1600-1800 Baroko a Osvícenství
Přihlásit se
1600-1800 Baroko a Osvícenství (1/35) · 6:22

Caravaggiho; Povolání Svatého Matouše, vytvořeno 1599-1600 olej na plátně, kaple Contarelli, San Luigi dei Francesi, Řím

Navazuje na 1300-1600 Renesance.
[hraje úvodní hudba] Právě se díváme na překrásné Caravaggiho dílo. Je to malba "Povolaní svatého Matouše" v San Luigi dei Francesi v Římě. V kapli Contarelli. Správně, ve větším kostele. A je to kaple, ve které jsou dvě další malby od Carvaggia, obě o Matoušovi. Matouš je jeden z Kristových učedníků. A který z nich to je? Je to vlastně trochu těžké ho tu najít. Je zde spletitá skupina postav. Je to komplikované. Miluji toto téma. Kristus přichází. Víš který je Kristus? Jsou tam napravo dvě postavy. Myslím že ano. Svatý Petr je napravo přímo před Kristem. Je to trochu pádný, silný a drsně vyhlížející muž. Ano.Ten s krátce ostříhanými vlasy. A za ním, napůl skrytý, na nás vyhlíží Kristus s napřaženou rukou. Vypadá mnohem vznešenější, mladší, vlastně jemnější. A je to ta trocha jemnosti v jeho gestu, která ho, myslím, vyjímá z běžného světa postav. Zdá se že upoutává to, na co ukazuje. A Matouš je ten, kdo na sebe nevěřícně ukazuje. Je to ta nejstarší postava s plnovousem. S černým kloboukem. Ano, a s černou tunikou. A myslím, že podle příběhu je Matouš výběrčí daní a sedí se svými kolegy, výběrčími daní, když vejde Kristus a vidí Matouše, kdy v podstatě řekne: "Ty, pojď se mnou." A to je ten moment zvratu. Toto je neuvěřitelná chvíle spirituálního probuzení. Správně, je to velmi typický výjev v barokním umění. Je zde známka transformace. A je to chvíle, kdy Kristus říká: "Hej ty, půjdeš se mnou." Matouš na sebe ukazuje: "já?" "To nemůžeš myslet mě." Přesně. "Já jsem výběrčí daní." No, je zde dost negativních implikací. Není to jen o tom, že pracuje pro finanční úřad. Je to trochu temnější než, že pracuje pro finanční úřad. O hodně temnější. Podívej na to prostředí ve kterém jsou. Je to velmi důležité pro Carvaggia. Neukazuje Krista v nebi. Neukazuje Krista ve vznešeném nadzemském prostředí, jak je běžné. Vypadá to tam jako zadní místnost v nějaké hospodě. A když se na to díváme, vypadá to jako by byl obklopen mladšími muži, kteří počítají peníze. Ano, chamtivě se předklánějí, zvláště ten nalevo. A jejich zbraně. Oni mají meče. Jsou oblečeni ve velmi pestrých šatech. Můžete si snadno představit, jak jeden z nich tasí svůj meč a dá se do rvačky přímo v baru. Přesně. Ale je tam takový reálný pocit z těch peněz, že se tam nedostaly legálně. Představte si že vejdete do baru a jdete do tmavé místnosti vzadu. A tam jsou velmi okázale oblečení mladí muži se zbraněmi počítající peníze. Je to prostředí, kde by jste chtěli být? Myslím, že právě toto dělá ten okamžik přeměny krásnějším. Jakou sílu musela malba mít, když byla vytvořena v roce 1599 nebo 1600! Kristus je zde zobrazen v mnohem modernějším prostředí, než bylo zvykem. A vše působí tak reálně. Velmi reálně. Postavy nejsou zidealizované jako v době vrcholné renezance. Musí to být náročné, trochu i děsivé, ale velmi vzrušující. Carvaggio snesl duchovno dolů do každodennosti. Na rozdíl od velmi vzdáleného duchovna v období vrcholné renesance. Ale je to velmi zajímavé, když pomyslíte, že to bylo namalováno v Římě. Se vší tou pompézností a okázalostí Říma, a Carvaggio tomu dodal takovou svěžest... Je to velmi nádherné a báječné. Vždy přemýšlím u této malby, a snažím se to vztáhnout na život 21. století. Přemýšlím nad svou vlastní interpretací. Možná se blíží svátky a já bych měla nakupovat dárky pro přátelé a rodinu, ale místo toho kupuji něco pro sebe a stále vyndavám svou kreditní kartu. A pak si představím Krista, jak vkročí do obchodu H&M a řekne: "Ty, vybral jsem si tebe." Podívejte se, jakým způsobem zde Caravaggio pracuje se světlem. Není to jen vcházející Kristus. Je jakýmsi ztělesněním duchovní síly. V tom jak ukazuje na Matouše a vaše oko může směřovat jeho pohledem přes jeho ruku na Matoušův prst přímo po přímce slunečního paprsku, který vypadá, jako by pronikal dovnitř otevřenými dveřmi. Kdo ví. A je to skoro, jako by z toho bodu odesílal Kristus pronikavé paprsky na Matouše, které do něj přímo pronikají a jsou v tom momentě přerušeny skutečností té hospody. Takže je tak nějak pozastaven mezi okamžikem jeho povolání, transformací a konverzí, ale také je stále ponořen do své reality. Samozřejmě je také velmi charakteristicky barokně zachycen chvilkový moment. A také to, co na baroku oceňuji, je způsob, jak božská síla vstupuje do každodenního života. Můžeme to vidět u Svaté Terezy a na mnoha jiných barokních malbách. V jistém smyslu baroko přináší tyto intenzivní duchovní formy, které přešly z renesance, udržením naturalismu a budováním na vysoké přirozenosti renesance, ale uvedením do prostředí, kde jak jste dříve poznamenal, je ale kompletně přístupné a velmi, velmi reálné a bezprostřední. Je tam něco, co mi přijde občas ne tak reálné a bezprostřední, ale skoro obyčejné a špinavé. Pokud se podíváte na bosé nohy Petra a Krista, uvidíte, že Caravaggio nepřikrášluje. Podívejte se na okno. Vypadá, že je velmi špinavé, a proto dovnitř nejde světlo. Je umouněné. Zdi vypadají špinavě a umazaně. To není ideální prostředí. Mám ještě jednu věc, o které si myslím že je kuriózní. Jestliže se podíváte na Kristovy ruce, je tam hodně důrazu na kompozici, přímo pod oknem. A ten mírný ohyb zápěstí, to je přesně jako Adamova ruka, jak jí namaloval Michelangelo. To je velmi zajímavé. Je tu totiž dlouhá tradice nahlížet na Krista jako na druhého Adama. Přesně tak. Adam způsobil úpadek lidstva a Kristus ho vykupuje. A v jistém smyslu uchovává tento příběh. A tato chvíle vykoupení je osobním vykoupením pro Matouše. Stejně jako byl vytvořen Adam, tak je Matouš vytvořen znovu.
video