Klíčové prvky studentské zkušenosti Jak by mohla vypadat idální třída?

Věříme v to, že začínáme s tím, že máme na paměti n-uživatele. A ve škole, n-uživatel je student. Takže když navrhujeme ideální učební prostředí pro studenty, necháme vás mít na paměti čtyři velké myšlenky. První je studentská odpovědnost. Druhá, osobní vzdělávání. třetí, vzdělání založeno na mistrovství, zběhlosti v oboru, a nakonec hluboké vztahy. Jednou mi učitel řekl, víte, staré rčení: "Kdokoli pracuje ve třídě se učí." No, v mé třídě, dělám všechnu práci a myslím, že je to velice pravdivé, co se týče mnoha našich škol po celém světě. Americký vzdělávací systém je jako obrovská kánoe, obsahující 50 000 000 studentů. A každý rok se několik tisíc statečných učitelů s pádly lámou v zádech ve snaze dosáhnout trocha pokroku na řece. Co se stane pokud dáme pádla studentům? Pokud je dokážeme přesvědčit, aby vynaložili úsilí, to je ta velká síla mnohonásobné změny, kterou hledáme. Je to jako by největší promarněný zdroj v našem systému bylo úsilí studentů. Tak se zamyslete ještě nad jinou věcí, která je, jak si myslíme celoživotní úspěch studentů studujících v institucích terciárního vzdělávání, okolo sebe nemají podporu, jaká je v primárních a sekundárních vzdělávacích systémech, a tak pokud se naučí uchopit svoje učení, mohou být v budoucnu mnohem úspěšnější. "Dokážu udělat více, než si lidé myslí, že jsem schopna udělat, protože jsem chytrá a vím, co dokážu. Vím, jaké věci dokážu." "Jestliže si neumíte stanovit plán a plnit ho bez toho, aniž by vás během toho někdo chválil nebo vás podporoval, tak vám to vážně omezí možnosti, co můžete udělat se svým životem. A myslím, že jsme všichni viděli, že studenti, kteří toto dokážou, jsou úspěšnější. Když přemýšlím o studentech, které jsem učil v minulých letech, zvláště na střední škole, láme mi srdce to přiznat, ale podíváte se na děti, které přijdou první den školy a víceméně můžete vyvodit, tohle dítě se dostane na univerzitu, tohle dítě ne, tohle dítě je, tohle není, a zkrátka, byla to dovednost sebe-směřování k odpovědnosti." Tak, druhá velká myšlenka co se týče studentské zkušenosti je personalizace. A tady se dostáváme k tomu konceptu, že každý student dostane, co potřebuje přesně tehdy, kdy to potřebuje. A v řeči vzdělání to nazýváme "diferenciace". Ale myslím, že "diferenciace" je slovo, které bylo vymyšleno, aby se učitelé cítili špatně protože ve skutečnosti to prostě nemůžeme udělat manuálně. A tady je možná technologie příslibem v tom dát učitelů potenciál dělat více "personalizace". Tak se myšlenka personalizace dostává ze stanovené osnovy, stanovenou rychlostí pro každého jednotlivého studenta. Nedávno jsem měl toto zjevení. Seděl jsem v zadní části třídy a pozoroval skutečně dobrého učitele v dobré škole prostě zpívat jeho/její nejlepší píseň a tancovat a snažit se udělat skvělou vyučovací hodinu. A tak nějak mě napadlo, že houf těch studentů už tuto látku zná. Možná třetina třídy tam sedí a kdybychom je teď otestovali, prokázali by znalost. Ale jsou to hodné děti, a tak se usmívají a přikyvují a čekají, ale je to v podstatě promrhaná vyučovací hodina. A jak je tak pozoruji, vidím jejich malé hlavičky žloutnout na modelu třídy, nebyla to ta pravá lekce pro ně. A pak si uvědomíte, že jiná třetina třídy, nemá výchozí znalosti nebo jim chybí určitá dovednost, která by udělala tuhle lekci přístupnou. Takže to není jen marnění jejich časem, ale je to skutečně frustrující, protože oni ví, že nejsou na tu lekci připraveni. A tito slabí studenti -- Viděl jsem, jak jejich hlavy červenají. A možná, pro třetinu třídy, to byla správná lekce ve správný čas. Byli ve své zóně nejbližšího vývoje a dostávali ten správný materiál. A možná tito studenti by zezelenali. A pak věc, která mě opravdu zasáhla byla, že já, jako pozorovatel a pravděpodobně dokonce i učitel, jsem nebyl schopný říci, který student patřil, ke které skupině. "Každé dítě může pracovat přesně na tom, na čem potřebuje pracovat, když je na to připravené. To je ohromné. Jedna z mých největších frustrací jakou učitel byla vždy skutečnost, že jsem věděl, že jsou děti, které sedí v mé hodině unudění kvůli tomu, co se učíme v hodině - oni se tváří jako, že je to pro ně jednoduché. A ačkoli se snažím co nejvíce rozlišovat, vím, že bych nikdy