1300-1600 Renesance
Přihlásit se
1300-1600 Renesance (21/78) · 11:37

Fra Angelico, Zvěstování, 1438-47 n.l. The Annunciation, freska, 230 x 321 cm (Convent of San Marco, Florence) Hovoří: Dr Beth Harris a Dr. Steven Zucker

Navazuje na Středověk.
Jsme ve velkém komplexu, v klášteře sv. Marka ve Florencii a stojíme v jednom z křídel. Je to nádherné místo s freskami ve všech výklencích a zvláště velkou freskou Ukřižování od Fra Angelica. Klášter samotný je dominikánský a to je řeholnický řád. Toto je místo, kde žili lidé, kteří se zbavili majetku a zbytek života strávili v samotě a modlitbách. A je to slavné místo, protože zde Fra Angelico strávil většinu života a namaloval tady sérii fresek, na které se teď podíváme. Když projdeme křížovou chodbou nalevo a dojdeme k fresce Poslední večeře, vyjdeme do schodů, projdeme kolem mnoha rodinných erbů rodu Medici, které nám připomínají, že to byli hlavní mecenáši tohoto kláštera. A Cosimo z Medici zde měl vlastní celu, kde se příležitostně modlil. Když vyjdeme po schodech, uvidíme dvě dlouhé chodby. Ale asi každé tři metry jsou malé dveře, které vedou do cel, kde mniši spali. Ale ty také sloužily pro meditaci a modlitby, na zdech jsou fresky od Fra Angelica a jeho následovníků. V zimě tu musela být hrozná zima. Není tu žádná izolace. Věnujme pozornost fresce nad schody, je to mistrovské dílo. Je velká, postavy na ní jsou v životní velikosti. Je asi metr nad zemí, takže vzhlédneme a vidíme celou scénu Zvěstování. Ale také vidíme celou fresku lépe, než bychom viděli v jiném prostředí. To je pravda, nejsme od ní tak daleko, jako bychom byli v kostele. Je to krásný obraz, ale také velmi rozlehlý a ta velikost zapadá přesně do prostoru. A ta otevřená arkádová terasa, na které je Madona a anděl Gabriel, se podobá křížové chodbě, kterou jsme právě prošli. A okna, která vidíme kolem nás, jsou i v místnosti za Marií, takže to vypadá, že Marie a Gabriel jsou na velmi podobném místě, jako zdejší mniši, což jim muselo pomoci přemýšlet o celém okamžiku Zvěstování. To je Zvěstování, ve kterém se Gabriel zjevil Marii aby jí oznámil, že nosí pod srdcem Božího syna. V mnoha malbách o Zvěstování byste očekávali mnoho jiných znaků, jako například bílou lilii jako symbol jejího panenství, očekávali byste, že si bude číst Bibli, vyjadřujíce její pobožnost a další symboly. A vidíte, že zde ty symboly chybí, protože mniši znají tento příběh dobře. Tento obraz nemusí být tak didaktický, jako by mohl být, kdyby byl namalován pro laiky v kostele. Dává to prostor mnichům, aby vyplnili zbytek prostoru sami. A to jim pomáhalo v motlitbách. Bylo to tak jednoduché a tak prosté, nejen tato freska, ale i ty v celách, takže nezasahovaly do představ samotných mnichů. Jsou zde dvě věci, které stojí za zmínku při porozumění fresce v kontextu těchto chodeb v druhém patře kláštera. Zaprvé, když se podíváme do chodby, vidíme dveře, které jsou pro tento prostor dost malé a je zde zajímavý vztah mezi ustupujícími dveřmi a liniemi, které vidíme vlevo na chodbě, a řada sloupů nalevo vede ke dveřím, které jsou také velmi malé, což doplňuje realitu. Další věc je, že úběžník je dost vysoko, takže podlaha se jeví velmi strmá, ale když se podíváte na tuto fresku při výstupu do schodů, dává větší smysl. Vidíte to z kosého úhlu. Takže je velice důležité této malbě porozumět ne pouze jako jedinečnému obrazu, ale v kontextu tohoto kláštera, kláštera svatého Marka. To ale vyvolává další otázky, jako dvojsmyslnost prostoru v této malbě. Ta plochost na levé straně. Dvojrozměrnost, plošnost, trávníku v pozadí a nejednoznačnost na pravé straně. Je tu odkaz k lineární perspektivě, ale zároveň jsou postavy moc velké. Kdyby se Marie postavila, praštila by se do hlavy. Od Masaccia si musely prostor a velikost postav odpovídat. Myslím, že je zde mnoho částí, kde Fra Angelico balancuje protichůdné potřeby, jako například světlo, které bylo tak důležité pro Masaccia jen 20 let před tvorbou této fresky. Světlo přichází zleva. Zleva shora. Vidíme jasně vymodelované sloupy a stín na nich je vpravo. Je to vidět hlavně ve výklencích. Ale nevidíme stíny, které vrhají ty sloupy, je tam možná jeden vlevo, ale velmi nezřetelný. Ale větší stín vrhá Marie vpravo, A Gabriel nevrhá žádný stín. Podíváme-li se na svatozáře, vidíme