Lara Morgan - Zakladatelka Pacific Direct

Narodila jsem se v Německu, vyrostla jsem v Hong Kongu a chodila jsem na střední školu ve Skotsku, takže mám celosvětový rozhled. Také jsem měla rodiče, kteří podporovali myšlenku toho, že každý má svoji cenu, a mně bylo jasné, že má vášnivá víra v tvrzení: ,,Každý má co nabídnout, každý může růst." může být nakažlivá. V 18 jsem musela začít pracovat, když můj otec zbankrotoval. Dva týdny poté, co jsem ukončila školu, jsem musela začít svým rodičům platit nájem. Mojí prací byl prodej luxusního zboží a reklamních předmětů. Jsem ohromně pyšná na prodej všeho, od deštníků, klíčenek až po věci, co najdete v krabici s lupínky a propagační předměty McDonaldu. Prodávala jsem všechno. Byl to malý podnik, ale dařilo se nám rychle růst. Myslím, že také proto jsem založila svoji první firmu, Pacific Direct. Začala jsem ve Velké Británii, když mi bylo 23. Lidé, co vlastnili tu společnost, si právě koupili podíl ve výrobně potřeb k šití a koupacích čepic. Nebyl to žádný úchvaný nebo velkolepý začátek, ale potřebovala jsem práci. Potřebovala jsem vydělat peníze, a tak jsem začala. Moje babička byla mým strategickým poradcem a řekla: ,,Zlatíčko, když tohle budeš prodávat, tak běž k Dorchesteru," jedné z nejlepších Londýnských adres. Obchod rostl a z koupacích čepic a šicích souprav se staly toaletní potřeby a značkové zboží, a my jsme prodávali ve 110 státech, což bylo skvělé. Procestovala jsem 92 států, kde jsem rozvíjela můj podnik. Jsou luxusním zbožím na nejlepším místě trhu. Když pracujete s některými z hlavních hotelových sítí, jako třeba Interconinental nebo Sofitel, budete zboží doručovat do 57 států, abyste uskopojili jejich potřeby. Zjednodušeně, koupila bych si produkt za 14 pencí a prodala za 21 v Dorchesteru. Je to šicí výbava s navléknutými nitěmi. Jak jsme rozšiřovali obchod, museli jsme se vypořádat s mnohem větším objemem, mnohem více zbožím, a také jsme si mohli dovolit kupovat za 6 pencí a prodávat za 9, když prodáváme 2 miliony kusů. Začala jsem Pacific Direct s 99% akciovým podílem. Má matka byla tím druhým podílníkem. Prodala jsem Pacific v roce 2008 a stále jsem si ponechala oněch 99%, takže podnik se proměnil z nulového startupu na 23,5 milionový obrat. Také jsem to byla já, kdo postupně rostl a učil se jak komunikovat, o financích a jak porozumět mechanismu peněz, což je velice důležité, a já jsem mohla pokračovat v rozvíjení mého podniku doslova ,,dojením" každé penny. Ráda se učím tomu, co neznám. Momentálně jsem investovala do stránky SoDash.com, což je sociální síť. Nevím nic o sociálních sítích, ale vidím v tom obchodní potenciál, tak jsem se chtěla dozvědět, jestli tam můžu vydělat peníze. Když máte snahu učit se a růst, tak je to o tom zeptat se na tu blbou otázku a nebát se zeptat. Já se také ptám na tisíce blbých otázek a vím o tom trošku víc, ale ne moc. Ale všechno jsem se to naučila ptaním. Myslím, že když se do toho vrhnete s ochotou učit se a zároveň skromností v tom, co se chcete naučit, tak je svět vlastně štědrým místem. Lidé jsou neuvěřitelně štědří se svým časem. Nenapadá mě nikdo, kdo rozjel podnik pouze aby vydělal peníze. Myslím, že je to o tom, chtít být ten nejlepší, nejobdivovanější nebo naprosto vynikající ve svém oboru. Je to propojení mnoha věcí, jako být na správném místě ve správný čas a tvrdě pracovat.