nedokázal naplánovat 30 odlišných vyučovacích hodin v jednom dni. Víte, bylo tam prostě taková spousta dětí s mnoha odlišnými potřebami, a jako jeden učitel snažící se naplánovat každou jednotlivou -- dokonce odlišit hodinu každý den skutečně jste nemohli vyjít vstříc potřebám všech dětí." Takže, příští myšlenka je vzdělávání založené na mistrovství. Nyní se zamyslete nad Brianovým příkladem a nad těmi studenty, kteří už se s tou látkou mohli dříve setkat. Nebylo by skvělé, kdybychom jim prostě dali předem test, tak aby mohli ukázat znalost a prostě pokračovat dál. Michael dokonce vytvořil skuečně hezké Otázky&Odpovědi na Forbes, s našimi přáteli z Learning Accelerator, za použití analogie vzdělávání založeném na mistrovství s kung fu. A zamyslete se nad tím na vteřinu. Víte, že v kung fu je posloupnost pásů. Víte, co musíte udělat, abyste dokázali mistrovství k získání určitého pásu, a studenti mohou být v podobné hale, pracovat na jejich osobních dovednostech, a pak postoupit dál, když skutečně prokážou mistrovství. "Na summitu se zaměřujeme na učení založené na mistrovství, protože jednoduše není v pořádku nechat studenty proplouvat od hodiny k hodině, rok od roku když jejich obsahová znalost je děravá jako švýcarský sýr. Takže, existencí systému založeném na mistrovství, kde studenti musí ukázat obsahovou kompetenci předtím, než mohou pokročit dál, Víme, že je vydáváme vstříc úspěchu na cestě, kdy se kurzy ztěžují a obsah je náročnější, protože budou mít základní úroveň kompetence, kterou získali. Takže, poslední myšlenka, které se držet, co se týče studentské zkušenosti jsou vztahy. Stále si myslíme, že učitelé jsou v centru jakéhokoli učebního procesu a že vztah mezi studentem a učitelem a upřímně i studentem a studentem, je základní a klíčovou částí každého dobrého učebního prostředí. Hodně lidí má obavy, a oprávněně, že pokud bychom prostě zavedli technologii do tříd, bude to ve skutečnosti příšerné pro vzdělání, protože studenti by byli tak trochu žijící mrtvoly, sedící před počítačovou obrazovkou 8 hodin a jen bezmyšlenkovitě klikající. Ale opravdu velké překvapení, které jsme viděli, když jsme se dostali do smíšených učebních prostředí je jak moc interakce probíhá mezi studenty. Odskakují si promluvit s ostatními studenty o jejich úkolech, mluví s učiteli, je tam mnohem více interakce jeden na jednoho. A nejdřív to vypadá skutečně překvapivě, ale uvědomil jsem si že když se zamyslíte nad typickým učebním formátem 30 studentů/1 učitel ve skutečnosti je velmi málo příležitostí pro personalizaci. Ale v těchto smíšených modelech, když máte tyto rotace v malých skupinách, příležitosti pro soukromé vyučování a další takové zážitky, je mnohem více času na interakci jednoho a jednoho. "Učitelé tráví o hodně více času diskusí jednoho s jedním nebo diskusí v malé skupině, dokonce i v prostředí střední školy. Takže si myslím, že je velká tradice vyučování v malých skupinách v základních školách, ale toto opravdu nevidíte na středních školách. Měl bych to vědět, jakožto učitel matematiky na střední škole. Ale najednou je to jeden s jedním, dva s jedním, tři s jedním, a pro učitele je to skvělé, protože tohle jsou zážitky, které celou tu dobu chtěli zažít. A pro studenta, už jsme o tom mluvili a děláme o tom filmy o tom, jak neosobní a velké střední školy jsou a jak těžké je dostat se do povědomí, a když potkáte studenty a vidíte jejich interakce s učiteli v prostředí, je to skutečně důvěrné a skutečně osobní. a pokud se lidé cítí být skutečně dobře známi, někdy to, co děti potřebují, oni nepotřebují lekci, jak udělat x, y a z, potřebují prostě vědět, že se o ně zajímáte a že se zajímáte o to, kdo jsou, a učitelé toto mohou udělat během 90 sekundové nebo 5 minutové obhlídce, zatímco chodí okolo a dělají ty věci. Ale úplně to změní způsob, jak trávíte čas v učebním prostředí. A toto slovo užívám záměrně. Je to prostředí, kde se člověk učí." " Moji učitelé mě přiměli cítit se více motivován chodit do školy, protože když jen přijdete a odejdete, spadnete. Nenechají vás takto, pomohou vám dostat se znovu nahoru. A pokud zůstáváte pozadu, pomohou vám to dohnat. Takže znovu, mějte na paměti tento seznam čtyř velkých myšlenek pro ideální studentskou zkušenost odpovědnost, personalizace, založen na mistrovství a vztahy.