Umění a kontext Monetova Procházka po útesech v Pourville a Malevichova Suprematistická kompozice: Bílá na bílé. Konverzace Sala Khana, Stevena Zuckera a Beth Harrisové

Myslím, že tento Monet je jedním z těch děl, na které se stačí jen podívat a okamžitě vás zaujmou. I kdyby nikdo nevěděl, že je to významné umělecké dílo nebo ho viděl poprvé v životě a nevěděl o Monetovi nic, asi by řekl: "To je dobré. Je to zajímavé a opravdu zachycuje krásu." A potom tady máme takováto abstraktní díla, která určitě také zaujmou, a ne že by je lidé nedokázali docenit, to ano, ale působí jako umění pro umění. Napadne vás něco jako: "Docela dobré, bílá na bílé, tak se to i jmenuje. Je to čtverec uvnitř dalšího čtverce, pootočený o pár stupňů. Asi by nevypadal špatně nad naším gaučem." Ale jsou to dva různé pocity. Zde můžete obdivovat každý tah štětce, i když vůbec nevíte, že se jedná o Moneta. Souhlasím. Myslím, že na začátku 21. století nemáme problém pochopit a ocenit Moneta. Je to trochu ironie, protože když Monet poprvé namaloval impresionistický obraz, žádné ocenění nepřišlo. Tento způsob uměleckého vyjádření tehdy bořil stávající pravidla a hranice. Provokoval způsobem, který je pro nás těžko pochopitelný. Kritici to brali jako dobrý vtip. Říkali, že je to nedokončené - vlastní slovo "impresionismus" se objevilo v jedné kritice, kde byl Monet terčem posměchu. Psalo se tam, že nejde o opravdové umění, ale o jeho nápodobu. Jako něco, co vzniklo narychlo, že? Ano, protože tehdy se v "opravdovém umění" dbalo na to, aby každý tah štětce věrně zachycoval realitu. Tohle bylo zjevně malováno mnohem rychleji. Ale Monet se snažil o něco jiného, ne o důležitost zachycení přesné podoby deštníku nebo ženy nebo útesu, ale spíše na plátno přenášel to, jak výjev působil v jednom jediném momentu. Díky tomu cítíme vítr, vidíme záblesky barev a cítíme, jak se to může každou sekundou změnit. Připadá mi to, jako by Monet chtěl udělat obojí. Když maloval ty úžasné okamžiky, vzniklo z toho něco tak skvělého, že to ovlivnilo a posunulo věci, co následovaly po něm. Určitě si neříkal "Budu součástí avantgardy a zbořím všechna pravidla," prostě jen chtěl namalovat něco, o čem si myslel, že je to působivé. S tím souhlasím. Chtěl zachytit určitý emoční stav či určitý způsob vnímání světa. A to, co viděl jako vizuálně pravdivé. A proto to zaujme i někoho jako jsem já, laika, který nezná žádné historické souvislosti. Já bych oponovala, zaujme je to i díky tomu, že žijí ve stejné kultuře jako Monet. Střední třída pracuje a když nepracuje, jede na dovolenou k moři se svou rodinou. Myslím, že v tomto tento náš svět odpovídá i jeho době, a tak je pro nás snadné výjev vnímat a chápat. Ale když se dostaneme k něčemu jako je například Malevich, vidíme něco, co se od našeho světa liší hodně - svět Ruska během revoluce. Kdybych takovou malbu viděl a vy mi o ní nepověděli nic, řekl bych, že pochází z 50. či 60. let. Kdy byla namalována? V roce 1918 v Rusku Kazimirem Malevichem. Pomysli, co se tehdy dělo v Rusku. Probíhala Říjnová revoluce. Čili obě malby jsou si časově velmi blízko. 36 let, což není mnoho, jedna generace. Myslím, že jedna věc, která mě napadne, když se na tuhle malbu podívám, je, že je rok 1918. Chci říct - viděli jsme i jiné moderní malby, které jsou alespoň letmo podobné. Jsou abstraktní, nezobrazují nic reálného. Je to dílo pro dílo, nesnaží se ukázat skupinu lidí na útesu, mající piknik nebo něco takového. Prostě když tuto malbu vidím, napadne mě, že umělci 50. a 60. let jsou jakási nápodoba. Vždyť on tohle namaloval v roce 1918! To ano, ale tohle má velmi odlišný význam. Malevich dodal tomuto druhu abstraktního umění, které nazýváme "Suprematismus", důležitý politický, téměř až duchovní význam. Zkusím ti dát příklad. Slovo "Suprematismus" si vymyslel? Ano. Teď se tohle slovo používá v angličtině či v ruštině? Je to slovo, označující posun v umění, který Malevich vedl. Aha, byl "suprematista" Přesně tak. Malevich plně podporoval Ruskou revoluci. Rusko bylo za vlády cara velmi zkorumpované. Společnost byla naprosto nestabilní, vládla příšerná chudoba, čili změna byla opravdu potřeba. Myšlenka na změnu v Rusku, jakkoliv byla utopická, Maleviche naprosto strhla. Snažil se v umění takovou změnu zachytit. Vlastně se snažil, aby i jeho umění tuto změnu přineslo. Chtěla bych se vrátit k tomu, že vidím tyto dvě malby v muzeu. Vejdete, uvidíte Moneta a pochopíte ho, líbí se vám a užíváte si ho. Ale dostanete se k