Poptávková inflace Co je poptávková inflace? Byla inflace na konci 60. let za vlády prezidenta Johnsona v USA konzistentní s modelem AD-AS?

V tomto videu chci trochu mluvit o ekonomické historii USA v 60. letech a vidět zda náš model agregátní poptávky a agregátní nabídky odpovídá popisu toho, co se ve skutečnosti stalo. Můžete argumentovat, že nepotřebujete AD-AS model, abyste popsali, co se stalo. Ale měli bychom si být alespoň jisti, že to popisuje to, k čemu došlo. Když půjdeme do roku 1960, což je úplný konec Eisenhowerovy administrativy. Eisonhower byl republikánský prezident USA. Jediný důvod proč udávám jeho stranickou příslušnost je ten, že když je ekonomika slabá a v roce 1960 ekonomika slabá byla... A vždycky se dá diskutovat o tom, zda to bylo díky vládě nebo zda to bylo díky přirozenému kolísání v ekonomice. Ale obecně, když je ekonomika slabá, je tendence, že to jde proti straně, která vládne. V roce 1960 vládli Republikáni. Byla recese. Je možné argumentovat, že to byl hlavní důvod, proč mohl v roce 1960 vyhrát demokratický kandidát John F. Kennedy. JFK byl inaugurován v roce 1961. Stal se prezidentem USA. Jeho hlavní cíl byl otočit ekonomiku. Dělal to s pomocí toho, co se nejlépe dá popsat jako keynesiánské zásady a více o nich budeme hovořit v budoucích videích. Ve skutečnosti bych měl věnovat mnoho videí keynesiánským zásadám. Je to obecná myšlenka, že by vláda měla být schopna otočit recesi podnícením poptávky. Způsob, jakým by to mělo podnítit poptávku, je snažit se dostat více peněz do kapes lidí nebo firem. Stalo by se tak prostřednictvím nějaké kombinace zvýšených vládních výdajů, třeba rozdáváním peněz chudým, nějakých typů transferových programů a daňových škrtů pro lidi a firmy, aby měli ještě více peněz na utrácení. Tyhle zásady se realizovaly a během vlády Johna F. Kennedyho se HDP začalo měnit. Nezaměstnost. Napíši zaměstnanost vzrostla a inflace zůstala nízká. Inflace je nízká. Tohle jsou všechny věci, které byste v ekonomice chtěli. Naneštěstí je tohle smutný lidský příběh. Jak pravděpodobně víte, byl John F. Kennedy v roce 1963 zastřelen. Potom se stal prezidentem jeho viceprezident Lyndon Baines Johnson (LBJ). Jedna maličkost. Je považován za jednoho z nejvyššíchprezidentů USA. Měřil 192 cm, Abraham Lincoln 193 cm. Zdědil velmi dobrou ekonomiku. Skoro by se dalo říct, že perfektní ekonomiku. Kdyby se keynesiánské zásady opravdu plně uplatnily, teoreticky jakmile by se ekonomika začala trochu přehřívat a opravdu dosahovat svého potenciálu třeba v letech 1964-1965, vláda by měla začít omezovat své výdaje, aby se ekonomika nepřehřála. Ale Lyndon Baines Johnson to neudělal. Nechal věci jít dál a ve skutečnosti přilil do ohně více oleje. Můžete argumentovat tím, že to bylo ovlivněno geopoliticky. Hlavním faktorem byla válka ve Vietnamu, která nejvíce eskalovala během vlády LB Johnsona. JFK ve Vietnamu tak fušoval, ale stala se hlavní válkou pro USA v době vlády Lyndona Bainese Johnsona. Kombinace Vietnamu a také toho, že měl obrovské množství sociálních programů, to vše zvýšilo vládní výdaje ve snaze zmírnit nerovnost v USA. Sociální programy. Můžete tomu říkat zbraně a máslo. Sociální programy na zmírnění nerovnosti. Čistý efekt toho je, že vládní výdaje, i když byla ekonomika už naprosto přehřátá, již dosáhla svého potenciálu, Johnson chtěl vládní výdaje ještě více zvýšit. V podstatě je dostal, až za jejich potenciál. Nechal ekonomiku trochu přehřát a v roce 1966 a v dalších letech začala růst inflace na docela nepříjemnou výši. Inflace rostla dramaticky. Jen, abyste pochopili, když říkám, že ekonomika dosáhla svého potenciálu a možná mohl