T-pomocných buněk. Říkáme jim dendritické buňky. nemají nic do činění s nervovou soustavou. Jenom vypadají, že mají na sobě dendrity a proto se jim říká dendritické, ale ve skutečnosti jsou to fagocyty. Mají sklony vyskytovat se poblíž styčných ploch s vnějškem a fagocytují částice a umí je prezentovat T-buňkám, které se tak mohou aktivovat a vyslat varovný signál, tedy komunikovat. Takže tohle je normální, funkční, spokojená kůže. Takže to je vnějšek. Na druhé straně je intersticiální tekutina. Na druhé straně je intersticiální tekutina. To je jen cool výraz pro tekutinu, kterou jsou buňkz obklopeny, tekutinu, která je omývá. Buňky jsou přímo napojeny na oběhovou soustavu. Kyslík přichází z oběhové soustavy do intersticiální tekutiny a najde si cestu k buňkám. Všechnz je tedy přímo napojeno na kapiláry, kapiláry hrají důležitou roli v našem oběhovém systému. Znázorněme si to. Namísto toho, abych je kreslil jako trubičky, nakreslím přímo buňky oběhového systému. Tady dole jsou endoteliální buňky kapilár. Takže tohle jsou doslova buňky tvořící stěny kapilár. stěny kapilár. A tohle je samozřejmě průřez. Mohl bych to nakreslit i jako trubičku. Není to jako sendvič, je to trubka. Všechno jsou to průřezy. Toto jsou tedy kapilární endotelové buňky a samozřejmě tady tudy nám proudí krev a v ní červené krvinky. a v ní červené krvinky. Tohle jsou červené krvinky. Proudí třeba tímto směrem. Na této straně jsou okysličené. Tohle budou tepny a posléye se stanou žílami Jak červené krvinky přijdou o kyslík. A samozřejmě můžete mít v oběhu bílé krvinky saozřejmě v mnohem menším množství než máte červených krvinek, ale jen na ukázku, že v oběhu jsou a že se v něm pohybují poháněny srdcem. Za normálních okolností probíhá zřejmě výměna plynů mezi oběhovou soustavou a intersticiální kapalinou a trochu mezi nimi proudí i nějaké buňky a proteiny. To co teď uvidíme nastává když dovnitř vnikne vetřelec. Řekněme, že někdo vezme hřebík, namočí ho v hnoji a píchne vás s ním. Podívejme, co se stane. Podívejme, co se stane. Někdo vás tedz píchl hřebíkem namočeným v hnoji. Hřebík je tedy plný nejrůznějších nečistot, patogenů, nejspíš má na sobě hromadu bakterií z toho hnoje. Nevymyslel jsem si ten hnůj jen tak náhodou. Je to pravděpodobně dobrý zdroj bakterií. Takže dřív, než prorayí první obranou linii, dřív než pronikne skrz kůži, ještě se odehraje pár věcí. Spousta z těch bakterií začne okamžitě plavat okolo v intesticiální tekutině. Do buněk, se kterými přijde do kontaktu, do těch prorazí. Některé buňky to pravděpodobně zabije. Také to nejspíš poškodí některé z našich kožních buněk a ty začnou okamžitě uvolňovat chemikálie. Tedy jen ty buňky, které toho zůstaly schopné. Začnou uvolňovat chemikálie, které jsou v podstatě nositelé zprávy - nejprve v intersticiální tekutině- zprávy, že se něco děje. Něco se mi stalo! Těmto se říká chemokiny. Těmto se říká chemokiny. A chemokiny jsout aké velmi obecné slovo, v podstatě jsou to malé molekuly nebo malé proteiny, které buňky vypouští jako svůj druh signálu. Chemo jako chemický, kine jako kinetický, pohyblivý. To jsou poslové. Pohybuí se. Vypustí se tedy ty chemokiny. A to je ohromně komplikované. Takže tohle je něco navíc. Chemokinů jsou spousty a spousty druhů. A taky máme ještě ty žírné buňky a ty mohou být aktivovány přímým kontaktem s rezavým hřebíkem. Může to být chemokiny uvolněnými z některých těchto buněk. Může to být molekulami uvolněnými některými y bakterií. Tzto bakterie uvolňují také růyné vedlejší produkty přitom jak vstupují do těla. A kterékoli z těchto látek mohou aktivovat žírné buňky a ty pak uvolní histamin. a ty pak uvolní histamin. Tak vidíte, žeje to spíš složité než jednoduché, ale myslím, že máte ponětí o co jde. A jestli vám je slovo histamin trochu povědomé, může to být proto, že jste si v poslední době dali antihistaminikum. Nejspíš během posledních pár měsíců, během období chladna. histamin je jedním y hlavních aktérů zánětlivé odpovědi a máte-li rýmu, plný nos a všechny tyhle věci, všechny ty vedlejší produkty zánětlivé reakce, antihistaminikum se v podstatě snaží zarazit zánětlivou reakci aby takové symptomy vymizely. To ale přináší otázku, jestli to musí být vždy nutně nejlepší? Protože tohle, jak říkám v tomhle videu, je první obranná linie. Je to první část bitvz našeho imunitního systému. Ale ten histamin, jedna z věcí, kterou histamin dělá je, že se dostane do endoteliáních buněk, které lemují naše kapiláry a donutí je oddělit se jedna od druhé a kapiláry tak dočasně rozšířit. Tomu se říká vazodilatace. Tomu