Malevichovi, který pochází z jiného světa a vy potřebujete znát minulost umění. Potřebuješ znát historická fakta. Správně, protože když v muzeu přijdete k Malevichovi, řeknete "Hezké..." Chci říct - po našem rozhovoru si myslím, že bych ho docenil mnohem více než dřív, zamyslel bych se nad tím, že je to abstraktní, že je to bílé. Ale máš pravdu, člověk to ocení mnohem víc, když nad tím přemýšlí. Dokola si říkám "Je to dobré?" Mělo by umění vyjadřovat samo sebe? Tak jsem obvykle posuzoval umění. Beru to tak, že umění vyjadřuje samo sebe a důležité je, jak na mě působí, tak mě to i učili. Prostě co cítíš, že je správné, nehledě na souvislosti. Je pravda, že se souvislostmi je to mnohem zajímavější, konzistentnější a pochopitelnější, ale pak mě napadne, že malba sama není nutně pointa. Možná si příliš přejeme, aby byl umělec hrdinou. Chceme aby byl nějakým způsobem úspěšný. Umělec je možná v širším kontextu kumulace kultury určitého momentu, dávající té které kultuře hlas a vizi. To je zajímavý pohled na věc. Kterýkoliv student historie se může podívat do novinového výstřižku z roku 1918 nebo si přečíst knihu a trochu pochopit lidi tehdejší doby, nebo jaké byly jejich obavy a přání. Co ale oceňuji více, je, že malba vám dá nahlédnout po pocitů umělce nebo umělecké komunity Ale zhoršuje se to. Zhoršuje? Ano. Podívejte se na tohle. Nazvali jste to bílou na bílé, ale ve skutečnosti je to chladný čtverec v trošku teplejším bílém čtverci. Všimněte si, že čtverce nezarovnal. Čili menší čtverec- Je to jako titanová na krémově bílé nebo tak něco. Přesně. Čili vnitřní čtverec trošku naklonil. To není náhoda, důkladně to promyslel. Je pro to důvod. Když se zprvu na toto plátno podíváme, máme dojem, že nemůže působit víc ploše. Nemůže být víc dvourozměrné, že? Ne. Je to čtverec se čtvercem. Co by mohlo být méně prostorové? Ale pak jsou tu ty dvě odlišné barvy. Možná vidíme ten tmavší, chladnější čtverec hlouběji v prostoru. Anebo je před tím tepleji bílým. Takže z ničeho nic zde máme trojrozměrný vztah. Bylo o tomto něco napsáno? Vlastně o tom psal poměrně hodně a také o tom učil. Hodně se zajímal o umění jako o způsobu posouvání společnosti kupředu, umění jako samočinitel. Mohlo by mít politickou sílu. To je zajímavé, protože - a opět, tohle oceňuji více, kdybychom viděli toto díle v roce 1918 v garáži u něčího dědečka a vy se zeptali dědy "Co je to?", řekl by: "No, měl jsem nějakou titanovou bělobu a krémově bílou a říkal jsem si, že namaluji nějaký čtverec do jiného čtverce," to není nic zajímavého. Ale když pak najednou máte někoho, kdo má nějakým způsobem ve své době vliv a je schopen tohle zformulovat, je to zajímavého ne z technického pohledu a tak podobně, ale protože společnost v té době považovala za důležité mu ten vliv poskytnout. Snažil se ovlivnit to, co mu připadalo důležité. Proto to přesahuje estetično nebo technično. Myslím, že ano. Ačkoliv myslím, že kdyby tě slyšel tohle říct, byl by zklamaný. Je totiž zajímavé, že mám dojem, že chtěl, aby malba obstála sama o sobě. Probíhala Ruská revoluce. Chtěl se distancovat od buržoazní společnosti 19. století. Nechtěl dělat to, co Monet, protože to byla kultura privilegovaných a majetných. Místo toho chtěl vytvořit druh umění, který byl natolik esenciální, že byl osekán k základům, aby každý, nehledě na to, jak nevzdělaný byl, mohl tomu dílu rozumět a být jím ovlivněn. Můžeme říci, že to neuspělo. Přesto však to bylo součástí záměru. Otázka - Na tohle jsem se ptal u Picassa také, Malevich také žil v poměrně moderní době. Zní to, jako by jeho opravdovým záměrem bylo dostat se k čistotě nebo k tomuhle přespříliš intelektuálnímu - nebo bych řekla, že se snažil lidi probudit - ale proč si vybral tohle medium? Proč neudělal velkou titanovou skulpturu? Proč nevyužil rádio? Proč to neudělal nějak jinak? Někteří jeho současníci tohle zkusili. Například Tatlin, konstruktivisté. Malevich zůstal u malby, tohle bylo v Rusku velmi chudé období a neměli na to moc peněz. Mohli tvořit modely, ale v Rusku probíhala příšerná občanská válka okamžitě po Ruské revoluci, která vypukla těsně po První světové válce a země byla opravdu zbídačená. Mám pocit, že někteří umělci by to udělali, kdyby... Malevich určitě ano. Zajímal se o technologii. Opravdu hluboce, to rozhodně. Zbožňoval letadla, miloval ideu pohybu, rychlosti těchto nových technologií. Pokoušel se najít jazyk, který byl utopický a stejně čistý jako svět, který doufal, že bude vytvořen. (hudba)