Johnson sundat trochu nohu z plynu. Měl bych říct, že na začátku jeho vlády v letech 1964-1965 byla nezaměstnanost 4-5%. Inflace byla 1-2%. HDP rostlo velmi zdravým tempem. Možná by mohl argumentovat, že byl nucen geopolitickými událostmi zejména financováním armády. Vláda utrácela ještě více peněz, stimulovala věci ještě více, protože tyto peníze šly na výplaty vojáků, šly firmám, které vyráběly, myslím, napalm nebo lodě nebo cokoli dalšího. Všechny tyto vládní programy nalily do ekonomiky ještě více dolarů a tak to skončilo inflací. Ekonomika operavovala již blízko svému maximu a tohle ji donutilo jít až za hranici přirozené kapacity. Podívejme se, zda náš AD-AS model by dovolil, aby se tohle stalo nebo by tohle popsal nebo by tohle předpověděl s tím, co se dělo. Tohle zde je moje cenová osa. Tohle je osa reálného HDP. Trochu to posunu dolů. Tohle zde je reálný HDP. Když půjdeme do časového období let 1964-1965, můžete říct, že USA fungovalo na svém potenciálním HDP. Když hovořím o potenciálním HDP, mluvím o dlouhém období, za předpokladu, že lidé nepracují přesčas, továrny jsou řádně udržovány, nefungují tak intenzívně, že začnou praskat ve švech. To je kolik, mohlo USA vyprodukovat. Teoreticky kdyby každý pracoval ještě intenzívněji a nespal a dělal věci neudržitelným způsobem, byli by schopni vyprodukovat více. Můžete se na to dívat jako na teoretické maximum. Když hovoříme o potenciálu, nemluvíme o teoretickém maximu v krátké době, hovoříme o maximálním HDP, který ekonomika může vyprodukovat. Myslím, že můžete říct zdravým způsobem nebo dlouhodobě za předpokladu, že lidé nepracují přesčas a že továrny nefungují přesčas. To by mohla být naše situace třeba v letech 1964-1965. Tady to nakreslíme, tohle je úroveň cen. Chceme jen vidět, zda obecně dojde k těmto věcem v našem modelu. Tohle je naše dlouhodobá agregátní nabídka. Víme, že naše krátkodobá agregátní nabídka může vypadat nějak takhle. To je krátkodobá agregátní nabídka. Potom podle našeho modelu předpokládáme... Nakreslím to trochu lépe, aby se to lépe protínalo. Tohle zde je agregátní... Nakreslím to trochu lépe. Tohle je naše krátkodobá agregátní nabídka. Krátkodobá agregátní nabídka. Nakreslíme naši agregátní poptávku. Udělám to zelenou barvou. Agregátní poptávka může vypadat nějak takhle. Tohle je naše agregátní poptávka. Tohle je v letech 1964-1965. Tady jsme, ekonomika se pohybuje kolem svého potenciálu. Nyní se do ohně přileje více oleje. Vláda zvyšuje své výdaje nejen proto, aby změnila ekonomika, ale kvůli Vietnamu a všem těmto sociálním programům. Co se stane? Ty peníze skončí v kapsách firem a lidí. Ti budou poptávat více. Posune to křivku poptávky doprava. Při dané ceně budou poptávat více. Agregátní poptávka se posune doprava. Třeba se posune doprava a třeba se posune někam sem. Co je nová krátkodobá rovnováha? Agregátní poptávka protíná agregátní nabídku právě zde. A jak vidíme, rovnovážná úroveň cen v tomto modelu nyní vzrostla. Naše produktivita. Nyní produkujeme více než jen náš potenciál. Trochu se přehříváme. Ve skutečnosti, když se podíváte na data z let 1966-1967, nezaměstnanost byla směšně nízká. Na chvliku se dostala na nějakých 3, něco %. Mnoho lidí by argumentovalo, že i nyní je nepřirozeně nízká míra nezaměstnanosti, kdy lidé a továrny skutečně operují možná nad úroveň plné kapacity nebo za udržitelnou plnou kapacitu. Ale na tomto modelu vidíme, že to, co jste si mysleli, že se stane, se opravdu děje. Ceny by rostly. Dlouhodobě byste opravdu nebyli schopni udržet tuto úrověň produkce nad svůj potenciál. A dlouhodobě by se věci usadily zpět sem a jediné, co by vám opravdu zbylo, je inflace.