Donald Judd, Bez názvu, 1969 deset jednotek mědi, každá 9 x 40 x 31 palců s 9 palcovými mezerami. (Guggenheim Museum, New York) Komentář: Dr. Shana Gallagher-Lindsay, Dr. Beth Harris

[Hraje hudba] Díváme se na sochu, která v mnoha ohledech na sochu nevypadá. Ano přesně. Nestojí totiž samostatně. Ne to nestojí. Je to spíše jako reliéf, ale není to úplně reliéf. Ne úplně, protože zde není žádné pozadí, ke kterému by byla připevněna. A ty izolované části jsou všechny stejné. Ano pravda. Toto je dílo Donalda Judda. Je to dílo tzv. minimalistického sochařství. Bylo zhotoveno roku 1969 a nemá žádný název. Má stejný tvar, který se pořád dokola opakuje. Takže tyto opakující se krabice nevyrobil on, jsou z továrny. Proto to má takovou strojově zhotovenou estetiku. Nějak mi připadá, že je to zhotovené tak, aby to na sebe vzájemně působilo v prostoru galerie. Rozhodně. Je velmi specifický v instrukcích, jak toto dílo pověsit, jak ho připevnit ke stěně. Objekty jsou od sebe umístěny 15 cm. Ale nebylo tomu tak vždy. Poprvé když to bylo sestaveno, mělo to být rovnoměrně rozmístěné až na strop. Takže velikost díla by byla ovliněna výškou, výškou stropu. Samozřejmě by se to měnilo v závislosti na místnost, ale toto to nedělá. Ano. Podle mě to je kvůli fotografii na kterou se právě díváme. A je to vyrobeno z něčeho, co má reflexní povrch. Něčeho, co má vysoký lesk. Vnějšek je vyroben z mosazu a, to je zde špatně vidět, na každě z krabic je umístěno něco jako plexisklové okno. Takže se přes to můžeme dívat a někdy jsou tyto skla i intensivně zabarvené. Jako třeba růžové nebo žluté nebo průsvitné. Takže to spolupracuje s prostorem a vytváří to stín a barevný efekt na stěně. Na bílé stěně galerie. Měli bychom zde myslet na sochy vyrobené z bronzu? Myslím, že ano i ne. Jedna z věcí, které se Judd a další minimalisté pokouší dělat je jít s dobou. Takže tady celá tradice, ve které pokračuje, je moderní umění, kde si vybíráte materiály a témata z vaší doby. A on si zde vybírá mosaz, který může být použit i ve starším umění. Ale upravil ho tak, aby vypadal jako kus plechu. Něco, co bylo vyrobeno v továrně. Něco, co nebylo vyrobeno jím, ale dělníky. Takže toto dílo oslovuje naší tovární industriální kulturu. Ano přesně. Neschovává se to za nic. Dává velmi explicitně najevo, že se nesnaží o ilusionistické umění. Nechce sochu udělat tak, aby vypadala jako člověk nebo prostor, který tam není. Takže zde jsou zřetelné krabice a plexisklo nám dovoluje vidět, že nejsou pevné. Takže zde je jasnost a doslovná kvalita, kterou chce ukázat. Připomíná mi to také mrakodrap a další modernistické formy. Přesně. To to přesně evokuje a jen čiré opakování tohoto tvaru pořád dokola ukazuje velkou modernost. Navrhuje strojovou výrobu, a jedna věc je chození na nákup a vidění té samé věci v obchodě. Přesně. Devět set kopií jedné stejné věci. Má to takovou produktovou kvalitu. Je lehké vidět čisté kvality tohoto díla, ta jeho lesklost. Plexisklo možná na první pohled působí moc jednoduše, ale při bližším prozkoumání můžeme nalézt mnoho barev, odlesků a hry se světly. (hudba)