Umění 20. století
Přihlásit se
Umění 20. století (12/62) · 4:17

Pablo Picasso - Kytara, 1912-14 Rozhovor mezi Salmanem Khanem a Stevenen Zuckerem. The Museum of Modern Art.

Navazuje na 1800-1907 Průmyslová revoluce.
Na co se to díváme? Toto je socha od Pabla Picassa. Je z roku 1912 a jmenuje se Kytara. Je vyrobena z plechu, který Picasso rozřezal a ohnul. Je to úžasné. Je fascinující se na to dívat. Kytara nepatří mezi všední předměty. A to je na tom zábavné. Když si dáš kytaru na zeď, může tě to inspirovat. Rád si nechávám kytaru v rohu svého pokoje, jsem pak více kreativní. A on to posunul o úroveň výš, využil tvar kytary - a lze velmi dobře rozpoznat, že se jedná o kytaru. Vyloženě si to pohrává s tvarem kytary. Věci, které by se měly vynořit se zanořují a věci, které se zanořují, se ve skutečnosti vynořují. Ale pořád to má základní rysy kytary. Ty struny nepřecházejí přes otvor vytvářející zvuk. Rozhodně to není funkční kytara, ale zcela určitě je to postaveno na základě kytary. Aspoň na pohled to tak vypadá. Myslím, že Picasso tleská našemu výkladu. Když se zamyslíš nad pojmem socha, co tě napadne? Jaké druhy věcí jsi viděl jako sochu? No, klasická socha, kterou je Venuše Mélská, a pak jsou tu více geometrické typy soch. Modernější sochy, samozřejmě. Ale tohle je něco, co bylo vyrobeno v roce 1912. A když to bylo vyrobeno, myslím, že klasičtější druhy soch, na které jsi předtím poukazoval, byly přesně ono. Sochy zobrazující lidské tělo. Příležitostně tam mohl být vidět kousek brnění, nebo vytesán kus oděvu. Mohl tam byl kůň. Nicméně socha většinou zobrazovala něco, co existovalo v přírodě, něco, co není dílem člověka. Nikdo neudělal sochu kytary, protože kytary vyrábíme. Picasso se mohl stát výrobcem louten, mohl udělat jenom kytaru. Velice to oceňuji. Myslím, že tohle mění představy lidí o umění. Jak jsi právě zmínil, zdá se velmi nepřirozené představit něco, co vyrábíme a vyrábíme to dobře a znázornit to perfektně. Účelné vyložení jádra věci bez toho, abychom ji udělali. Jak může vytvořit vizuální slovník, který onu věc vysvětluje bez toho, aby ji skutečně vykonstruoval? Musí být velmi opatrný, musí se ujistit, že krk kytary nemůže fungovat. Jinak by dělal krk kytary, ne sochu. Ne, máš naprostou pravdu. Já bych asi z té kytary oddělal několik částí, např. z menzury, a pořád by bylo jasně poznat, že je to kytara, Ano, a já to velmi oceňuji. Myslím, že tomu naprosto rozumím. Zamysli se nad tím, co se právě děje. Jeho chápání umění ho udělalo známým v 19. století. Když fotografie zbavila umělce povinnosti a nutnosti vyobrazovat. A nyní se umělci posunuli do další úrovně, kterou je zaměření se na vyjádření vyobrazení jako protipólu vyobrazení samotného. Podívej se na jednu z věcí, na které se nejvíce projevuje, že jde o kytaru. Podívej se na ty kontury těla kytary. Křivky ve tvaru písmene S na obou stranách. Všiml sis, že nejsou stejné? Ano. Piccaso užívá tyto výjevy na hodně obrazech v tomto období, v pozdních letech 1911,1912. Protože pravá strana je menší, jeden historik si myslí, že Picasso vlastně zobrazuje kytaru, která není přímo na stěně, ale vystupuje mírně do prostoru. Ano, to vidím. Díváme se na tu kytaru ze všech úhlů najednou. Tato socha v podstatě vychází ze série koláží, které Picasso dělal. Je to vtipné, když vezmeš myšlenku kytary, trojrozměrného tělesa ve světě, který pak naráží do světa obrazů, které vyjadřují tu samou věc v prostoru. A pak je doslova vyjme ven a rekonstruuje je v trojrozměrném pojetí. Její úplně první verze byla vlastně vyrobená z papíru. Z trojdimenzionálního do dvojdimenzionálního pojetí. a pak zpět do trojdimenzionálního. Myslím, že to je fascinující.
video