se říká vazodilatace. Všechno se to aktivuje troškou histaminu. troškou histaminu. Jak přijde histamin dovnitř, roztáhnou se od sebe. Roztáhnou se a kapilára se zvětší. a kapilára se zvětší. Takhle vyniká pořádný otok, protože z ničeho nic se kapilára zvětší, má více tekutiny a nakonec se ymenšuje, což ypůsobí, že se tekutina shromažďuje okolo. Takže tomu se říká vazodialtace, jinak řečeno, že se naše kapiláry rozšíří. Zvětšují se. Plní se tekutinou. Nejen že se tu leccos shromažďuje- víc a víc čevených krvinek proudí sem, samozřejmě je tu hodně tekutiny, bílé krvinky... Ale také kapilární stěny se stávají propustnějšími. Najednou má všechno, co normálně nemá šanci ně projít mnohem lehčí cestu skrz. A jedna ztěch věcí, pro které teď bude jednodušší projít... a opakuji, co všechno se teď děje: Máme ony histaminy, které se dobývají do endoteliálních buněk a některé se možná dostanou i do séra. Tyhle chemokiny jsou lokálně propouštěny z tohoto poškozeného místa. Následuje tohle- zelená je byla barva molekul, které byly propuštěny díky virům. Chemokiny jsou modré. Všechny se tudy propouští. A tak s první odpovědí, fagocyty a konkrétně neutrofily, které jsou nejvíce bohaté na fagocyty, podtřídu bílých krvinek, jsou jsou přitahovány k chemickým látkám. Mají tendenci se pohybovat ve směru, kde je více těchto chemických látek. A nyní, když prostor mezi těmihle kapilárními buňkami má ještě více místa, mohou projít skrz. Takže co vlastně dělají- řekněme, že právě tam je neutrofil. je neutrofil. Začínají se něco jako stáčet podél stěny. Začínají se něco jako stáčet podél stěny. Říká se tomu marginace. Tlačí se podél této stěny a nakonec se protlačí skrz stěnu. Přilnou ke stěně a nakonec projdou skrz tyhle otvory v kapilární stěně. Říká se tomu diapedéza nebo extravazace. Někdy tomu říkáme emigrace. Tohle jsou všechno vybrané pojmy, ale v podstatně jde pouze o protlačení skrze stěny. Takže to je právě ten neutrofil. A poté, samozřejmě k vůli vazodilataci, tohle je místo, kde neutrofily ponechány a tohle je přesně to místo, kde jsou potřebné. Takže neutrofily zůstávají zde a poté dělají to, co dělat mají. Fagocytují některé bakterie pojídají je a některé dokonce úplně ničí. A to je to, co chceme, aby se stalo. Tohle je důvod, proč jsem řekl, že je zde bitevní pole. Ve stejnou dobu, vaše dendritické buňky (DCs) další fagocyty, požírají virusy a poté prezentují na svém povrchu. A nejde jen o neutrofily, které prochází dovnitř. Protože tohle je místo překrvení a všechny tekutiny jsou tady, jsou zde také B-buňky a T-Buňky které si taky razí svou cestu. Také budou procházet maginalizací, kde se stočí proti straně kapiláry a poté nastane diapedéza nebo extravazace kde procházejí skrz poté budou aktivovány a mohou se také podílet na specifickém imunitním systému. Takže celou pointou, kterou vám chci ukázat je -a to je důvod, proč jsem tlumočil tohle celé video o zánětlivé odpovědi, protože nejde prostě jen o jednu jednoduchou záležitost. Jde vlastně o bitevní pole, kde všichni herci přijdou a hrají, dokonce i první linie obrany vaší kůže a poté všichni ti herci, nespecifická reakce odpovědi na zánět je normálně zařazována jako nespecifická, protože se stává nehledě na to, co přijde, ale máme nespecifické herce jako neutrofily. Máme své specifické herce jako jsou B-buňky a T-buňky a máme také dodatečný nespecifický systém Nebudu zacházet do detailu, ale vlastně máme proteiny, které proudí v naší krevní plazmě, které jsou normálně v neaktivním stavu, ale když se projeví zánětlivá odpověď, tyhle proteiny se v podstatě aktivují a někdy - a tomu 100% správně nerozumíme- stanou se aktivními, rozštěpí se a rozštěpená forma těchto proteinů je je velmi přínosná - ve velmi nespecifické formě- pomáhá zničit přinejmenším některé z bakterií - v tomto případě. Takže přesně tady, tohle je dodatečný systém, který je opravdu jen souborem proteinů, který vždy prostě proplouvá kolem a jsou dobrým dobrým typem první linie nespecifického boje proti některým typům napadajících patogenů. Takže doufejme, že tohle nám dává dobrý smysl toho, co se děje při imunitní odpovědi. A jak si můžeme představit, všechna tekutina kolem všechna krev je shromažďována tady. Všechno z této tekutiny co prochází nejsou jen buňky, které jdou z našich kapilár do tkáňového moku, ale i tekutina a tahle tekutina se jmenuje exsudát. a tahle tekutina se jmenuje exsudát. Takže celé místo začne otékat, červenat, zalévat tekutinou a proto lze pozorovat z makro pohledu tyhle typy symptomů. Každopádně, snad to zhodnotíme jako užitečné.