Olejomalba v Benátkách Hovoří: Beth Harris a Steven Zucker.

Kresba, či malba, co je významnější? To byla pro umělce a umělecké kritiky v 16. století ožehavá otázka. A pomohla zdokonalit styl celých měst, států. Nyní jsme v Akademii v Benátkách a a díváme se na Belliniho Madonnu s dítětem se svatým Janem Baptistou a Svatým. Když se na to dívám, myslím, že by Bellini řekl: "Barva je důležitější". Ty červené a ty modré a ty zelené, jen září. Jsou působivé. A to je bez pochyby proto, že Bellini používá novou techniku. Která byla na severu zdokonalena a je známa jako 'glazování'. Správně, navázali na umělce Severské Renesance. Umělci jako Van Eyck. Způsobem malby bylo aplikovat olejovou malbu na bílý podklad ve vrstvách, či jak je umělci nazývali 'glazurách'. Takže by si maloval tenkou vrstvou barvy, olej by usch, poté přidáme další tenkou vrstvu a každá z těch vrstev byla průsvitná a odrážela bílý podklad pod ní, čímž tvořila intenzitu a hloubku barvy, což bylo do té doby v Italském malířství nevídané. Hlavními technikami, které umělci používali, byla tempera a freska. Olej byl velmi rozdílný, nejen, že umožnil glazování, ale také zůstal vlhký, což znamenalo, že povrch mohl být přepracováván. Tempera vysychá velmi rychle a samozřejmě, freska zanechává skvrnu vlhké omítky, takže musí být zhotovena docela rychle a nemůže být předělána. Tempera je neprůhledná, není skrz ni vidět. Navíc to, že rychle vysychá znamenalo, že umělec, který chtěl ukázat pohyb ze světla do tmy užíval linie či druh osnovy. A olej využívá velmi měkkou změnu světla a stínu. Takže podívej se se například na Ježíškovu levou nohu. Světlo se přesouvá ze zářivosti na koleni, jež jej napomáhá posunout směrem dopředu, ke stínům na vršku stehna, které napomáhá v prostoru ustupovat. To je proto, že olejomalba zůstává vlhká může být míchána, je to olejová substance. V Benátkách vlastně zanechali fresek později v 15. století, jelikož se jedná o sérii ostrovů, kde je pro fresky zlé klima Takže, máme tu rozdělení - mezi tradicí Benátek a Florencie. Ve Florencii je více důležitá kresba a linie, ne barva. Což má spojitost se zálibou Benátek ve freskách. U těch je zapotřebí konečné kresby, protože freska rychle usychá, musíme tedy vědět přesně co budeme vytvářet. Co se odehrává v roce 1500, kdy začínáme vnímat tuto techniku glazování v umění Belliniho je změna. Tu vidíme, pokud se podíváme na Titiana a Tuntoreta. V pozdějším 15. století můžeme vidět, že opravdu zkoumají, co jim olej nabízí. A jak rozdílné procesy umožňuje. A to umělcům dalo možnost svobody v tom nechat své umění volně proudit. Oproti původním kresbám. Dobrým příkladem je Giorgioneho 'Bouře', u které víme, že ona postava vlevo dříve měla pozici v sedě. A ta představa samotného procesu umění. Přímo na plátno. Pracovat na nápadech přímo zde, kde byla malba dokončována, to bylo díky olejomalbě unikátní. To velmi důrazně prozkoumával Titián. Podívejme se na jeho malbu, kde opravdu můžeme vidět ten rozdílný přístup k olejomalbě. překlad: lemura05@seznam.cz