Ara Pacis – Oltář míru Oltář zasvěcený bohyni míru Pax připomíná nastolení míru po návratu císaře Augusta z tažení na území Španělska a Francie. [13-9 př. n. l., mramor, umístění: Museo dell'Ara Pacis, Řím]. Hovoří: Beth Harris a Steven Zucker.

Nacházíme se v úžasném novém muzeu, které navrhl Richard Meier pro úschovu Ara Pacis. Jednu z nejvýznamnějších památek z augustiniánského Říma. Ara Pacis znamená Oltář Míru. Augustus byl prvním římským císařem. A také mužem, který nastolil Pax Romana neboli Římský Mír. Událostí, která podnítila stavbu tohoto oltáře míru, byl Augustův triumfální návrat z vojenského tažení z oblastí, kde se dnes nachází Španělsko a Francie. Po jeho návratu senát přislíbil vybudovat oltář, který bude připomínat mír, který byl v říši nastolen. A 4. července roku 13 př. n. l. bylo vyznačeno posvátné místo, kde měl být oltář vybudován. Je to opravdu zvláštní, protože dnes je 4. července 2012. Teď tedy hovoříme o Ara Pacis, ten byl ovšem zrekonstruován z velkého množství úlomků, které byly nalezeny částečně v 17. století, hlavně ale ve století dvacátém. Je vlastně malý zázrak, že jsme byli schopni jej vůbec zrekonstruovat, neboť byl zcela zapomenutý. Pozůstatky oltáře byly ukryty pod nějakým palácem, když bylo zjištěno, z čeho tyto úlomky pocházejí, stalo se velmi důležitým provést vykopávky a zrekonstruovat oltář. To nakonec proběhlo za vlády Mussoliniho, fašistického vůdce, v letech před druhou světovou válkou a během ní. Pro Mussoliniho to bylo velmi důležité, protože se ztotožňoval s Augustem, prvním římským císařem. Mussolini se usilovně snažil znovu vybudovat další italskou říši. Měli bychom si nyní říci něco o tom, co takový oltář je. Ovšem, když hovoříme o oltáři, to co opravdu vidíme, jsou obvodové zdi kolem vnitřního prostoru oltáře, kde se odehrávaly oběti. Oltář samotný je velmi zajímavý a důležitý pokud mluvíme o Augustovi. Augustus nastolil centrální moc. Řím byl od svého založení, kdy byl pod vládou králů, řízen senátem. Byla to republika. To je pravda. A senát byl v podstatě skupina předních starších občanů Říma. Takže Řím byl republikou, a opravdu jí byl až do doby Juia Césara, diktátora a Augustova strýce. Po Césarově zavraždění vypukla občanská válka a mír nastolil právě Augustus. Správně. Augustus, jehož pravé jméno bylo Octavian, byl pojmenován Augustus na znamení úcty k jeho moci. A je zajímavé, jaký způsob politiky Augustus zavedl. Dal velké pravomoci zpět senátu, a tím potvrdil skutečnou a hlavní zákonnou moc pro sebe. Ustavil sám sebe hlavou státu, neboli prvním mezi rovnými. Samozřejmě, sám ovládal vše. Byl také titulován Pontificus Maximus, což byl nejvyšší představený státního náboženství, který také vládl velkou mocí. Nesmíme zapomenout, že jeho strýc, Julius César, byl prohlášen za boha, a proto Augustus sám sebe prezentoval jako syna božího. Myšlenka na vybudování oltáře měla tedy jak politický, tak i duchovní význam. Ohlíží se zpět na zlatý věk Řecka, v 5. století před Kristem, ale také na doby Římské republiky. Znovu nastoluji některé ze starých rituálů tradičního římského náboženství. Obsahuje tradiční římské hodnoty. Ale přesto radikálně Řím mění. Mění Řím z města z cihel na město z mramoru a Ara Pacis je toho velkolepým příkladem. A pokud se blíže podíváme na Ara Pacis, vidíme, že oslovuje vnímání "Zlatého věku", který Augustus v Římské říši zavedl. Jedním z nejzajímavějších prvků Ara Pacis jsou všechny vysoce dekorativní reliéfní řezby dolního vlysu. - A to všechno, co je kolem dokola, zřejmě ukazuje více než 50 rozdílných druhů rostlin; jsou tak přirozené, že můžeme rozpoznat tyto druhy, ale jsou také vysoce abstrahované a formují tyto nádherné, symetrické, a lineární vzory. Je tam skutečný řád, který je daný rozmanitostí zdejší přírody. Dovolte mi teď rychle popsat co vidím: tento masivní, elegantní akantový list, který je domorodou rostlinou, se proslavil na korintských hlavicích. A téměř jako svícen, z toho vyrůstající, vidíme tyto úponky všech druhů rostlin, které se stáčí. A jsou tu také zvířecí formy v těchto listech a rostlinách, můžeme najít žáby, ještěrky a ptáky. A řezba je opravdu hluboká, tak, že tam je ostrý kontrast mezi jasem vnějšího mramoru a stíny, který jsou jím vrhány. Zdá se, jakoby se zvedaly z povrchu. Historici umění toto všechno interpretovali jako symbol plodnosti, hojnosti Zlatého Věku, který Augustus přinesl. Také vidíme ty samé vzory opakované na pilastrech, které rámují tyto panely. A pak tu také máme záhyb, který se