ploché a kulaté tvary jako ve 13. století a ne zkrácené svatozáře, které používá Masaccio. Vypadá to jako úmyslné historizování malby nebo nepřijetí realistického podání, které ve Florencii v 15. století převládalo. Je si plně vědom Masaccia a můžeme to nazvat nejvyspělejším humanistickým stylem, ale také je zde nevůle k tomu zajít tak daleko a dodržovat konzervativní a tradiční aspekty v některých směrech. A to dává smysl, když vezmeme v potaz prostředí, ve kterém se nacházíme, a také spiritualitu Fra Angelica samotného. To napětí promlouvá k těmto vyvíjejícím se technikám, dává jim s pirituální a možná i politickou dimenzi. A to byly věci, které si člověk zvolil. V 15. století bylo ve Florencii dostupných mnoho stylů, záleželo to na mnoha věcech. Mluvili jsme o prostorovosti této malby, jsou zde oblasti, kde nám umělec dovolí domyslet si vlastní části, podívejme se například na Gabrielova křídla, nejsou jen nádherně detailní, ale když se podíváme velmi pozorně, a to je něco, co se nám s fotografií nepodaří, je zde použita slída nebo nějaký druh minerálu, který skvěle zachycuje světlo, protože když jdete kolem této fresky, sbírá světlo a třpytí se. Ano, trochu se třpytí a vidíme tmavší barvu. Podívejte se, jak jsou si Marie a anděl podobní. Vidíme zde nedostatek odlišností. Obličeje jsou velmi obecné, ale některé části jsou velmi specifické, hlavně kolem očí, které jsou nejdetailněji namalované. Opravdu cítíme, i když jsou odděleni tím sloupem, že se jejich pohledy setkávají a jsou upřeny na sebe. A jak se Marie předklání a přijímá svou povinnost, kterou jí Gabriel oznamuje, vypadá velice vážně. Podíváme se teď do některých cel? Samozřejmě. Díváme se na malou mnišskou celu, je to jako pokoj na koleji, má asi dva krát tři metry. Je velmi malá. S oknem a na stropě je valená klenba, na protější zdi je freska od Fra Angelica, která zobrazuje další zvěstování. Tentokrát ještě skromnější, není zde zahrada, kterou jsme viděli u Zvěstování na chodbě. Gabriel tentokrát stojí, Marie klečí na malé stoličce, i když její tělo je prodloužené. Je těžké určit, kde má kolena. A jako na všech dalších freskách v celách je zde i svatý Dominik, i když stojí mimo hlavní prostor, ve kterém jsou Marie a Gabriel. Stejně jako jsme my, když nahlížíme do této cely. Takže je svědek, stejně, jako my. Přesně tak. Stojí a zve nás k pohledu na malbu. Zaráží mě způsob, jakým je architektura vyobrazena v menších freskách, krásná souhra s volným prostorem, ve kterém jsme. A přemýšlet nad tím jako nad malbou, se kterou mnich žil většinu života, spal s ní, modlil se a probouzel s ní. A to byla jediná ozdoba této místnosti. Klášter svatého Marka je znám nejen pro své nádherné fresky od Fra Angelica, ale také pro svého dalšího obyvatele. Girolamo Savonarola, byl horlivý náboženský vůdce na konci 15. století ve Florencii. Byl to převor tohoto kláštera, byl ve vedení a byl příznivcem odříkání luxusu, který byl pro obchodníky ve Florencii běžný. Jeho přesvědčení sílilo a zradikalizovalo se, což znamenalo konflikt s bohatstvím a uměním města. Odsuzoval Medicijskou humanistickou kulturu. To je zajímavé, protože rod Medici ho zpočátku finančně podporoval. Zaváděl pálení knih a spaloval i to, co považoval za luxusní předměty. Tomu se říkalo vatra ješitnosti, která hořela hned před Signorií. Domníváme se, že se zde pálily knihy, obrazy a další statky včetně oblečení. Bylo tu i krátké období, během kterého Savonarola převzal vládu nad Florencí. Nakonec byl vykázán papežem, ale odmítl poslechnout, což Florencii docela ohrozilo. Jeho obhajoba chudého a asketického života ztížila ekonomickou situaci Florencie, ekonomie byla založena na obchodu a luxusním zboží. A také na výrobě a prodeji výrobků, takže je vidět, že tento konflikt bude mít nepříjemný dopat. A měl. Svatý Marek byl obsazen a Savonarola byl zajat a pověšen se dvěma svými krajany. Když už byl na pokraji smrti, zapálili pod ním oheň a upálili ho. Je těžké si na všechny tyhle věci vzpomenout, když procházíte a vidíte ty obrazy. Vzpomenout si, že to nejsou jen obrazy pro turisty, ale celé místo má svou historii a ve Florencii sehrálo velkou roli v 15. století. A také je tu ta intenzita náboženství, kterou je těžké si uvědomit. A toto místo hovoří o její přemíře a nebezpečí.
video