Starověké umění (36/52) · 5:54
Pompeje: Alexandrova mozaika z Faunova domu Římská kopie ztracené řecké malby z roku cca 315 př. n. l. zachycuje moment vítěztví Alexandra Veliké v bitvě u Issu. [cca 100 př. n. l., mozaika, umístění: Národní archeologické muzeum, Neapol]. Hovoří: Beth Harris a Steven Zucker.
Navazuje na
Úvod do teorie umění.
V baseballu, ve fotbale sportovní komentátoři občas hledají důležitý zvrat ve hře. A tato scéna, na kterou se díváme, je bitva, ne sportovní klání, ve skutečnosti jedna z nejdůležitějších bitev v historii starověku, která se nachází ve svém nejdůležitějším okamžiku, v okamžiku, kdy se mocný perský vládce otáčí a prchá před útokem významného řeckého generála Alexandra. Darius, perský král, právě přikázal svým oddílům ustoupit. Cítíme obrovské napětí tohoto okamžiku, protože máme před sebou zvrat události, cítíme, že se změna blíží z pravé strany, protože vidíme kopí perských stráží ještě napřažená proti Řekům. Ale právě v tomto okamžiku, největší objekt mozaiky, dvoukolový vůz, se právě převrací, a napětí, které je potřeba vyjádřit, vytváří zdání dynamiky. Na zemi vidíme raněné a umírající. Můj nejoblíbenější detail je odraz jednoho z perských vojáků v jeho vlastním štítě. Dívá se na sebe, jak padá v bitvě, možná umírá. Další oblíbený moment je kůň, který je součástí spřežení táhnoucího Dáriův vůz. Jeho kopyta se téměř nedotýkají země! Je tažen doleva, ale jeho hlava se otáčí vpravo. V tom je dynamika obrazu. V Alexandrově tváři vidíte sebedůvěru, když se přibližuje k Dáriovi Dárius vypadá vyděšený, když se obrací k Alexandrovi. Připadá mi to, jakoby Dárius téměř prosil za životy svých vojáků. Dívá se překvapeně a s obavami a hledá soucit. Myslím, že tak je to nejlépe vyjádřeno. Alexander je konečně znám pro svůj soucit, alespoň s Dáriovou rodinou. Alexander je významný řecký vojevůdce, zakladatel obrovské říše. Ano, to je pravda. Nejen že sjednotil Řecko, ale přesunul se pak i na jih do Egypta, na východ do Persie a dostal se k údolí řeky Indu. Tak dostal pod řeckou kontrolu obrovskou oblast tehdy známého světa. Všechny tyto detaily jsou zachycené v částečkách kamene a skla. Díváme se na mozaiku, která je pravděpodobně kopií staré řecké malby. Doufáme, že je to kopie starověké řecké malby, protože se nám ze starověkého řeckého malířství nezachovalo téměř nic. Ale Plinius popisuje, jak úžasné řecké malířství bylo. Je pravda, že když přemýšlíme o řeckém umění, přemýšlíme o sochařství, možná o řecké architektuře, možná vázové malířství, ale je pravda, že antická literatura nám říká, že Řekové byli ze všeho nejlepší v nástěnném malířství. Jen se nám nic nezachovalo. Tato mozaika nám může pomoci udělat si představu. Je velmi zajímavé, že mozaika je nahoře skoro prázdná a zaplňuje se postupně směrem dolů. Zejména, když si vzpomeneme, že může být kopií nástěnné malby, bylo zamýšleno, sledovat ji vertikálně, alespoň zpočátku, alespoň to je náš odhad. Historici spojují tuto mozaiku s popisem starověké řecké malby umělce jménem Philoxenos. A v tomto literárním zdroji od Plinia se říká, že Philoxenos vytvořil malbu bitvy Alexandra a Daria. Ale je tu jeden problém. Pravděpodobně máme mnoho maleb zachycujích toto téma. A také jsme si jistí, že toto téma bylo též namalováno ženou ve starověkém Řecku. Je to neuvěřitelně důležitý střet mezi dvěma generály, mezi dvěma civilizacemi. Jsem si jistý, že bylo vytvořeno mnoho dalších obrazů. Ale my máme tento. Tento byl nalezen a my ho máme díky erupci Vesuvu v roce 79, který zakonzervoval pod vrstvou sopečného prachu město Pompeje, včetně této mozaiky. Byla nalezena na podlaze mezi dvěma peristyly, tedy mezi dvěma otevřenými dvory, které byly obklopeny sloupy, v největší a nejzdobnější vile v Pompejích, často nazývané Faunův dům, díky nalezení bronzové sošky Fauna. Tato mozaika je neuvěřitelně kvalitní a nepřekvapuje nás, že ji nacházíme v tak okázalém prostředí jako je Faunův dům. Je na ní milion a půl kamenných a skleněných dílků. Kvalita nespočívá pouze ve vybraném materiálu, ale v neuvěřitelném naturalismu zobrazení, pro který jsou starověcí Řekové známí. Dokonce i s těmito malými částečkami kamene je vytvořen pocit plasticity, použití světla a tmy k vytvoření trojrozměrnosti. Když se díváme na koně, na tváře postav, vidíme pohnutí ve tváři, anatomii těla. A podívejte se na perspektivní vyobrazení zvířat, například koní. Je zde zřetelně vidět znalost lidského těla, jeho pohybu v prostoru. Toto všechno ukazuje na to, že Římané si byli vědomi dokonalosti řeckého umění. Občas to vypadá, jako kdyby všichni v Pompejích chtěli imitovat starověké Řeky. Od vlastních kopií antických řeckých soch k řeckému malířství. Římané byli opravdu blázni do antické řecké kultury.
0:00
5:54