Starověké umění (45/52) · 9:39
Čtyři Buddhové v Americkém přírodovědném muzeu 4 sochy Buddhy: Sedící Gautama Buddha [18. století, pozlacený mosazný odlitek, Thajsko], Sedící Buddha z Gandhary s dvojitou svatozáří [cca 3. století, zeleno-šedá břidlice, Pákistán], Jizo, Kshitigarbha, Dhyani-Bodhisattao [19. století, dřevo, zlato, Japonsko], Smějící se Buddha [cca 19. století,…
Navazuje na
Úvod do teorie umění.
Výjimečnou věcí u zobrazení Buddhy je pro mě jeho úsměv. Ten nádherný úsměv, za kterým se skrývá příběh o tom, jak k němu Buddha přišel. Hledal způsob úniku z lidského utrpení a celého života od narození po dospívání. Vyrůstal v přepychu a vymanil se z hradeb paláce, aby už navždy změnil svůj život. Princ Siddhartha uviděl starce, nemocného, mrtvolu a asketu. Uvědomil si, že život je plný utrpení. Že tím nádherným tělem prince, procházela moč a exkrementy, tělo bude nemocné, zestárne a všechny tyto věci jsou pomíjivé. Kde byla úleva? Kde bylo štěstí? Kde bylo spasení? A co vidíme v této soše, je ten okamžik uvědomění - utrpení pochází z touhy, touha je nadřazena správnému chování a myšlenkám. Vidíme úsměv osvobození a v klíně mu spočívá ruka mířící k zemi, volá zemi, která je svědkem jeho osvícení. Pamatujme si, že pokud něco uctíváme tak Vzhlížíme nahoru. Buddhova socha je umístěna vysoko oproti lidem. Usmívá se na nás a dává nám pocit toho, že i my zvládneme překonat utrpení. To, že vyrostl v přepychu můžeme poznat podle prodloužených ušních lalůčků. Ukazují, že nosíval velké těžké náušnice. Kromě toho ale uši ukazují i něco jiného zobrazují ho jako obzvlášť výjimečnou postavu. Máme zde také další znaky, například urna, ona tečka, naznačuje duchovní vyrovnanost. Usnisha na vršku jeho hlavy, symbolizuje okamžik osvícení. Buddha je často zobrazen na lotosovém listu jako znak překonání překážek a dosažení laskavosti. Je to proto, že lotos roste v kalné vodě a nakonec se očistí a stane se nádherným květem. Buddha je často zobrazován v mnišském hávu. Jako někdo, kdo opustil svět a šel žít do lesa v Asii. Mniši často žijí v horských klášterech, izolovaní od okolního stresu a dalších společenských situací. Tato Thajská socha znázorňuje krásně světlé zpracování onoho asijského prince. všimnete si ladnosti jeho rukou, můžou vám připomínat thajského tanečníka. Toto klasické zpracování Buddhy je však mladé a navíc nepochází z Indie. Buddhismus jako náboženství je rozšířen po celém světě. Cestuje na sever, jih, severněji se Buddhismus někdy nazývá Mahájána. Také existuje Théraváda, prohlašuje že je původní. Zde je osvícení samostatným projektem. Buddhismus cestoval i na sever, tam se o osvícení snaží spíše společně. Jeden z mých profesorů říkával: Théraváda je jako jet do Nirvány vlastním autem, Mahájána jako veřejným autobusem. Já dávám přednost autobusu. Uvidíte, jak různé sochy zobrazují typické rysy lidí žijících ve všech místech, kam se buddhismus dostal. Další Buddha, ale úplně jiný. Koukněte na ten hábit, vlasy a výrazy tváře. Ano, ale je tu dobrý důvod k tomu, proč socha vypadá tak, jak vypadá. Je to skvělý příklad toho, jak buddhismus cestoval. Tato socha pochází z Gandhary v Pákistánu. Zblízka můžeme vidět vousy nebo další rysy lidí, kteří žili v tomto prostředí. Ale koukněte na ten splývavý hábit, připomíná nám to řeckou sochu. Domněnkou je, že se jedná o oblast blízkou hranici impéria Alexandra Velikého, existovaly zde tedy Řecko-římské styky, což ovlivnilo umění. Tento Buddha se neobrací k zemi jako ke svědkovi, je úplně jiný. A i tak je v nakloněné poloze, má dlouhé uši a na obličeji meditační výraz. Přesuneme se do Japonska. Toto je úplně jiné vyobrazení Buddhy. Socha téměř zastrašuje - černý hábit, věci v Buddhových rukou... Ale je snadno identifikovatelný díky lotosovému květu a dlouhým uším. Jedná se o japonskou sochu elegantního a prostého muže. Jizo, Bódhisattva. Ve skutečnosti se jedná o velmi laskavou postavu. Buddha se snaží pomoci, my jsme zde ve světě bolesti, jsou zde i tvorové, kteří se pro nás vzdali svého osvícení. Aby zde mohli být s námi. Nejoblíbenější sochou je Kuan-jin, ženské ztělesnění Buddhy. Podobá se matce. Jizo je někdy identifikovaný jako Kuan-jin. Má ale i svou mužskou stránku. Jizo je ve světě mrtvých, aby mohl pomáhat lidem. Není soudcem z říše mrtvých, netrestá, Jizo říká: "Schovej se pod můj plášť a já ti pomohu." Ale je spojován se smrtí i podsvětím. Je to však v pozitivním smyslu, jednou se tam vydáme všichni a pomoc potřebujeme. Japonsko jej často zobrazuje jako ochránce dětí. Máme zde mnoho zasvěcených chrámů. Jsou tam většinou lidové figurky, jsou více dostupné než tyto sochy. Je ochráncem také zesnulých dětí, ty jsou symbolizovány malými figurkami. Lidé tam nechávají sladkosti a hračky. Je to velká změna v porovnání s tlustým a rozesmátým Buddhou, kterého vidíte v New Yorku. A vlastně po celém světě. V obchodech, vzadu v taxíku. K tomu je dobrý důvod. Tato soška je spojována s bohatstvím a plodností, také s hojností. V tomto ohledu vám právě tento Buddha může pomoci a třeba přinést i štěstí. Je to Buddha budoucnosti, existuje mnoho Buddhů, osvícených bytostí. Princ Siddhártha, ten jediný Buddha. Ten je Buddhou budoucnosti a je ve skutečnosti apokalyptickou postavou. Ukazuje změnu poměrů. Vypadá kouzelně. Je inspirován legendou o mnichovi, který žil před tisícem let. Cestoval pouze s vakem s dárky pro lidi, s tím je také často vyobrazen. Sladkosti pro děti, dle legendy rýži pro dospělé k osetí pole. Téměř jako Ježíšek. A historicky by si lidé mysleli, že mezi nimi chodí Buddha budoucnosti. Takže ta legenda o mnichovi měla za následek tohoto Buddhu budoucnosti. Lidé sahají Buddhovi na břicho, aby dosáhli blahobytu, bohatství a štěstí. Skvělý příklad toho, jak náboženství odpovídá na lidské potřeby. Jak se lidé inspirují na mnoha místech a dále přeměňuje věci tak, aby promlouvali přímo k nim.
0:00
9:39