pohybuje vodorovně okolo celého exteriéru. A nad tímto záhybem vidíme výpravné vlysy. Tyto panely se opět vztahují ke Zlatému Věku, který Augustus přinesl. Tyto odkazují zpět k Aeneovi, zakladateli Říma a Augustově předchůdci. Vidíme další alegorické figury reprezentující Řím a mír. Musíme být trochu více pečliví, když se snažíme charakterizovat, co přesně je representováno. Existuje mnoho protichůdných interpretací. A tyto alegorické nebo mytologické výjevy, které se objevují vepředu a vzadu oltáře, a pak po jeho stranách, vidíme jako nějaké procesí. Kráčeli jsme okolo vnější zdi, a teď se díváme na desku, která je v opravdu dobrém stavu. Ale to neznamená, že opravdu víme, co se na ní děje. Ne, existuje mnoho argumentů o tom, co postava uprostřed znamená. Někteří historici umění si myslí, že postava representuje Venuši. Někteří se domnívají, že se jedná o postavu míru, jiní ji považují za Tellus neboli Matku Zemi. V každém případě je to jistě postava označující plodnost a hojnost. Je překrásně ztvárněná; podívejte se, jak těsně přiléhá oděv k jejímu tělu, jde o jeho skutečné zobrazení pod oděvem, jako u bohyní na Partheonu v řecké Akropoli. A na jejím klínu sedí dvě děti, jedno z nich jí nabízí nějaké ovoce. Na jejím klíně je také ovoce. Na jejích obou stranách sedí dvě mytologické figury, o kterých si historikové umění myslí, že reprezentují vítr Země a Moře. Podívejme se jak závěsy, které se nad nimi zvedají, vytvářejí tyto nádherné, skoro svatozáře okolo jejich těl. A u jejích nohou vidíme býka a ovci, je tam jakýsi smysl harmonie, míru a plodnosti. A to musela být opravdu vzácná věc ve starověkém světě. No, Augustus vládne po desetiletích občanské války, po zavraždění Julia Césara. Takže si myslím, že existuje mocný význam toho, že tohle byl Zlatý Věk. Pojďme teď ke stranám a podívejme se na procesí. Vlysy se pohybují od zadní zdi stavby, nahoru směrem k úplnému předku, po obou stranách. A postavy také hledí směrem k hlavnímu schodišti. Historikové umění si nejsou opravdu jistí tím jaká událost je zde zobrazena-- Historikové umění si nejsou jistí ničím z toho, ne snad? Ne. Oh, existuje několik možností, které vyvstávají. Jednou z nich je, že to, na co se díváme, je procesí, které se mohlo konat v době, kdy byl oltář slavnostně otevřen. Postavy, které tu vidíme jsou kněží, a ty postavy můžeme identifikovat díky závojům na jejich hlavách. A také vypadá, že tam jsou přítomni členové Augustovy rodiny, ačkoliv jejich identita není zcela pevně stanovena. Myslíme si, že víme, která postava je Augustus, ačkoliv ten mramor sám o sobě není v obzvláště dobrém stavu a ztratili jsme předek jeho těla. A také se domníváme, že dokážeme určit jednoho z jeho nejdůležitějších ministrů. A tím byl Agrippa. Když o tom přemýšlíme jako o ohlédnutí k vlysu v parthenonu z doby Zlatého Věku Řecka, všechny tyto postavy jsou ideálně krásné, nezobrazují většinou nikoho konkrétního právě tak jako Athéňané. Ale toto jsou portréty. To je pravda, a my je nemůžeme vždy s určitostí identifikovat, ale oni jsou opravdu konkrétní jednotlivci v konkrétní době, součástí konkrétní události. Je zajímavé o tom přemýšlet, protože všude v Republice byly portréty v kameni něco, v čem byli Římané opravdu dobří. A tak nemůže být překvapením, že nevypadají tak idealizovaně, jako spíše konkrétně. Také jsme mluvili o rozdílech v hloubce řezeb; některé postavy jsou representovány ve vysokém reliéfu, jiné, které jsou v pozadí jsou representovány v nízkém reliéfu. Takže se jedná o opravdovou iluzi místa a davu zde v procesí. Jiný způsob, jakým je vyjádřena specifičnost Římanů, je předvedena skrze iluzi dětí. To je posvátná a formální událost, a proto tam děti dělají to, co děti dělají; dalo by se říci, že ne vždy dávají pozor. Existuje několik interpretací, které byly nabídnuty, ohledně zdejší přítomnosti dětí. Augustus se koneckonců strachoval o porodnost a protlačil zákony, které podporovali manželství a rození dětí. Původně to bylo namalováno- mohli bychom vidět růžovou barvu a modrou a zelenou - a je opravdu těžké si to představit při dnešním pohledu na mramor. To je pravda. Zvláště v Meierově stavbě, která je tak strohá a moderní, je skoro malá výstřednost si představit jak zářivě namalované to mohlo být- byly krásně jasné! Byly. Jednou z věcí, které o sobě Augustus řekl bylo, že "Nalezl Řím jako město cihel a zanechal jej jako město mramoru." Augustus vytvořil majestátní město, a dnes se nacházíme o 2000 let později v Římě, který Augustus vytvořil.